Ceny české filmové kritiky

Význam filmových ocenění není jen symbolický, ale zároveň poukazuje na oceňované trendy (nejen) v českém filmovém prostředí. Nová podoba formy filmu, neobvyklá tématika, či filmy ustálené filmové formy jsou totiž oceňovaná nejen diváky v kinech, ale právě i na filmových cenách. Naopak, některé filmy, které se objevily v kinech jen málo, nebo se jim nedostalo dostatečného uvedení do širšího povědomí publika (příkladem může být film Žáby bez jazyka, velmi zajímavý, ale jen málo v kinech uváděný) mohou být oceněny a připomenuty až v rámci filmových cen. Zároveň filmové ceny by samozřejmě neměly oceňovat filmy jen jako celek, ale právě i jejich jednotlivé části tvořící celistvou formu – od scénáře, přes kostýmy až po střih.

Z hlediska filmové výchovy je zajímavé oceňování filmů sledovat, jelikož jejich ocenění může ovlivnit filmový diskurs, určující nejen vliv na další tvůrce, ale i obecnou debatu o filmovém médiu. A chce-li se člověk věnovat filmové výchově, je na místě sledovat i současný filmový diskurs.

Co překvapilo, a naopak nepřekvapilo na cenách české filmové kritiky? Nejvíce překvapivé se zdá, že kritici rozdělili rovnoměrně ceny mezi většinu filmů, které se výrazně otiskly na poli českého filmu minulého roku.

Mezi favority byl historický životopisný film Šarlatán. Ten zvítězil v kategorii nejlepší režie, cenu obdržela jeho režisérka Agniezska Holland. A vzhledem k jeho volbě, kdy se měl film utkat za ČR při nominacích na Oscara za nejlepší neanglicky mluvený film, nebylo toto vítězství příliš překvapivé. Podobně jako vítězství Ivana Trojana v kategorii nejlepší herec. Jeho nominace byla proměněna ve vítězství podle očekávání i na cenách Český lev, kde mu největším „protivníkem“ byl Viktor Dvořák, jenž byl taktéž nominován na cenách české filmové kritiky. Oba se svým hereckým ztvárněním hlavních postav silně vtiskli do závěrečné podoby filmu (což je však vzhledem k charakteru postav nevyhnutelné) – hlavní ovšem je, že se do její podoby otiskli v tom dobrém smyslu.

Dalším z favoritů byla Krajina ve stínu, která získala ocenění za nejlepší film roku. Snímek, jenž svým tématem vztahu mezi Čechy (Čechoslováky) a Němci v období dvou totalit a zároveň jeho syrovým zpracováním, získal pozornost mnoha filmových kritiků. Ocenění za něj získala i herečka Magdalena Borová, taktéž úspěšná při cenách Český lev. Stojí však za povšimnutí, že všechny herečky nominované v této kategorii ztvárňovaly role silných žen, mající také pevné morální zásady.

Magdalena Borová se letos objevila i v dalším oceněném audiovizuálním počinu – v seriálu Zrádci. Zrádcům se podařilo uspět v kategorii Mimo kino, kde se objevila také minisérie Herec (taktéž z produkce České televize) a online sKORO NA mizině. Režisér seriálu Zrádci Viktor Tauš navázal na audiovizuální podobu jeho předchozích detektivních počinů Modré stíny a Vodník. Tentokrát však nebyl Tauš napojený na žádný jiný projekt (jeho předchozí detektivní série vznikaly v rámci adaptací knih Michala Sýkory) a podařilo se mu na sebe výrazně upozornit nejen výběrem tématu, ale především právě svou specifickou audiovizuální řečí (ať už se jedná o podobu obrazu, výběr lokací či hudby).

Ocenění v rámci kategorie nejlepší dokumentární film rovněž není nijak překvapující. Vítězem se stal nejnavštěvovanější český dokument V síti režisérů Víta Klusáka a Barbory Chalupové. Zároveň tato kategorie upozornila na snímek Králové videa, který se v kinech sice příliš neohřál (premiéru měl 1. září), ale přesto na sebe přitáhl pozornost kritiků, kteří tento snímek nominovali společně s filmy V síti a Alchymická pec. Snad se aspoň díky této nominaci dostane snímek do širší pozornosti, zasluhující si jí minimálně zpracováním fenoménu rychlodabingu, doposud příliš nezpracovaného.

Kromě dokumentu V síti, byl ještě oceněn dokumentární film FREM hledající nové odlidštěné pohledy pomocí dronů. A právě za tuto práci s kamerou byl oceněn Tomáš Klein a Viera Čákanyová v kategorii audiovizuální počin. Za práci s kamerou byl nominován také Diviš Marek, a to díky filmu Krajina ve stínu. Společně s nimi byl nominován také Noro Držiak za výtvarný koncept snímku Cesta do nemožna.

Mimochodem drony nebyly spojeny pouze s filmem FREM, ale také s filmem Modelář, kde se objevují dokonce jako herci. Modelář Petra Zelenky uspěl v kategorii nejlepší scénář.

Pozornosti se dostalo také filmům Nová šichta Jindřicha Andrše (Cena innogy pro objev roku) a Anatomie českého odpoledne Adama Martince (nejlepší krátký film). Mimochodem právě v kategorii nejlepší krátký film se objevil jediný animovaný snímek – dokumentární M E Z E R Y Nory Štrbové. Třeba se však brzy dočkáme i tady, stejně jako u Českého lva, kategorie nejlepší animovaný film.

Myslím, že žádné z ocenění nepřineslo zásadní překvapení. Zajímavé bude srovnání s filmy oceněnými Českou filmovou a televizní akademií. Dokážou být akademici ve svém výběru oceněných filmů „odvážnější“, než filmoví kritici? Právě v porovnání s oceněním Českého lva bude zajímavé pohlédnout na uplynulý rok, nejen z pohledu vývoje české kinematografie, ale i jaký vývoj to může mít na tuzemský filmový diskurs, ovlivňující taktéž diskurs/rozpravy filmové výchovy. Filmový diskurs zahrnuje nejen pojednání o filmu jako celku, ale zároveň i o jeho jednotlivých složkách, které jsou oceňované právě v rámci filmových cen. A to má přirozeně vliv nejenom na naše uvažování o filmu, ale také na způsob, jakým o něm učíme. Pohled na proměnu (nejen) kinematografie patří do okruhu filmové výchovy.

Theodora Pfeffermannová