Zavřená kina, netflixizace a nové modely distribuce. Rok 2020 z pohledu filmové výchovy

Rok 2020 začal pro český filmový průmysl velice nadějně. Jeho první měsíce, než svět ochromila pandemie covid-19, slibovaly pokračování rostoucího trendu. O rok dřív totiž do českých kin díky řadě atraktivních domácích i zahraničních premiér zavítalo přes osmnáct milionů diváků, nejvíce od roku 1993. Tržby pak přesáhly dvě a půl miliardy korun. Návštěva českých kin byla v lednu 2020 dokonce ještě vyšší než o rok dříve. 

Tuzemským titulům se dařilo také v zahraničí. Na úspěch Nabarveného ptáčete, uvedeného o rok dříve v hlavní soutěži benátského festivalu, a krátkometrážní Dcery nominované na Oscara, navázal zkraje roku 2020 Šarlatán, poprvé představený na prestižní filmové přehlídce v Berlíně. 

Na konci února vstoupil do kin dokument V síti, který svým zpracováním a zejména tématem internetových sexuálních predátorů vzbudil mimořádný zájem médií i diváků. Multimediální projekt Barbory Chalupové a Víta Klusáka zahrnoval kromě samotného filmu také knihu nebo přednášky na školách, věnované bezpečnosti dětí a mládeže na internetu. Do distribuce byly postupně uvedeny tři různé verze (V síti, V síti: Za školou a V síti 18+), které vidělo přes půl milionu diváků a divaček – víc než kterýkoliv jiný dokumentární snímek české historie. 

Rok patřící dokumentům 

Počátkem března zatím nikdo netušil, že rekordní návštěvnost V síti předznamenává, že celý rok 2020 bude alespoň počtem distribuovaných titulů patřit dokumentům. Těch českých zamířilo do kin nebo na VOD dvacet, což je polovina všech českých premiér. Pokud se distributoři pouštěli do on-line uvádění, pak neprobádaný terén mnohem častěji testovali s pomocí dokumentů, nikoliv hraných filmů, které si „šetřili“ do kin. 

Zřejmě jde o důsledek stále poměrně konzervativního přístupu velké části tuzemských filmových podnikatelů a jejich nedůvěry v online uvádění, resp. obavy z internetového pirátství. Není divu, když vezmeme potaz, že podíl kin na tržbách filmů u nás byl dosud vždy několikanásobně vyšší než zisky z digitálního uvádění (mj. kvůli nižší ochotě diváků platit za obsah, který je dostupný i ilegálně).

Prostor k uvádění hrané produkce byl ovšem po velkou část roku omezený kvůli zavřeným kinům. Slibný rozjezd utnula zkraje jara vládní nařízení. Kina nemohla promítat nejprve od 13. března do 10. května, poté od 12. října 2020 až do května 2021. Řada velkých premiér byla posunuta o pár měsíců, jiné rovnou o rok. Z těch zahraničních například nová bondovka Není čas zemřít, další adaptace sci-fi románu Duna nebo muzikál Stevena Spielberga West Side Story, z těch českých mimo jiné očekávaný životopis legendárního běžce Zátopek.

Propad návštěvnosti, omezení natáčení a přesun festivalů

Po prvním uvolnění opatření během prázdnin 2020 kinařům proto chyběl kvalitní mainstream, který by diváky nalákali zpět. Návštěvnost byla nízká i kvůli možnosti odjet po několika měsících lockdownu na dovolenou, které mnozí bez dlouhého otálení využili. V září se k uvedeným faktorům přidaly ještě obavy z nastupující, silně medializované druhé vlny. 

Dopad covidu-19 na filmový průmysl se ale stejně jako v dalších státech neomezoval na zavřená kina. Kvůli nemožnosti fyzického setkávání bylo během první vlny přerušené prakticky veškeré natáčení a zahraniční štáby se kvůli zavřeným hranicím nedostaly do republiky. Na hygienická opatření doplatily také festivaly. 

Předčasně ukončený Jeden svět se přesunul do virtuálního azylu, Febiofest se místo jara odehrál bez velkého zájmu diváků až na podzim. Nekonal se ani karlovarský festival, který ovšem vyšel cinefilům vstříc alespoň přehlídkou Tady Vary ve vašem kině, v rámci níž bylo mezi prvním a druhým nouzovým stavem promítáno v kinech po celé republice šestnáctvybraných titulů z plánovaného programu. 

Anifilm se přesunul z jara na podzim a z Třeboně do Liberce. Byl jedním z mála loňských festivalů, které se konaly v kinech a s diváky. Jihlavský festival dokumentárních filmů proběhl na podzim rovnou online a držitelé akreditací tak měli možnost zhlédnout i bez nutnosti cestovat lákavé české i zahraniční novinky, například hravý portrét Jana Švankmajera Alchymická pec nebo Novou šichtu – příběh odhodlání jednoho bývalého ostravského horníka. 

Doporučené filmy: evropské dokumenty, slavní malíři a animace

Z loňských dokumentů lze kromě zmíněných V síti a Nové šichty pro výchovně-vzdělávací účely dále doporučit dánsko-švédskou Pěkně tučnou sebelásku, zamýšlející se nad tím, jak kult sebeprezentace na sociálních sítích ovlivňuje přemýšlení mladých lidí o jejich tělech, která nemusí vždy odpovídat normám zdraví a krásy. Makedonská, na Oscara nominovaná Země medu ukazuje na příkladu života ženy z odlehlé balkánské vesničky jednu z možností soužití člověka s přírodou, z něhož profitují obě strany. 

