Co je nového ve filmové/audiovizuální výchově v ČR

19. 7. 2019

Mapování oblasti filmové a audiovizuální výchovy se pod patronací kanceláře Kreativní Evropa – MEDIA věnujeme od roku 2014, kdy poprvé vyšla publikace Filmová/audiovizuální výchova. Toto svébytné odvětví nerezonuje ve veřejném prostoru, není stěžejní součástí vzdělávacích programů, ani neplní titulní stránky novin. Jeho podobu a proměny ovlivňuje několik málo jednotlivců a organizací, které se soustředí na praktickou realizaci workshopů, seminářů, konferencí, vzdělávacích programů pro studenty, učitele i veřejnost.

F/AV není bohužel ani zásadním politickým tématem. Neexistuje širší společenská poptávka ani objednávka, která by stimulovala rozvoj oboru napříč jednotlivými sektory kultury a školství. Přesto můžeme sledovat, že se společenská a kulturní krajina proměňuje – v souvislosti s explozí fake news, hmatatelnými hrozbami kybernetické války a profesionálního trollingu začala veřejnost i politici bez ohledu na politickou příslušnost volat po rozvoji digitální a mediální gramotnosti.

Již v roce 2014 schválila Sobotkova vláda dokument Strategie digitálního vzdělávání do roku 2020, ve kterém popisuje ambice „otevřít vzdělávání novým metodám a způsobům učení prostřednictvím digitálních technologií, zlepšit kompetence žáků v oblasti práce s informacemi a digitálními technologiemi a rozvíjet informatické myšlení žáků.“ Z uvedených cílů je patrné, že ambicí vlády a politické reprezentace je rozvíjet výrazně informační technologie (ICT) a stimulovat pracovní trh produkcí kvalifikované pracovní síly v této oblasti. Samotná práce s informacemi je však založena na tradičním vzdělávacím přístupu a nemůžeme tedy očekávat, že by ve školách zavládla revoluce v přístupu k médiím, informacím, potažmo k filmu a audiovizi.

Budoucnost filmové nebo mediální výchovy?

Na rozdíl od filmové/audiovizuální výchovy můžeme sledovat výraznější posun v oblasti výchovy mediální. Z popudu Institutu komunikačních studií Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy proběhly v Senátu ČR v průběhu let 2017-2018 tři slyšení pod názvem Budoucnost mediální výchovy zaměřené na definování problémů a cílů mediální gramotnosti. Část těchto výstupů se pochopitelně týká i oblasti filmu a audiovize, nicméně politické akcenty jsou kladeny na jiné aspekty.

Výzkumný a organizační tým pod vedením Markéty Zezulkové, Lucie Šťastné a Jana Jiráka uspořádal slyšení s cílem vyjasnit pozici a perspektivy mediální výchovy na pozadí politického rozhodování. Výsledky zprávy nejsou v zásadě příliš pozitivní – autoři i účastníci se shodli na jedné prioritě, kterou je urychlený vznik sjednocující koncepce a strategie rozvoje mediální gramotnosti v České republice. Jedním z důležitých prvků, který zmiňuje prof. Jirák v tiskovém prohlášení, je také požadavek na “koordinovaný a systematický postup s jasně danou meziresortní gescí a s orgánem, který bude koncepční rozvoj a koordinaci zajišťovat.”

Uvedený požadavek je zcela legitimní a pochopitelný. Je to mimo jiné také jeden z požadavků tlumočený odborníky v oblasti filmové/audiovizuální výchovy již více než osm let. Důležitý prvek, kterým je mezioborovost a interdisciplinarita, zdůrazňuje Lucie Šťastná: “V budoucnu bude stále více nutná spolupráce mezi zastánci jednotlivých gramotností, jako je mediální, čtenářská, digitální a informační, protože v běžném životě se hranice mezi nimi stírají.”

Překvapivým krokem, který nedávno učinil ministr kultury Antonín Staněk, je otevření meziresortní diskuse o podpoře kreativního a uměleckého vzdělávání. Zástupci Ministerstva kultury vytvořili mimo jiné memorandum, které bylo konzultováno s Unií zaměstnavatelských svazů (!) a odesláno na Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy.

