„Pedagog a žáci tvoří tým…“

12. 8. 2019

Jiřina Fleischmannová je pedagožka výtvarného oboru Základní umělecké školy Vimperk. Významný prostor ve výuce věnuje technikám animovaného filmu, které pro ni i její studenty představují přirozenou cestu k posouvání hranic výtvarné tvorby. Pedagožka získala za svou pedagogickou práci v průběhu filmové přehlídky Zlaté slunce 2019 Cenu Asociace pro filmovou a audiovizuální výchovu. U této příležitosti jsme se pokusili na konkrétních příkladech rozkrýt pozici filmové výchovy v prostředí základních uměleckých škol, o kterém víme, že napříč celou republikou vytváří kreativní podhoubí pro poměrně pestrý rozvoj našeho oboru. Co pedagog – to odlišný přístup k oborové didaktice, která (objektivně vzato) neexistuje.

Jak vnímáte pozici filmové výchovy v rámci prostředí základní umělecké školy? Je to pro vás přirozená součást výtvarného oboru?

Vytváření animovaných filmů a využívání moderních technologií ve výuce nás velmi obohatilo. Generace dnešních žáků je s ICT technologiemi téměř v každodenním kontaktu a práce s nimi je pro ně přirozená. Využívání počítačů, fotoaparátů nebo kamer v hodinách výtvarné výchovy nás posouvá a umožňuje nám nové možnosti tvorby.

Některé školy zavádějí multimediální tvorbu jako samostatný obor. V jakých aspektech se odlišuje od výuky filmu v rámci výtvarného oboru?

V naší škole je vedle výtvarné tvorby a kultury i předmět multimediální tvorba součástí Výtvarného oboru, díky tomu se na tvorbě animace podílejí pouze výtvarníci. Také techniky upřednostňujeme výtvarné, především ploškovou metodu. Zavedením MT jako samostatného oboru se tak otevřou možnosti tvořit i dalším žákům napříč obory např. s literárním nebo hereckým nadáním, případně  zájemcům o ICT technologie.

Takže se snažíte vytvořit prostředí, které se otevírá spolupráci napříč obory…

Ano, již několik let se snažíme obory v naší škole propojovat právě tvorbou filmů. Pro hudební a taneční obor vytváříme filmové projekce. Někdy se jedná o krátké filmy doprovázené hudbou žáků, pro balet tvoříme spíše kulisu či pozadí, které dotváří atmosféru tanečnímu vystoupení.

Na celostátní přehlídce filmové tvorby dětí a mládeže Zlaté slunce jste obdržela Cenu Asociace pro filmovou a audiovizuální výchovu za pedagogický přínos. Mohla byste říci něco bližšího k vašemu přístupu k vedení studentských prací?

Mám velké štěstí, žáci výtvarného oboru jsou zapálení animátoři, což mi velmi usnadňuje práci. Mým úkolem je především motivovat. Podle věkových a individuálních schopností žáků vybrat vhodnou techniku pro tvorbu. Učím žáky vytvořit si vlastní scénář, nekopírovat, zvládnout techniku focení, upravovat fotografie střihat, vkládat titulky. Snažím se nezasahovat přímo do vlastního nápadu žáků, ale na příkladech jiných snímků ukázat chyby, kterých je dobré se vyvarovat v tématech, ve špatné technice focení, apod.

Jak vnímáte proporci pedagogického vkladu a autorství? Někteří pedagogové totiž vystupují (prakticky) v pozici režiséra, který dětem pouze rozděluje tvůrčí úkoly…

Pedagog a žáci tvoří tým, který se podílí společně na výsledku. Bohužel vklad některých pedagogů, je tak patrný, že již nejde o práci a projev žáků, ale právě o realizaci nápadu dospělého skrze děti. Nejvíce je to patrné na přehlídkách, kdy zpracované téma neodpovídá věkové kategorii, kterou snímek zastupuje.

