Multimediální tvorba na základních uměleckých školách a filmová a audiovizuální výchova

2. 1. 2020

Festival Animánie 2019  hostil 16. listopadu Inspirační konferenci Multimediální tvorba na ZUŠ a Filmová a audiovizuální výchova, zaměřenoupředevším na současnou situaci v oblasti výuky předmětu Filmová a audiovizuální výchova (F/AV) na základních školách a gymnáziích a studijního programu Multimediální tvorba na základních uměleckých školách.

Hlavním cílem konference bylo propojení skupiny učitelů věnující se tomuto typu vzdělávání s lidmi, kteří se rozvojem Filmové a audiovizuální tvorby zabývají.  Směřovala nejen k jejich vzájemné inspiraci, ale také k uchopení pojmu „multimediální tvorba“ a jeho vztahu k filmové a audiovizuální výchově. Po boku praktiků oboru vystoupili i ti, kteří se podíleli nejen na jeho formování v kurikulárních dokumentech, ale kteří zároveň procházeli v nedávné době procesem revizí rámcově vzdělávacích plánů.  Konference se zúčastnili i pedagogové, kteří o programu vědí a chtějí si ujasnit, co je vlastně jeho cílem a náplní.

První část konference nastínila možné přístupy k výuce multimediální tvorby na konkrétních základních uměleckých školách. Vystoupili zde pedagogové z různých koutů země i hosté ze Slovenska. Další část „Metodika, mosty, propojení“ otevřela velké téma nedostatečné informovanosti a připravenosti učitelů a nedostačující nebo malé dostupnousti  metodických materiálů. Konference, propojená četnými vstupy v diskuzích všech zúčastněných, pak byla uzavřena malým výhledem na „Budoucnost uměleckého vzdělávání s obsahem filmové a audiovizuální výchovy“. Po celou dobu konference se o její průběh starali organizátoři festivalu Animánie 2019 a především Mgr. Martina Voráčková a Bc. František Topinka.

RVP A MULTIMEDIÁLNÍ TVORBA

Rámcový vzdělávací program (RVP) od roku 2010 definuje nový program Multimediální tvorba ve dvou rovinách:

„Multimediální tvorba v základním uměleckém vzdělávání je chápána jednak jako prostředek (nástroj) umělecké tvorby, který je možné využívat v různých uměleckých oborech, jednak jako výsledek uměleckého procesu – hotový tvar uměleckého vyjádření.“ (RVP, 2010)

Do výuky je integrován jako samostatné studijní zaměření vzniklé v rámci jednoho uměleckého oboru, jehož hodinovou dotaci a očekávané výstupy musí plnit, nebo jako integrované studijní zaměření vzniklé kombinací vzdělávacích obsahů uměleckých oborů, z nichž toto studijní zaměření vzniká. V tomto případě je nezbytné splnit očekávané výstupy zvoleného dominantního uměleckého oboru. Při vlastní realizaci multimediální tvorby je vždy nezbytnou podmínkou používání digitálních technologií ve výuce.

I. ČÁST KONFERENCE – INSPIRAČNÍ

Mgr. Markéta Pelikánová – ZUŠ Ledeč nad Sázavou

Multimediální tvorba jako součást výtvarného oboru je vyučována například v Základní umělecké škole Ledeč nad Sázavou. Mgr. Markéta Pelikánová  ve svém příspěvku představila koncepci výuky i konkrétní činnosti, které jsou v hodinách realizovány. Zaměření zde vzniklo spontánně. Z původní skupiny osmi žáků zde dnes takto působí tři věkově smíšené skupiny s celkovým počtem šestadvaceti žáků od 9 do 15 let. Princip smíšených skupin považuje Markéta Pelikánová za velmi výhodný vzhledem k vzájemné pomoci žáků a zároveň za jedno ze specifik výuky na této škole. K těm pak řadí i propojení oborů, které  mezi sebou spolupracují.