“Kreativní vzdělávání zahrnuje spolupráci vzdělávacích a kulturních institucí, lektorské programy kulturních zařízení, podporu alternativních výukových metod zaměřených na rozvoj individuální kreativity s cílem zvýšení účasti a zapojení žáků a studentů do uměleckých aktivit a zvyšování povědomí žáků a studentů o uměleckých oborech a další oblasti.”Obsah dokumentu nebyl dosud konzultován s odborníky v oblasti uměleckého vzdělávání, je tedy otázkou, jaké změny reálně do celého systému může vnést.

Podpora institucí

Strategické kroky a iniciativy jsou sice důležitou otázkou pro rozvoj oboru a jeho budoucnost. Pro aktivity jednotlivých organizací jsou však významnější otázky podpory ze strany jednotlivých ministerstev a institucí. Státní fond kinematografie (SFK) v roce 2018 učinil významné rozhodnutí, které výrazně proměnilo situaci filmové výchovy. Zrušení okruhu podpory projektů filmové výchovy a jeho přesun plně do kompetence Ministerstva kultury ČR zbavuje nejvýznamnější instituci v oblasti filmu zodpovědnosti za osvětu a vzdělávání diváků filmů, které samo spolufinancuje.

Ministerstvo kultury a její dotační programy jsou tak momentálně jediným domácím zdrojem podpory projektů a aktivit filmové/audiovizuální výchovy. Dohoda mezi oběma institucemi pomohla udržet kontinuitu financování a navýšení finančních zdrojů tak, aby vykryly ztrátu způsobenou zrušením dotačního programu SFK. Navýšení dotací se tak promítlo nejen přímo v kapitole filmová výchova, nýbrž v podpoře festivalů a jejich industry programu (např. Letní filmové školy, Dny evropského filmu apod.)

Celkem Ministerstvo kultury v rámci dotačního okruhu Filmová výchova poskytlo podporu ve výši 3 490 000,- Kč (oproti 1 940 000,- v roce 2017). Významnou podporu získali zavedené aktivity a subjekty (Aeroškola, NaFILM, CinED, Free Cinema, Animánie), ale také třeba klíčové organizace (Asociace pro filmovou/audiovizuální výchovu, Centrum dokumentárního filmu) nebo kina (Hraničář v Ústí nad Labem, Kino Scala v Brně, filmový klub v Hradci Králové). Významnou částku 400 000,- Kč získala Asociace českých filmových klubů na nový projekt Do kina!

Dle podpořených subjektů i přidělených částek je tedy patrné, že se MK ČR stává klíčovým podporovatelem filmově-výchovných a osvětových snah a usiluje o diverzifikaci podpořených subjektů a projektů. Je však složité posoudit, zda stávající stav podpory bude dlouhodobě udržitelný a bude znamenat setrvalý rozvoj oboru v budoucnu.

F/AV jako součástí revize kurikula

Významnou příležitostí k proměně podoby zapojení filmu a audiovizuálních děl do formální výuky může být také od roku 2018 probíhající revize kurikula (Rámcových vzdělávacích programů). Mediální výchova je již od jejich vzniku v roce 2007 průřezovým tématem, o tři roky poději byl kodifikován samostatný předmět Filmová/audiovizuální výchova. Obsah předmětu i jeho následné zapojení do výuky ovšem nesplnily ani nejskromnější očekávání – výuka filmu a filmem do škol stále proniká spíše pomocí nezávislých iniciativ (Jeden svět na školách, CinED) a infrastrukturní podpora je mizivá.

Přestože existují snahy a iniciativy, jako je platforma 20 profesních organizací Vzdělání přede-vším, které usilují o kvalitativní proměnu českého školství a vzdělávacího systému, institucionální celek zůstává rigidní. Nereaguje pružně na aktuální problémy a hrozby, nevytváří otevřený systém, ve kterém bude reflektována proměňující se role učitele, proměna struktury informačních zdrojů a nástrojů výuky. K podobným zjištěním dospěli také experti v rámci Auditu českého vzdělávacího systému, kteří poukazují na zásadní rizika spojená s formulováním budoucnosti české vzdělávací politiky.