Přicházíte s výtvarným řešením animovaných filmů sama, a nebo vedete děti k tomu, aby si pokusily již v prvních filmech o vlastní styl?

Všechny nápady na zpracování přicházejí od samotných žáků. Pracujeme technikou stop motion, což má svá omezení. Trvám pouze na čistotě zpracování. Když se ale zamyslím nad prvotními návrhy některých žáků, tak si uvědomuji, že vedeme často diskuzi o zvoleném tématu. Děti jsou ovlivněny médii, chtějí pracovat s postavami známých seriálů, chtějí točit videa ve stylu některých YouTuberů.  To je moment, kdy se je snažím navést na vlastní nápad, aby si našly téma, a od něj odvinuly práci na storyboardu. Nejčastěji pracujeme ploškovou metodou, ale na vlastní žádost si žáci vyzkoušeli také práci s modelínou, reálnou postavou, různými předměty, moukou…

Film je často vytvářen jako kolektivní dílo. Jakým způsobem rozvrhujete dětem práci – v jak velkých skupinách pracují?

Před samotným tvořením, při vytváření scénáře probíhá diskuze, každý žák přichází s vlastními nápady a invencemi. Často se stane, že se z jednoho projektu žák přesune k jiné skupině, protože se s původní neshodne. Skupiny si vytvářejí žáci sami (nejlépe tříčlenné), stejně tak si rozdělují práci, zpravidla doporučuji, aby se na všech pozicích vystřídali. Netrvám však na tom. Někdo upřednostňuje fotografování, jiný rád pohybuje ploškami – posouvá předměty. Jeden snímek nám zabere přibližně dva až čtyři měsíce práce.

Kde jste získala průpravu v technických a technologických aspektech filmové tvorby? Spolupracujete s nějakými specializovanými organizacemi?

Zúčastnila jsem se několika workshopů např. na úpravu fotografií. Muzeum Karla Zemana nabízí workshop pro žáky, který jsme navštívili pro úvodní seznámení s filmovou animací. Byla to iniciace celé skupiny. V Kroměříži jsem se v průběhu filmové přehlídky Animág účastnila workshopu pro pedagogy. Nicméně jsem samouk. Když si nevím rady, oslovím starší žáky, s technologiemi si velmi dobře rozumí.

Spatřujete nějaký konkrétní přínos pro Vaši práci v existenci Asociace pro filmovou a audiovizuální výchovu?

Přínos spatřuji v nabídce metodických materiálů, v inspiraci, ve zpracovaných tématech, dále pořádáním kurzů a přednášek pro pedagogy a studenty.

Pracujete s filmy svých studentů i po jejich dokončení?

Ano, pracujeme. Snažíme se o projekci v rámci školních projektů – ZUŠ Open, vánoční koncerty, Den tance. Zveme žáky místních základních škol na projekce, účastníme se přehlídek, apod. Filmové přehlídky jsou pro nás velmi inspirativní. Při sledování snímků jiných škol nás okamžitě napadají nové možnosti ve stylu práce i zvolených animačních technikách. Velmi si ceníme i doprovodných programů: workshopů, přednášek. To jsou typy aktivit, které nás posouvají v naší práci dále.

Některé z filmových přehlídek se potýkají s tím, že autoři či učitelé přihlásí své filmy, ale na přehlídku často nedorazí. Film ke své projekci nepotřebuje autory na místě jako v případě hudebního či literárně-dramatického oboru. Co by podle Vás měly tyto přehlídky nabízet účastníkům, aby jim stály za osobní účast?

Neúčast na přehlídce, na kterou zasílám svůj snímek, považuji za neomluvitelnou. Mám respekt k organizační práci, kterou musí pořadatelé vynaložit, aby celou akci uspořádali: ubytování, porota, doprovodný program, prostory pro projekci, workshopy, přednášky, propagace a spoustu dalších věcí. Přikláněla bych se k povinné účasti a osobní prezentaci své práce, tak jako to mají ostatní obory.

Jiří Forejt