Státní organizace na straně filmové výchovy

25. 6. 2019

Filmová gramotnost je dlouhodobě rozvíjena „odspodu“, iniciativou neziskových organizací, specializovaných filmových společností, nadšených pedagogů a samorostlých odborníků na danou problematiku. Jistě se shodneme, že značným handicapem filmové výchovy je absence ucelené národní strategie a systémové podpory státu. Dynamice oboru by rozhodně napomohlo jeho ukotvení na akademické půdě, které by umožnilo výchovu uceleně aprobovaných pedagogů a lektorů, a zároveň by poskytovalo odborné zázemí pro vývoj metodologie a didaktiky.

Obdobné spílání naší situaci bylo do nedávné doby pochopitelné. Z určitého pohledu se v něm projevuje česká sebekritičnost a notorická nespokojenost se stavem věcí – lhostejno o jakou oblast činnosti se jedná. Za období posledních přibližně pěti let jsme totiž společnými silami udělali pro rozvoj filmové výchovy mnoho. Nestojí před námi už jediný opěrný bod v podobě zanesení volitelného předmětu do RVP. Je jich podstatně více. A další výzvy jsou nám na dosah.

Ztratili jsme sice systémovou podporu Státního fondu kinematografie, který v rozporu se svými střednědobými koncepcemi vyloučil filmovou výchovu z okruhů podpory. Na druhou stranu Odbor médií a audiovize Ministerstva kultury představuje poměrně stabilní a spolehlivý dotační zdroj, které většina profesionálních iniciativ věnujících se oboru využívá.

Založili jsme Asociaci pro filmovou a audiovizuální výchovu, která se stabilizovala a postupně se rozrůstá. Podařilo se znovu resuscitovat oborový portál filmvychova.cz, který disponuje špičkovým editorem Martinem Šrajerem. FAMU i pražská filmová studia UK hledají cesty pro otevření oborů, které by v sobě zahrnovaly filmově-výchovnou průpravu a umožňovaly tak svým absolventům misijně působit v rozličných úrovních osvěty a edukace. FAMU se dokonce ke svému členství v Asociace hrdě hlásí v profilové anotaci fakulty na svých webových stránkách. Za zmínku stojí také série doktorských výzkumů věnovaných různým aspektům filmové výchovy, které se na FAMU realizovaly v posledních letech.

Pokud se na perspektivu oboru podíváme v širších souvislostech, pak je evidentní, že pro další skok kupředu bude nutné vykřesat spolupráci se strategickými státními institucemi. Nemusíme nutně rezignovat a spokojit se s konstatováním, že bez systémové spolupráce Ministerstev kultury a školství se nepohneme dále. Politická situace a kultura v naší zemi nepřeje tak potřebné konzistenci v klíčových otázkách. Obě ministerstva procházejí dlouhodobě značnou fluktuaci ministrů, takže představa, že se našeho tématu chopí osvícený politik, který nás přenese přes brod rovnou na konec klikaté cesty, je lichá.

Měli bychom o perspektivě oboru a státní podpory uvažovat spíše prismatem povolaných příspěvkových organizací, které díky své odborné autonomii z podstaty kontinuitu a dlouhodobou spolupráci umožňují. Před čtyřmi lety jsem doufal, že by v tomto ohledu mohl pro náš obor sehrát klíčovou roli Národní filmový archiv. Jsem hrdý na to, že se podařilo v této významné příspěvkové organizaci oddělení filmové výchovy založit. Nicméně v této chvíli tamní oddělení směřuje svou pozornost dovnitř instituce samotné.

Omezuje se na pořádání tematických cyklů pro kino Ponrepo. Nepodílí se na utváření oboru v jeho komplexnosti. Přál bych si, aby se podíl Archivu na rozvoji filmové výchovy v dalších letech posílil. Velký potenciál spatřuji v systematické práci s digitalizovanými filmovými fondy a jejich alternativní exploataci ve službách českých škol.

Národní informační a poradenské středisko pro kulturu (NIPOS) představuje další příspěvkovou organizací ministerstva kultury, která není ve filmovém prostředí sice tolik viditelná, přitom může v blízké budoucnosti sehrát zásadní roli v koncepční podpoře filmové výchovy. NIPOS je institucí, která navazuje na tradici prvorepublikového Masarykova lidovýchovného ústavu. Ten přitom vznikl z Osvětového ústavu, který ustanovila Národní rada česká už v roce 1905 za „účelem podpory rozvoje kultury a tvůrčích aktivit občanů ve všech regionech, se zvláštním zřetelem na neprofesionální umělecké aktivity“.