Zaměření navštěvují žáci z různých důvodů. Patří sem  jednak komplexnost obsahu výuky, ale také zájem o konkrétní aktivity – fotografování, příprava portfolia na přijímací zkoušky nebo práce na počítači, která často dokáže dospívajícím pomoci překonat krizi tvůrčího vyjadřování. Obsah výuky je zaměřen především na počítačovou grafiku volnou i užitou, práci s fotografií, filmem i s komiksovou tvorbou, která svým pojetím s filmovou výchovou rezonuje.

Markéta Pelikánová se snaží  tematicky propojovat jednotlivé složky výuky. Jako příklad uvádí výuku teorie umění v rámci počítačové grafiky, fotografie nebo v souvislosti s aktivitou filmového „Klubíku“, kde jednou za měsíc promítá dětem  pečlivě vybírané filmy různých forem a žánrů. V praktické části filmové a audiovizuální výchovy se pak věnuje nejvíce animaci. Podobně jako Klubík na škole funguje také „Komiksový podvečírek”, který se opět koná se stejnou pravidelností. Děti zde mohou sdílet své dojmy z literární formy, která je jim blízká. Součástí těchto setkání bývají také workshopy. 

Výuka počítačové grafiky je doplňována také o konkrétní  výzvy, přicházející jak ze strany školy, tak města. Děti tvoří pozvánky, plakáty, novoročenky s konkrétním zadáním. Podobným způsobem se realizuje jistá část audiovizuální výuky a fotografie. Děti natáčí a fotografují akce školy typu akordeonových soutěží, absolventských koncertů nebo divadelních představení.

Multimediální tvorbu vnímá Pelikánová jako náročnou formu vyučování v šíři vědomostí, které musí učitel obsáhnout, i po stránce organizační struktury výuky. Poukazuje na nutnost správné dispozice učebny a problematiku většího počtu žáků ve skupině, kdy při nedostatečně řešených podmínkách dochází k překážkám v komunikaci a žákům se nelze plně věnovat. Pro uspokojení individuálních zájmů studentů pak využívá volný čas, především v období prázdnin, kde vidí potenciál nerušeného zaujetí k tvorbě. S žáky hodně komunikuje e-mailem, řeší tak především přípravné fáze práce (storyboard, scénář).

V diskuzi zazněla reakce progf. Rudolfa Adlera (scénárista dokumentárních filmů, pedagog, řešitel RVP v oblasti filmové a audiovizuální výchovy), který na jedné straně ocenil výborný koncept výuky směřující ke komplexnímu rozvoji tvůrčího potenciálu dítěte, na druhou stranu však zpochybnil název Multimediální tvorba v souvislosti s daným typem výuky a odkázal na dokumenty RVP definující Multimediální tvorbu jako tvorbu skrz digitální platformu. Doplňující aktivity tzv. zakázkového rázu však charakterizoval slovy „čím méně, tím lépe –  odvádí od kreativity a tvořivosti a přivádí k uživatelskému přístupu k médiím a reprodukci“.

Mgr. Lucie Ftoreková a Mgr. Michal Fric – ZUŠ Letná Poprad

Příspěvek Lucie Ftorekové a Michala Frice ze Základní umělecké školy Letná Poprad nahlédl za hranice, na Slovensko, které je díky společné historii Československa druhou zemí, kde funguje podobný systém jako v České republice. Lucie Ftoreková vyučuje výtvarný obor komplexně a Michal Fric se v rámci tohoto oboru věnuje přímo multimediální tvorbě. Společně představili studijní zaměření Audiovizuální a multimediální tvorba, který má své zakotvení ve slovenských kurikulárních dokumentech – RVP. Jeho znění je však pro jejich plnění natolik svazující, že se jej po zkušenostech z výuky v minulých letech rozhodli zapracovat raději do obecných plánů výtvarného oboru a vyhnout se tak striktnímu předpisu, co všechno je nutné při výuce Audiovizuální a multimediální tvorby postihnout. Získali tak svobodu volby tématu a formy propojení s výtvarnou kulturou jako takovou. Obor je na Slovensku vyučován od páté třídy a jeho výuka se potkává se stejnými nebo podobnými úskalími jako u nás. Ty nejčastěji vidí kolegové ze slovenska v chabých ambicích a nedostatečném vzdělání pedagogů. Navíc dodávají, že díky strikně nastavené koncepci výuky se těžko hledají děti, které by jeho strukturu zvládly.

