Websterovi: Jsme co nejopravdovější, víme, že mluvíme do otevřených hlav a srdcí

Rozhovor s Annou Vášovou a Katarínou Kerekesovou 

V říjnu půjde do kin film Websterovi Příběhy na pavoučím vlákně. Ale malí diváci a divačky už se s pavoučí rodinou znají. Mohly byste mi na úvod stručně zmapovat, jak příběh vznikal knižně i filmově a co už jsme mohli s Websterovými zažít? 

K: Nápad příběhů o pavoučí rodině se zrodil při bohumilé činnosti domácího uklízení, kdy jsem si všimla, že každý týden přibývají další a další pavučiny. A tak jsem o těch pavoučích rodinkách začala přemýšlet a připadalo mi to jako pěkná metafora k rodině a komunitě a nakonec propojení s celým světem a vesmírem. Říkala jsem si, že hlavní hrdinka příběhu bude malé děvče kolem 5 let a bude mít staršího bratra. A postupně jsme se spolu scénáristy sestavili celou pavoučí rodinu a začali pracovat na seriálu. Výroba začala roku 2015. A to byl moment, kdy přistoupila do projektu i Anna (Anna Vášová). Myslím, že na scénáři spolupracujeme od nějaké 2. epizody. Seriál vznikal prvně na Slovensku, dále jsme spolupracovaly i s polským studiem, poté s českým. A pak z toho vznikl celovečerní film – ten byl takovým “meziepizodickým” propojení. Spojili jsme pět epizod propojovacím příběhem, v němž hrála hlavní roli živá holčička. Byl to příběh o jejím setkání s malou pavoučicí a o jejich sblížení navzdory jejich velmi rozdílným rozměrům a světům. A roku 2024 jsme ukončili výrobu, v době, kdy jsme měli 26 částí. A teď jsme si já a Anna řekly, že bychom opět mohly přinést těch posledních pár nových epizod na plátna kin. Uvedení do kin je přirozené vyústění procesu, protože Websterovi žijí v mikrosvětě plném různých mikrodetailů. Mají svůj vlastní mikrosvět ve velkém lidském světě. Tohle měřítko pro naše malé hrdiny vytváří z lidských zákoutí velké kulisy plné různých mikrodetailů  Zvětšením na plátna kin umožníme divákům mnohem  lepší vhled do pavoučího světa. Pro ně jsou to velké kulisy, pro nás jsou to malé rekvizity a rohy a zakoutí. A tím, že to zvětšíme na velikost plátna v kině, tak tomuto mikrosvětu věnují pozornost i naši diváci a diváčky. Zároveň je pro nás klíčové dostat film k divákům vícero způsoby. 

A: Hned od začátku jsem byla ze spolupráce s Katarínou nadšená, a pak jsme v roce 2018 s čerstvě dostudovanou producentkou Karolinou Davidovou, založily společnost 13ka, staly se českým partnerem slovenských výrobců Websterových, studia Fool Moon Kataríny Kerekesové. A vyrobily spolu s nimi 13 dalších epizod a dvě celovečerní pásma. Celý seriál má nakonec 26 dílů a teď jde do kin těch zbrusu nových posledních 6.

Já jsem si mylně myslela, že prvně vznikla kniha. Vím, že u Mimi a Lízy byl také první film. Takže Websterovi mají stejný vývoj?

K: Ano, jak u Mimi a Lízy, tak u Websterových vzniklo nejdříve audiovizuální dílo, ze kterého máme vždy velmi mnoho materiálů. A tak se další vývoj v knihu docela nabízí. Je pravda, že  u Mimi a Lízy to bylo jednodušší. Seriál vznikl ve 2D animaci, což je stejná technika, jakou se pak tvoří ilustrace. Ale u Websterových to tak nebylo. Máme skvělého výtvarníka Borise Šimu, který ty knihy ilustroval. A tak jsou knihy samostatné výtvarné dílo. Ilustrace nejsou kopie z filmu, jsou to samostatné nové obrázky pro knihy. 

A: Knižní povídky napsala podle seriálu Vanda Rozenbergová a krásně posunula příběhy z filmů blíž k próze. Mám ty knížky moc ráda, jsou čtivé a výtvarně krásně zpracované. 

