Zapomeňte na děti, myslete na učitele!

22. 6. 2015

Reportáž z konference „Edukacja Filmowa i Medialna v Polsce i na świecie“, 6.-7. května 2015, Varšava

Konference o filmové výchově mají v mnoha ohledech podobný ráz a vyznění,  – ne jinak tomu bylo i na mezinárodní konferenci o filmové a mediální výchově v Polsku a ve světě (jak zněl její oficiální název). Účastníci i řečníci v převážné většině popisují deficity, které znemožňují významnější rozšíření filmově-výchovných programů a aktivit. Přestože většina příspěvků měla představit know how a byla prezentována formou „příkladů dobré praxe“, často jsem měl pocit, že veškeré úspěchy se přičítají na vrub pouze neutuchající houževnatosti konkrétních lidí, kteří filmovou výchovu ve své zemi či instituci prosazují navzdory nepříznivým podmínkám a nedostatkům vzdělávacího systému.

Polskou konferenci, která se odehrávala v okouzlujících prostorách univerzitní knihovny ve Varšavě nedaleko řeky Visly, organizovala samotná Varšavská univerzita, respektive Centrum otevřeného a multimediálního vzdělávání. Iniciativa PEAM (Program edukaciji audiowizualnej i medialnej) uspořádala první ročník konference společně s jejím vznikem a po třech letech tuto akci zopakovala (videozáznamy z první konference v roce 2012)

V konferenční místnosti knihovny, která je velkoryse postmoderně přebudovanou industriální budovou s dominantou sloupů čtyř nejvýznamnějších polských filozofů, přivítal účastníky ředitel programu, producent, dokumentarista a profesor Krzysztof Kopcziński. Zdůraznil mimo jiné význam celé konference, kterým je setkávání a networking zástupců jednotlivých organizací napříč 17 zeměmi a 4 kontinenty. Většina konferencí o filmové i mediální výchově se soustředí převážně na evropské země, zatímco ve Varšavě jsme se mohli setkat (osobně či přes skype) se zástupci univerzit a programů na Krymu, v Austrálii, na Hawaii, v Libanonu, Saudské Arábii nebo Pakistánu.

Je pochopitelné, že hlavní prostor dostali zástupci evropských zemí – Ian Wall, sardonický komentátor a muž s velkými zkušenostmi, zakladatel britské organizace Film Education představil základní obrysy evropského modelu filmové výchovy (Framework of Film Education), který vznikl v součinnosti 26 odborníků z většiny evropských zemí a bude oficiálně představen v červnu v pařížské Cinematéce. Tento strategický dokument má stanovit základní standardy a kompetence, kterých by měl dosáhnout student i pedagog procházející jakýmkoliv stupněm filmově-výchovného procesu. (V českém překladu bude zveřejněn v červenci 2015 na těchto stránkách).

Wojtek Lorenc z Univerzity Hawaii West O’ahu představil poněkud technicistní přístup k mediální výchově. Je samozřejmě důležité žákům a studentům nabízet rozšíření svých digitálních dovedností na sociálních sítích a pomocí hudebních videí. Samotná formální analýza a projekty propojující sociální sítě a internet nejsou ovšem dostatečně komplexní pro pochopení problematiky vzniku a recepce mediálních obsahů a sdělení. O poznání komplexnější a systémovější přístup volí již řadu let v mnohém nedostižní Dánové. Zkušená Susanne Wad s lehkostí a zaujetím představila praktický přístup k filmové tvorbě a porozumění filmového médiu ve známé organizaci Station Next.

V samostatném bloku se představili zástupci festivalů, kteří zcela pochopitelně a logicky hledají nové publikum a kultivují to stávající pomocí konkrétních aktivit a projektů. Lidskoprávní a watchdogové festivaly většinou využívají film pouze jako médium k diskusím nad globálními ekonomickými, politickými či právními problémy. Naopak T-mobile Nowe Horyzonty nebo tradiční DOK Leipzig přistupují k filmu jako svéprávnému uměleckému druhu a za využití projekcí, diskusí, ale i pomocí pedagogicky propracovaných workshopů se soustřeďují na porozumění specifikům filmu.

Tento zdánlivý rozkol mezi služebnou a autonomní rolí filmových děl, reprezentovaný zaměřením jednotlivých festivalů se promítal do diskusí jako Ariadnina nit. Jedná se o dva paradigmatické a podle některých odborníků neslučitelné přístupy, které přikládají filmům různý význam a vytvářejí tak jiná interpretační a hodnotová pole.

Program prvního dne byl zakončen projekcemi studentských filmů ze dvou různých organizací. Nisi Masa je rozsáhlou celosvětovou sítí mládeže, která poskytuje zázemí, know how a zapojení známých filmařů do jednotlivých výjimečných projektů. Film Rave je naopak mladým polským projektem s evropskými ambicemi, který zjevně nestihl zakořenit filmařské standardy, což bylo patrné i na výsledných promítaných snímcích.

Následující den se v samostatném bloku nazvaném „Lokální iniciativy filmové výchovy“ představily jednotlivé organizace z náhodně vybraných evropských zemí – Northern Ireland Screen, Australian Teachers of Media, polská Kinoszkola, španělský A bao a Qu/Cinema en curs a Národní filmový archiv. Není sice možné příliš srovnávat státní organizace a nezávislé projekty a neziskové organizace. Přesto měly prezentace několik důležitých průsečíků:

  • důraz na vzdělávání a školení učitelů (kromě projektů pro studenty)
  • (většinou úspěšnou) snahu dostat film do kurikulárních dokumentů a jejich efektivní využití pro školní programy

V posledním bloku se představili aktivity z méně frekventovaných zemí, kde by člověk jen zřídka očekával jakékoliv filmově-výchovné aktivity – ukrajinského Krymu, Libanonu a Pakistánu. Všechny tři země mají jedno společné. Filmovou a mediální výchovu se zde snaží rozvíjet navzdory různé, ale vždy přítomné míře státní cenzury a zákazů. Zajímavou skutečnost odhalila zkušená pedagožka Olena Kutsenko. Nedlouho po ruském „přátelském“ zásahu na Krymu a rozšíření tzv. hybridní války založené na mediálních dezinformacích a šíření chaosu se na poloostrově dramaticky zvýšil počet učitelů, kteří se začali zajímat o možnosti mediální výchovy ve školách.

Konference a setkání účastníků byly v mnohém přínosné, stejně jako zvídavé diskuse a polemiky. Hlavní těžiště bylo možné nalézt ve společném úsilí rámovaném dvěma hlavními tendencemi – vytvoření stabilního prostředí pro vzdělávání pedagogů filmové a mediální výchovy a snahu zakotvit filmovou a mediální výchovu ve školních kurikulích a hlavně v programech jednotlivých škol.

Odkaz na program konference a prezentace přednášejících.

Odkaz na publikaci, která vznikla v návaznosti na konferenci.

Další odkazy:

Dánsko: http://smaap.dk/
Libanon: https://mdlab2014.wordpress.com/assignments-lectures/assignments-%D8%A7%D9%84%D9%81%D8%B1%D9%88%D8%B6/

Pavel Bednařík

Kategorie článku