Lucie Ftoreková vyzdvihla činnost českých festivalů zaměřených speciálně na dětskou filmovou tvorbu. Na Slovensku jí chybí podobně zaměřený festival, jako je Animánie, který již od roku 2012 ráda navštěvuje. Z významných slovenských aktivit uvedla například projekt Cineama, celostátní soutěž amatérské filmové tvorby, postaveného na koncepci spolupráce s filmovými profesionály v porotách, přednáškách i na workshopech.

Na závěr Michal Fric představil jednu z významných oblastí výuky multimediální tvorby a tou je digitální malba. Vyučuje ji ve skupinách dětí od páté třídy.  Věkové omezení vysvětlil tím, že je vhodné, pokud děti projdou jistou výtvarnou přípravou v průběhu prvních let návštěvy oboru, aby měly na co navázat a mohly se soustředit na technické uchopení nového prostředku tvůrčího vyjádření.

Vladimír Beram – ZUŠ Police nad Metují

„Letos v září jsem oslavil 30 let.…u počítače.“ Takto se v úvodu své prezentace představil Vladimír Beran ze Základní umělecké školy Police nad Metují, který již patří k uznávaným praktikům výuky  Multimediální tvorby s výrazným zastoupením Filmové a audiovizuální výchovy. Obor se na škole vyučuje od roku 2000 a i předtím byl součástí hodin Výtvarného oboru. Zahrnuje široké spektrum aktivit od rozborů filmové řeči, vlastní tvorby filmů, principů digitální fotografie, přes počítačovou grafiku, která je zároveň základnou studijního zaměření po interaktivní tvorbu her nebo prezentací.

Hned v úvodu představil Vladimír Beran vlastní výklad pojmu multimediální tvorba:

„Média jsou komunikační kanály, kterými probíhá přenos informací. Multumédia kombinují jeden a více kanálů s tím, že míra multimediality sdělení variuje s množstvím zapojených kanálů a intenzitou jejich sdělení.“ Dětem vše demonstruje na principu multivitamínu.

První větší významný projekt realizoval s dětmi v roce 2001. Jednalo se o multimediální prezentaci „2001 Vesmírná odysea“, která  stála u zrodu školní agentury s názvem NAŠA TV. Projekt propojoval práci s obrazem, textem, videem i interaktivitou. V bohaté audiovizuální prezentaci předložil Vladimír Beran realizované projekty různého charakteru. Velkou část z nich tvoří také interaktivní hry nebo naučné kvízy, často autorsky řešené samotnými žáky. Součástí výuky je rovněž dokumentace školních akcí. Mezi žáky najdeme filmové nadšence, fotografy, ale i ty, kteří se chtějí dále vzdělávat skrz digitální média. Nabízí se jim tak možnost seberealizace v novém prostředí a nahrazuje činnosti, které již jejich potřebám nevyhovují.

Grafika, jak zaměření na škole všichni říkají, organizuje programy i pro rodiče žáků a pro veřejnost.  Mezi ně patří například akce Jak to chodí v grafice nebo Festival smyčka, jehož principem je nepřetržité tříhodinové promítání žákovských filmů ve smyčce. Pořádají i programy pro školy, tzv.  návštěvy v multimediích, kde mají žáci možnost dozvědět se něco o multimediích, filmu nebo filmových tricích a vyrobit si například multimediální vizitku, tzv.  videoselfie. Díky těmto aktivitám se na obor hlásí poměrně dost žáků všech věkových skupin.