Pojďme se zaměřit na příběh Websterových. Nový film Příběhy na pavoučím vlákně je opět poskládán z několika příběhů – posledních dílů seriálu. Jedná se však o rámcové vyprávění, kdy rámcem je právě tatínkům problém se ztraceným vláknem a těšení se na nastávající babí léto. V příbězích není žádná velká akce, i když jsou tam napínavé situace. Jak vnímáte dnešní pohled současné generace dětí na filmy? Dětem jsou totiž servírovány akční filmy jako třeba Sonic, Minecraft, dalo by se říct taková kinematografie atrakcí. Pořád se musí něco dít. Ale vy se snažíte ve filmu zdůraznit jiné věci – témata jako třeba rodina, přátelství a další hlubší poselství. Jak myslíte, že budou děti film vnímat?

K: Pro nás je klíčové, dělat to tak, abychom s tím filmem souznily. Chceme dostat do filmu to, jaké jsme my a co se nám líbí. A jsme si vědomy, že je to jiné než běžná mainstreamová výroba pro děti. Určitě to souvisí i se vkusem a naladěním jak dětí, rodičů a asi i pedagogů, že si vyberou to, co je více k zamyšlení. Pro nás je tento způsob vyprávění naprosto přirozený. Nabízíme své vyprávění jako alternativu  pro rodiče, pedagogy ale hlavně pro děti, kterým je takovýto způsob vyprávění blízký. O našich příbězích je možné s dětmi dál mluvit, rozvíjet jejich povědomí o emocích a situacích, které samy prožívají. 

A: Přesto, že to není velká „akční“ podívaná, je tam vnitřní napětí a často jde o hodně. Máme v rodině hodně dětí, občas na nich naše epizody testuji a vidím, jak vnímají jejich dramatický tah.  V jednom díle se vzpříčí Lilina babička mezi knihy a Lili ji s kamarády neumí vysvobodit, neví, co mají dělat…. V jiném dědu a babičku vysaje lux… naše děti koukaly ani nedutaly. Občas to je docela drama. 

Není to tedy akční film, ale nejde ani o „alternativní“ film. Je pro diváky, kterým nevadí volnější tempo a chtějí u televize i trochu přemýšlet. A také pro rodiče nebo učitele, kteří se chtějí s dětmi dívat a pak se o tom, co viděli a zažili, bavit.  

K: Ještě bych dodala, že pro nás je důležité otevírat taková témata, která nejsou v dětských filmech úplně standardní, například, že otec vyhořel. Cestou humoru a metafory podat dětem i něco závažnějšího ze světa dospělých. 

A: Záleželo nám na tom, aby film promlouval k dětem na jejich úrovni. Děti jsou úžasné, tolika věcem rozumí a jsou tak schopné a odvážné. Chtěly jsme je pozvednout do světa dospělých a sdílet s nimi i těžší témata, o kterých často doma slyší – pandemii, podvodníci na internetu, nemoci v rodině, stáří.. To jsou naše témata, ale plná odlehčení, humoru a řešení – jako v pohádce. Víme, že všechno dopadne dobře. Jsou mezi svými. Jak říká naše hlavní motto: „nejpevnější síť je tvoje rodina“. 

Píšete scénář vždy s představou, co by si děti měly z konkrétních příběhů odnést za ponaučení? Mám na mysli, zda je pro vás důležité vkládat do příběhů i nějakou řekněme edukaci či hlubší myšlenku nad rámec příběhu. 

A: Já nemám didaktický přístup moc ráda, příběhy inspirované skutečností a zpracované s fantazií . Třeba epizoda Pandemie vznikla, když jsem pracovala při covidu u Červeného kříže. Vyprávěla jsem Kátě historky, které jsem tam zažila. A ona jednoho dne povídá: “No to je nápad na díl!” 

K: A ty chilli papričky, i to je reálná zkušenost! Díl vznikl na základě skutečných událostí. Chodíme s ušima a očima otevřenýma a hledáme témata kolem sebe. A tohle nám přišlo vtipné a aktuální zároveň. Sbíráme humorné zážitky, na které nabalujeme poučná témata. 

A: Mě hodně baví babiččiny příběhy. Už jsem taky babička a umím si moc dobře představit, jak mi jednou děti budou v mém zájmu zakazoval dělat věci, které mám ráda. Prostě proto, že už jsem na ně stará a že jsou nebezpečné. Z tohoto pocitu vznikl díl Karneval, ve kterém Lili pomůže babičce uskutečnit trochu bláznivý sen.  