Vedle samotné revize kurikula totiž paralelně bez výraznější mediální pozornosti a zapojení expertů vzniká také další klíčový dokument, Strategie vzdělávací politiky do roku 2030. Dosud platná strategie neuvádí mediální, natož filmovou/audiovizuální výchovu jako prioritní téma a představuje pouze záměr na vypracování Strategie digitálního vzdělávání. O to palčivěji problém vyznívá v kontextu propojení se Strategií ČR do roku 2030, kde mediální či informační gramotnost nejsou vůbec uvedeny.

Přípravy strategických dokumentů tedy nereflektují zásadní veličiny při budování sebevědomé vzdělanostní společnosti, natož aby zdůraznili význam mediální gramotnosti v kompetenčním rámci. Je tedy na místě obávat se negativního vývoje, kdy mediální ani filmová/audiovizuální výchova nebudou součástí rozvoje české vzdělávací soustavy v následujících třiceti letech.

Filmově výchovné projekty

V posledních dvou letech se podařilo v oboru proměnit základní komunikační a koordinační rámec vznikem Asociace pro filmovou/audiovizuální výchovu (ASFAV). Nezisková organizace, která sdružuje klíčové organizace i jednotlivce zajišťuje od roku 2018 průběžnou komunikaci v oboru a zajišťuje informační servis v podobě stránek filmvychova.cz a newsletteru pro širokou veřejnost. Cíle v podobě podpory filmové/audiovizuální výchovy naplňuje také spolupořádáním dvou stěžejních setkání profesionálů v oboru, kolokvia na plzeňském festivalu Animánie a konference Kino za školou na Zlínském filmovém festivalu.

Mezi tradiční akce zaměřené na osvětu vybraných cílových skupin (Animánie, Jeden svět na školách, Letní filmová škola, Zlínský filmový festival) se stále výrazněji zařazují i festivaly či přehlídky, které si svůj status v oboru postupně budují nebo jej předefinovávají. Primárním zaměřením festivalů, jako jsou Juniorfest v Plzni, přehlídka tvorby základních uměleckých škol Zlaté slunce v Blansku nebo Pražský filmový kufr, je dětský divák. Je proto pochopitelné, že si pořadatelé těchto festivalů stále výrazněji uvědomují svůj podíl na rozvoji filmově gramotného mladého diváka a uzpůsobují tomuto cíli svůj program.

Výraznou akcí s mezinárodním přesahem a finanční podporou z EU i českých zdrojů je projekt CinED, jehož českým partnerem je Asociace českých filmových klubů. Proměna CinEDu vychází ze dvou let zkušeností pořadatele, který čerpal inspiraci s případových lekcí, seminářů a mezinárodních setkání zástupců projektu a unikátní francouzské metodiky práce s filmem. V současnosti projekt nabízí pro školy i veřejnost rozrůstající se archiv filmů a metodických materiálů k odborně vybraným dílům evropské kinematografie, mezi něž jsou zařazeny také dva výrazné české filmy určené pro dětského diváka – Modrý tygr (Petr Oukropec, 2012) a klasický animovaný Císařův slavík (Jiří Trnka, Miloš Makovec, 1947).

Významný je CinEd nejen ke svým odborným kvalitám, ale také proto, že se jedná o jediný projekt s českou účastí, který je financován z dotačního programu Kreativní Evropy – MEDIA pro projekty filmové výchovy. Vedle holandského programu Wrap! tak jde o mimořádně přínosný program pro mladé publikum a otevírání možností práce s filmem ve školách i veřejných institucích či neformálních skupinách.

Muzejní pedagogika a film

Jiný rozměr výchovy v oblasti filmu, ale i samostatnou a výrazně odlišnou disciplínu poskytují výstavní prostory, galerie a muzea. Vedle edukačních projektů Národní galerie se využitím filmu věnuje velká část výstavních institucí. Film je totiž primárně nejatraktivnější médium, které umožňuje provázanost s výtvarným uměním a také nabízí nesporně velké množství informací i ukázek, které je možné využít při galerijních a muzejních edukačních programech.

Do nové fáze dospěl projekt Národního filmového muzea (NaFILM), který otevřel v průběhu čtyři let již třetí expozici. Zatím nejrozsáhlejší expozice do světa výroby filmů, technických fenoménů nebo postupů animovaného filmu v Mozarteu v Jungmannově ulici navazuje na předchozí expozice v paláci Chicago a muzeu Montanelli.

Pavel Bednařík