V závěru Vladimír Beran upozornil na charakter studijního zaměření, které nestojí samostatně, ale „přináleží oboru, který ho plní nejvíce“. „Tím, že jsme multimediální výtvarný obor, musíme plnit očekávané výstupy pro výtvarný obor. Pod hudebním oborem bychom museli plnit výstupy hudebního oboru. Byl by lepší normativ na žáky, možnosti lepšího zázemí, ale plnění výstupu hudebního oboru by bylo náročné.“ Škola slouží i jako inspirace pro další školy především v oblasti technického vybavení a organizace výuky. V souvislosti s tím upozornil Vladimír Beran na výhodu orientace v oblasti grantů a jejich využívání.

Mgr. Jana Ježková – ZUŠ Sokolovská Plzeň

Poslední inspirační příspěvek patřil plzeňské Základní umělecké škole Sokolovská a Mgr. Janě Ježkové, která tam od svého nástupu na školu v roce 2004 vyučuje v rámci výtvarného oboru i multimedia. Společně s Martinou Voráčkovou stála i u zrodu projektu Animánie. Ve svém zamyšlení nad výukou animace se zaměřila především na motivační aspekty jejího zařazování do výuky.

Za jeden z nich považuje samotnou techniku, která otevírá dětem nové prostředky tvorby. „Děti jsou okouzleny možností, že si můžou oživit neživou věc“. To, že může být dítě hybatelem věcí neživých, personifikovat je, považuje za samotnou  vnější motivaci a podporuje toto tvrzení tím, že „dítě to chce prostě zkusit“. K další vnější motivaci řadí celoroční výtvarné projekty stavějící na literárních i jiných příbězích. Zde vyzdvihuje možnost dítěte vstoupit do jiného světa a zkusit v něm žít. Za jeden z vnitřních aspektů pak považuje absolutní svobodu vyjádření, kde dítě musí být především se svou prací spokojeno. V průběhu řešení jednotlivých výzev dává dětem velkou svobodu a to jak při uchopení tématu, tak při organizaci práce.  Propojuje výtvarné projekty s hravou formou animace bez příběhového oblouku, které rozšiřují pohled na výtvarné tvoření.

 Na závěr zmínila v souvislosti tvůrčích principů animace s rozvojem emoční paměti a terapeutickou funkcí, kdy práce s příběhem umožňuje žákům hlouběji prožít téma a třeba se i vyrovnat s nějakou těžkou životní zkušeností. Děti tak mají možnost jednou týdně uniknout do jiného prostoru.

II. ČÁST – METODIKA, MOSTY, PROPOJENÍ

Vladimír Beran – projekt Učit se film 

Představením metodiky Učit se film zahájil Vladimír Beran druhou část konference, zaměřenou na konkrétní řešení podpory výuky. Příručka je jedním z výstupů projektu OPVK Výuka uměleckých předmětů laboratorní metodou, realizovanou v ZUŠ Police nad Metují v letech 2011-2012. Vznikla ze spolupráce autorů prof. Jaroslava Vančáta a Matěje Smetany. Metodika je stále dostupná na stránkách školy. Struktura je ovlivněna dělením dle základních škol, tedy na první stupeň, druhý a třetí stupeň (střední školy). Nejedná se o osnovy, ale o inspirační materiál, ve kterém lze nalézt kapitoly věnované například rozboru příběhu nebo práci s námětem. 

Další představovanou metodikou bylo ABC pro všechny a publikace Co je to dramaturgie autora prof. Rudolfa Adlera a Audiovizuální a filmová výchova ve vyučování.

Prof. Mgr. Rudolf Adler – Možnosti a perspektivy F/AV ve vzdělávacím procesu na různých typech škol 

Prof. Rudolf Adler na úvod ocenil práci výtvarných pedagogů. Ve svém příspěvku se pak pokusil nahlédnout na obor filmové a audiovizuální výchovy v širších souvislostech. Upozornil na nejasné chápání rozdílu mezi F/AV (jež evidentně patří k uměleckému svazku)  a mediální výchovou (nikoliv multimediální, s níž se často chybně spojuje). Mediální výchova se zabývá analýzou, tříděním a hodnocením mediálních informací v co nejširším spektru jejich užívání a také pojmenováním, co média vlastně jsou. Na rozdíl od filmové stále nemá zpracované kurikulární dokumenty.