A k těm ponaučením: stavíme Huga a Lili do situací, v nichž musí ovlivnit běh věcí. Učí se tím mnohem víc o světě i o sobě, získávají sebedůvěru a ověřují si své možnosti a schopnosti. Moc doufám, že tak budou inspirovat (nebo tedy „učit“) diváky nejvíc. Naše malá pavoučí holčička Lili je součástí velkého světa, zkoumá ho a má moc ho měnit. 

Tím, že jste zvolily rámcové vyprávění, máte možnost soustředit děti hned na několik témat. Který z příběhů je vaším nejoblíbenějším a proč?

K: No, víme, která je nejoblíbenější postava. Babka. Myslím, že to tak vyšlo i v nějakém veřejném diváckém hlasování. 

A: Já bych spíš dokázala říct, které díly nám šly líp a které hůř. Snažíme se všechny ty postavy a díly dotáhnout jak nejlépe umíme a nakonec si je vždycky zamilujeme, i když nás trápí. Každý příběh jsme vyvíjely jednotlivě, dlouho a s velkým úsilím. V zahraničí vznikají podobné formáty v nejméně 52 dílné sérii za pár let. My – a všichni naši spolupracovníci – jsme do těch 26 dílů za dlouhou řadu let daly, co jsme měly a na nějakou dobu teď s Websterovými končíme. Odpočineme si. 

K: Byli jsme s nimi velmi dlouho, na chvíli se musíme zastavit. Píšeme ty díly s velkou péčí. 

Vám se musel úplně změnit vztah ke skutečným pavoukům. 

A: Mně ano a nejen mně. Mnozí diváci říkají, že se také přestali pavouků bát a štítit.

Takže jsou Websterovi také takový lék na arachnofobii? 

K: Určitě. I když do Austrálie, kde jsou jedovatí pavouci, seriál asi neprodáme. 

Mottem filmu nebo celkově příběhů Websterových je “Nejpevnější síť je tvoje rodina”. Už jsme si říkaly, že ve filmu není žádná divoká akce, příběhy jsou milé a vtipné, vždy končí dobře a postavičky se vždy dostanou do bezpečí, ať už jde o podezření na nemoc nebo uvíznutí v kokonové kouli. Já si dovedu představit, že příběhy pobaví i rodiče, ale s jakými nejmladšími diváky máte zkušenost? 

A: Dnešní děti lákají obrazovky už od věku miminek. Jsou jimi obklopené a je to pro ně jako magnet. Tak to určitě nepodporuji. Ale od 3 nebo 4 let už jim snad můžou obrazovky leccos přinést a 5 leté děti jsou pro Websterovy v obraze už dokonale. 

Takže se film hodí klidně i do školek. 

A: Určitě. Doporučujeme od 5 let. Lili je 6. Je to dítě, které právě vykročilo z rodinného kruhu do většího světa, osamostatnilo se. To se pětiletým dětem brzy stane. 

Websterovy si hodně diváků a divaček zamilovalo pro kouzelnou animaci, která dílem stojí na skutečném vzhledu pavouků a větším dílem je výsledkem úžasné představivosti tvůrců. Měly jste mezi sebou třeba takovou konverzaci typu: “Tohle Lili udělat nemůže, to by pavouk nezvládl nebo tady by se neudržel, tohle by pavouci nejedli.” apod. 

K: My je braly antropomorfně. Tak jsme si dovolily i všelijaké výchylky. Třeba umí skákat vertikálně. Což je vlastně nesmysl. Mohou se objímat. Prostě jsou antropomorfní. Ale co se týče pavoučího vlákna, tak to funguje jako pavoučí vlákno. 

A: Káťa musela určit nějaká jasná pravidla. Ve studiu se diskutovalo, co je skutečně menší a co větší a jak nakládat s rozměry a pravděpodobností. Od toho se často odkláníme. Ale z nejrůznějších reakcí široké veřejnosti je jasné, že divákům o žádné hledání pravděpodobností nejde. Nikdo neřeší, zda pavouk může ztratit vlákno, když má depresi a může vůbec depresi mít? Diváci přistoupili na Websterovskou licenci.

K: Museli jsme svět Websterových vytvořit tak, aby se reálný svět stal v poměru k pavoukům takovým prostředím, ve kterém se pohybují. Tvořili jsme celý ten mikrosvět. A to byla velká filmařská výzva už jen proto, že tyto záběry mají velmi velkou hloubku ostrosti. My kombinujeme 3D s reálnými fotografiemi či natočeným reálným materiálem. Většinou jsme museli mít prostředí vymodelované i v 3D. A z tohoto pohledu je to výjimečné dílo, kterému se dostává uznání i od odborníků. 