NIPOS vzniká transformací v roce 1991. Ve své agendě spravuje statistickou a výzkumnou činnost pro Ministerstvo kultury. Největší oddělení NIPOSu, ARTAMA , se přitom věnuje neprofesionálním uměleckým aktivitám dospělých a estetickým aktivitám dětí a mládeže.

ARTAMA se dále člení na obory. Každý z nich má svého odborného pracovníka, který se věnuje dlouhodobému a koncepčnímu rozvoji oboru, který mu byl svěřen. Ve většině případů tak činí prostřednictvím koordinace celostátních přehlídek (někdy celého postupového systému), rozborových seminářů, akreditovaných cyklů pro pedagogy, vydavatelské činnosti nebo původního výzkumu.

Každý obor má svou oborovou radu, která představuje platformu složenou z nezávislých odborníků, se kterými odborný pracovník konzultuje své kroky. ARTAMA stojí za mnoha akcemi a přehlídkami, které všichni známe, pouze jsme si je nikdy nespojovali s touto organizací: Jiráskův Hronov, Šrámkův Písek, Loutkářská Chrudim, Wolkerův Prostějov, Mladá scéna, Týden uměleckého vzdělávání a amatérské tvorby.

Ve vztahu k filmové výchově by mělo naši pozornost poutat zejména neoficiální „meta-oddělení“ uvnitř ARTAMA, které sdružuje dětské estetické aktivity:  dětské divadlo, přednes (recitaci?), dramatickou výchovu, dětský sborový zpěv, dětský scénický tanec, dětský taneční folklor, dětské výtvarné aktivity. Od minulého roku sem můžeme řadit také filmovou výchovu. Tento obor vznikl jako nová entita, jelikož v minulosti byla pozornost filmového oboru soustředěna zejména na dospělé amatérské filmaře.

Prostor, který se zde pro systematickou podporu našeho oboru otevírá, je velkolepý. Podařilo se sestavit širokou a kvalitní oborovou radu, připravuje se akreditace prvního cyklu seminářů pro pedagogy. Značný potenciál lze spatřovat vůbec v možnosti synergie se sesterským oborem dramatické výchovy. Činnost Jakuba Huláka, Jaroslava Provazníka, Gabriely Sittové Zelené a dalších, kteří mají tuto oblast v ARTAMA na starosti a hlavně její dosah a skutečný přínos dramatické výchově, jsou příkladnými inspiracemi pro filmovou výchovu. Tito lidé ve většině případů umocňují svou odbornost působením na akademické půdě, angažují se ve výzkumu, publikují (ediční činnost podporuje také NIPOS na institucionální úrovni). Zkrátka významným dílem spoluvytvářejí identitu svého oboru.

Vztah filmové a dramatické výchovy je velkým tématem, kterému jsme se věnovali před dvěma lety v rámci odborného programu na festivalu Animánie v Plzni. Pevně doufám, že se toto téma propíše také do konferenčních příspěvků Kina za školou 2019, na kterém je jeden z panelů věnován mezioborovým inspiracím.

Samozřejmě bychom se mohli obdobným způsobem pokusit vztáhnout k výtvarnému oboru, který je v ARTAMA také velice pečlivě a koncepčně rozvíjen. V průběhu letošního zlínského festivalu probíhá celostátní přehlídka výtvarných prací dětí a mládeže Sdílená imaginace. Vztah výtvarné výchovy a animovaného filmu je poměrně dobře fungující fúzí filmové výchovy s dalším sesterským oborem. Není náhodou, že odborná pracovnice výtvarného oboru Jana Randáková věnuje filmu pozornost celoročně zejména v rámci seminárních cyklů věnovaných vzdělávání pedagogů.

Významným projektem, kterým může NIPOS rozvoji našeho oboru přispět, je celostátní přehlídka filmové tvorby dětí a mládeže Zlaté slunce. Nicméně její pojetí a celá struktura musí projít zevrubnou transformací, aby mohla našemu oboru přinést skutečnou pomoc. Diskuze o možné proměně konceptu Zlatého slunce budou jistě vedeny na platformě oborové rady, nicméně důležitým partnerem pro úvahy o dalším směřování přehlídky bude Asociace pro filmovou a audiovizuální výchovu.

Vývoj posledních pěti let v oblasti filmové/audiovizuální výchovy a potenciál ve státem zřizované instituci NIPOS – ARTAMA může být příčinou střídmé naděje a optimismu. Máme za sebou obrovský kus práce, věci se hýbou vpřed, i když máme tendenci ony geologické posuny přehlížet. Určitě však můžeme počítat s tím, že v NIPOS má filmová výchova své zázemí a zastání.

www.nipos-mk.cz

Jiří Forejt