V zamyšlení, jak chápat komplexnost výuky či výchovy, odkázal na zajímavý a výstižný soubor esejí současného amerického filozofa a teoretika pedagogiky Ivana Illicha s názvem Odškolnění výuky. Ten tvrdí, že ze současného zapouzdřeného školského systému se lze vymanit pouze návratem k pramenům. Zároveň odkazuje na Komenského, který vychází z přirozené tvořivosti, fantazie a kreativity, směřující k získání individuální odpovědnosti každého jedince za své vlastní vzdělání. Illich se navrací k Platónovi a Sokratovi a  poukazuje, jak se může člověk v partnerství se svým vzdělavatelem učit. Zde Rudolf Adler odkázal na současné možnosti směrující využití tohoto principu do ZUŠ ve výuce multimédií. Zmínil i britského historika Herberta Reada a jeho knihu Výchova uměním, kde tvrdí, že „každý z nás se rodí umělcem“ a teprve v pozdějším věku je výchovou a výukou vše znečištěno a zapouzdřeno stereotypy a schopnosti kreativity jsou tak potlačeny. Právě koncept základního uměleckého vzdělávání vidí Rudolf Adler jako jednu z možností, jak kreativitu navracet, produkovat a dále vštěpovat. Na tento přístup ke školskému systému poukázal v souvislosti s jeho zapracováním do kurikula předmětu Filmová a audiovizuální výchova jako hlavní linie metodiky. Návrat k pramenům vtahuje i k základnímu pochopení, jak vlastně  filmový obraz vzniká a kde jsou jeho základy. Připomněl, že například studiem filmové skladby se mění vnímání vztahů mezi časem a prostorem, čímž se filmová řeč odlišuje od ostatních uměleckých směrů. Doporučil využívat tradiční formy filmového vyprávění, ne pouze hříčky doplňující výtvarné aktivity.

V závěru zmínil tři základní oblasti, se kterými se učitel musí vypořádat:  reflexe, percepce a produkce, přičemž na počátek řadí produkci jako tvůrčí zkušenost, pak percepci jako pochopení uměleckého díla a následně reflexi v podobě schopnosti komunikovat.

Mgr. Barbora Holubová – Vzdělávací cíle F/AV

Příspěvek Rudolfa Adlera doplnila ve své prezentaci Mgr. Barbora Holubová. Zaměřila se na výchovně vzdělávací cíle Filmové a audiovizuální výchovy ve srovnání s Multimediální tvorbou.

„RVP uvádí, že  F/AV  podporuje rozvoj žáků jako uživatelů filmových a obecně audiovizuálních produktů a zároveň rozvíjí jejich vnímavost a tvůrčí schopnosti  prostřednictvím filmových/audiovizuálních výrazových prostředků.” Tímto konstatováním zdůraznila Holubová, že filmová výchova je součástí obecných výchovně vzdělávacích cílů a celistvosti vzdělávání.

V rámci diskuze nad tím, jaké dovednosti, schopnosti, hodnoty a vědomosti může F/AV rozvíjet, podotkl Rudolf Adler, že velmi důležitá je práce v týmu. Tím posiluje sociální vazbu a zároveň zasahuje do přírodovědných předmětů, do matematiky, do komunikačních schopností, chemie, fyziky (optiky), a proto je tolik důležitý v rámci celkového zvyšování gramotnosti. Filmová výchova tak může poskytnout zvyšování gramotnosti v mnoha oblastech. Barbora Holubová kladla důraz na to, aby se žáci seznámili s filmem jako s uměleckou disciplínou, která dokáže vyjadřovat hlubší myšlenky, aby jej nechápali pouze jako zdroj zábavy.