A: Na uvedení v kině je skvělé i to, že si díky velkému plátnu budou diváci moci pořádně prohlédnout celý ten dopodrobna vymyšlený pavoučí svět ukrytý v lidské realitě.

K: Já jsem začala vnímat různé mikrokouty jako architekturu. První sérii je například epizoda, kde se odehrála celá honička v otevřeném šuplíku s náhodně rozházenými věcmi, které jsme různě ukládali a rozmýšleli dráhu honičky. Při této scéně si říkám, jak to skvěle funguje.

S filmem byly vytvořeny také metodické materiály. Plánujete promítání na školách či jiných zábavně vzdělávacích akcích pro děti? 

A: Metodické materiály budeme sdílet s kiny i se školami a budeme rády, když je rodiče i učitelé použijí k povídání s dětmi. Dobře vyprávěný příběh je podle mého inspirativní a výchovný, aniž by se do něj vkládaly didaktické elementy. Na takový zážitek potom mohou navázat rodiče a učitelé. V tom jim mohou, jak doufáme, pomoci metodické listy. 

K: Nedá mi to neříct, ale my právě přes storytelling děláme další edukativní seriál. V edukaci je ještě důslednější a primárnější, protože navazuje na slovenskou kurikulární reformu. Vždy, když se vyprávějí pohádky, jsou to archetypální příběhy, které nás také něco učí. Nedává smysl vyprávět příběh bez toho, aby měl nějaký odkaz. Takže když mluvíme o edukaci, tak to je podle mě ten odkaz, který tam je zašifrovaný. 

A: “Nesmíš bezmezně věřit cizím lidem.” To je varování, informace, pravidlo,  ponaučení. V epozidě Šetří celá rodina, kde malou Lili a celou její rodinu podvádí a okrádá falešný odborník na šetření, se to ale neřekne ani jednou. Lili na to sama přijde a pak pomůže situaci odvážně vyřešit. To si, myslím, budou malí diváci pamatovat líp než poučku.  

K: Pro nás je strašně důležité promlouvat k dětem, které jsou ještě citlivé na tento typ tvorby a lze s nimi pracovat. V teenage věku už nebudeme mít takové možnosti. Děti pak tráví víc času na sociálních sítích. Nejsou vůči nám responzivní a tvoří si své vlastní světy, což je vlastně správně. Tady v tom raném dětství máme obrovskou příležitost k nim promluvit a něco v nich zasít. 

A: Tyhle děti jsou ještě otevřené. Ještě nemusí dělat ramena, nemusí se přetvářet, uspět, vítězit, schovávat se před světem. Moje neteř sledovala v 5 letech příběh Mimi a Lízy o slepé holčičce a najednou si začala dávala ruce před oči. Proč? Řekla mi: “Zkouším, jaké to je být slepá. Ale pak nevidím tu pohádku.” Když mluvím k dětem v tomto věku moc se snažím být stejně opravdová, jako ony. 

Dodatek:

A: Kolem sebe vidím svět lidí, kteří se od sebe odpojují. Pro nás má spojování velkou cenu: S Káťou, s celým týmem kolem ní, mé propojení s Karolínou, se kterou spolupracuji a s lidmi kolem nás . Vlastně je to pořád o tom vlákně a síti. O naslouchání si, spolupráci, spoluprožívání. A byla bych moc ráda, aby tohle děti i jejich rodiče inspirovalo. Když nevím, tak se poradím, když mám radost, tak ji předám dál. Žití v komunitě je krásné. 

K: Rodina je nejpevnější síť. A může být různá. I vícegenerační. 

Websterovi

Příběhy na pavoučím vlákně

Jedná se o celovečerní povídkový film již dobře známé rodinky Websterových. Malé diváky a divačky čeká řada zábavných dobrodružství, jako třeba let do vesmíru nebo nebezpečná výprava mezi chilli papričky. Premiéra filmu proběhne 9. října a pro zájemce z řad rodičů či pedagogů jsou k filmu vytvořeny i metodický materiály. 

Lesná päťka (Lesní pětka)

Další počin Kataríny Kerekesové a jejího týmu. Neformální učebnice nového školního kurikula na Slovensku – učení prostřednictvím příběhu a hry s oblíbenými postavičkami. Pět lesních mláďat přichází do země “Tajomnie”, aby zde získala odpovědi na své otázky a zažili radost z poznání.

Sledujte první díl on-line zde.