Na závěr uvedla příklady učebních okruhů, které by mohly být součástí F/AV. Zařadila mezi ně například historii filmu s výraznými milníky, směřující k pochopení změn filmového myšlení, optické klamy pracující s elementárními principy filmového záznamu, pochopení toho, jak pracuje náš mozek, principy filmového vyprávění a zastoupení jednotlivých profesí u filmu.

Mgr. Jarmila Šlajsová – Možnosti uplatnění výstupů filmové tvorby v praxi

V závěru druhé části konference zavzpomínala Mgr. Jarmila Šlajsová na jeden z  festivalů dětské tvorby, konané pod názvem O dětech s dětmi a pro děti v Hradci Králové od roku 1979 do roku 1989 v pěti ročnících. Poukázala tak na výraznou proměnu technologického záznamu výstupu filmové tvorby, která vedla k další diskuzi nad formou archivace filmových záznamů. V rámci studie k revizím RVP se zabývala praktickou sondou současného stavu festivalů dětské filmové tvorby.

Všem zainteresovaným pedagogům doporučila užívání serveru  Filmdat.cz, národního registru neprofesionálního filmu, který představuje určité centrum, kde je možné získat důležité informace, propozice i termíny ke konaným akcím a festivalům. Konkrétně uvedla také náchodskou Prima sezónu, celostátní festival zájmové umělecké tvorby studentů středních škol, ve kterém se objevuje i kategorie dětských filmů, z nichž je téměř polovina ze základních uměleckých škol.

III. ČÁST BUDOUCNOST UMĚLECKÉHO VZDĚLÁVÁNÍ/ FILMOVÁ A AUDIOVIZUÁLNÍ VÝCHOVA

Úvod třetí části věnoval prof. Adler doporučení pracovat pouze s vlastní tvořivostí žáků a ne s prefabrikovanými protředky, která nabízejí již hotová nebo částečná výtvarná řešení. Poukázal na  tradici českého animovaného filmu, který si vždy zakládal na originalitě osobností ve všech oborech jeho zpracování.

Revize v oblasti Filmové a audiovizuální výchovy vidí Rudolf Adler jako nelogické. Jejich fungování nikdy nebylo ověřeno komplexně. Z materiálů vzniklých pro tuto revizi však vyšlo najevo, že v zahraničí je často tento obsah uplatňován mimo umělecký systém. Tím podpořil a vyzdvihl význam syntetičnosti výuky a významný podíl F/AV na zvyšování obecné gramotnosti a na moderním pojetí výuky.

Zmínil konkrétní doporučení k výuce vycházející z dokumentů k revizím. Ty zahrnují například vytváření zpětných scénářů na druhém stupni ZŠ k pochopení struktury filmového díla. Dále doporučil práci s elementární animací a naopak nedoporučil zařazování techniky do výuky dětí v předškolním věku – z důvodu nebezpečí, že efekt jejího využití bude pouze uživatelský, kde hlavním zájmem dítěte bude pouze technika samotná. Řešení nedostatečné informovanosti pedagogů vidí ve vytvoření dlouhodobého výzkumného projektu, který by skupině zájemců na vybrané pedagogické fakultě v doplňkovém bakalářském oboru umožnil obor vystudovat.

V závěrečné diskuzi se hledaly konkrétní možnosti vedoucí  k formování erudovaných pedagogů, hodnotily se i současné plány výuky, které se jeví svobodné. Části pedagogů tento princip vyhovuje, ale některým chybí ucelenější podklad, kterým se mohou nechat vést.

Cílem konference nebylo dospět k jednotnému resumé s jasným konstatováním, ale otevřít diskuzi nad vztahem Multimediální tvorby na ZUŠ a výuky předmětu F/AV. Vzhledem k následné dlouhé diskuzi jak v prostorách přednáškového sálu, tak i na dalších místech Moving station bylo citelné, že k naplnění tohoto cíle došlo. Většina pedagogů měla potřebu sdělovat si vlastní zkušenosti mezi sebou, vzájemně se inspirovat a hledat nové pohledy na to, jak lze principy obou oborů začlenit do jejich výuky.  

                                                                                              Marcela Polochová

Kategorie článku