Mladé výtvarné umělce a umělkyně by mohla oslovit série dokumentárních portrétů slavných malířů a malířek (Frida – viva la vida, Tajemní impresionisté, Leonardo da Vinci: Génius v Miláně, Svatý Petr a papežské baziliky Říma, Salvador Dalí: Hledání nesmrtelnosti, Vizionář Modigliani, Svět podle Muchy). Rok po premiéře na Ji.hlavě se do kinodistribuce na podzim dostal také empatický, energický a pozitivní snímek o hudbě a životě s tělesným hendikepem Postiženi muzikou. 

Z filmů určených mladšímu publiku a celým rodinám byla nápadně omezena především nabídka animované produkce. Zatímco v zahraničí mohl jeden z největších mediálních konglomerátů využít k uvádění svých novinek platformu Disney+, v České republice nové disneyovky a pixarovky legálně k vidění nebyly. Výjimku představoval druhý díl Ledového království, který se v kinech držel ještě mnoho týdnů po své premiéře v listopadu 2020, a animovaná road movie o rodině a přátelství Frčíme, která však do kin vstoupila začátkem března, těsně před jejich zavřením. 

Kvalitní animovanou tvorbu pro nejmenší diváky reprezentovaly především české Mlsné medvědí příběhy. Spíše dospělým pak byla určena kolekce oceňovaných studentských animovaných filmů FAMU v kině 01. Kolekce nabídla mj. M E Z E R Y od studentky animace Nory Štrbové – intimní zachycení ztráty blízkého člověka patřilo mezi domácí tituly s hojnou účastí na zahraničních festivalech. 

Doporučené filmy: historické snímky a problémy dospívajících

Z omezené nabídky zahraniční hrané tvorby, která by mohla být vítaným doplněním školních osnov, si zaslouží vyzdvihnutí adaptace klasické literární předlohy Malé ženy, schopná oslovit svěží formou a tématem emancipace i teenagery. Filmařsky precizní rekonstrukce Dreyfusova případu Žaluji! podněcuje k obecnější diskuzi nad právem, spravedlností a snadnou zneužitelností společenského antisemitismu, s jehož projevy se opět setkáváme také v Česku. K témuž tématu se s větší hravostí vyjadřuje Králíček Jojo, ukazující, jak lze vést s nenávistí dialog pomocí humoru. 

Z českých filmů vracejících se k různě vzdáleným kapitolám naší novodobé historie, vzbudil velkou diskuzi jak Havel, tak Šarlatán a Krajina ve stínu.  Všechny tři snímky, z nichž první dva zároveň patřily k těm divácky nejúspěšnějším, je však potřeba sledovat kriticky a bavit se o nich v širším sociopolitickém kontextu, neboť u nich dochází v zájmu neseného sdělení a divácké atraktivity k mnoha zjednodušením. 

Vnímavý přístup k problémům dospívajících je v českém filmu k vidění jen vzácně. Proto bylo potěšující vidět dynamické drama z prostředí juniorského hokejového týmu Smečka. Kvůli premiéře krátce před druhým zavřením kin film bohužel nevzbudil takovou pozornost, jakou by si pro své kvality zasloužil. Dlouho se z otevřených kin netěšili ani tvůrci pohádky Princezna zakletá v čase, která archetypální námět zbavuje některých přežitých klišé a dodává mu vábivý fantasy háv. 

Vláda Netflixu a změna distribučních modelů

Princezna zakletá v čase byla po letní komedii 3Bobule druhým českým filmem s nemalým komerčním potenciálem, který se několik měsíců po kinopremiéře objevil na Netflixu. Zkracování doby mezi fyzickým a online uvedením, sílící pozice velkých streamovacích hráčů a vyšší ochota českých tvůrců prodávat jim své filmy, jsou jevy, s nimiž je potřeba do budoucna počítat. Lpění distributorů výlučně na kinoprojekcích zřejmě nebude déle udržitelné. 

Rostoucí investice do online obsahu, patrné i ze zvýšeného zájmu štábů od Netflixu nebo Amazonu natáčet v Česku, ovšem není novinkou posledního roku, nýbrž dlouhodobějším trendem, který zásluhou covidu-19 jen nabral na síle. Podobně tomu bylo s přesunem těžiště filmové distribuce on-line. 

Zatímco diváci se mohli těšit z pestré, snadno dostupné a často kvalitní nabídky on-line obsahu, pro české kinaře a distribuční společnosti filmový rok 2020 navzdory nadějnému rozjezdu nedopadl dobře. V meziročním srovnání do českých kin loni přišlo pouze 35 procent diváků, dohromady to do 11. října bylo 6,4 milionů lidí. V jiných zemích, jako Velká Británie, Itálie nebo Španělsko, byl propad až dvakrát tak hluboký. 

Výpadek nejvýrazněji pocítily multiplexy, běžně odkázané na americké blockbustery, které byly vloni silně nedostatkovým zbožím. Některá menší kina situaci zejména díky letnímu provozu ustála o něco lépe. Podle odhadu Státního fondu kinematografie kinaři každý týden přicházeli asi o 25 milionů korun. Na kinodistribuci přitom závisí zbytek tuzemské audiovize. I proto Státní fond kinematografie na nelehkou situaci zareagoval vyhlášením několika mimořádných výzev.

Dokumenty na Netflixu proměňují divácká očekávání

 Zisky Netflixu oproti tomu soustavně rostou. Jen během prvního čtvrtletí loňského roku mu celosvětově přibylo šestnáct milionů nových předplatitelů. V současnosti si službu předplácí více než 209 milionů lidí. Společnost bohužel neposkytuje spolehlivá data o počtech zhlédnutí, z množství hodnocení na Česko-slovenské filmové databázi je ale patrný velký zájem právě o produkci Netflixu. 

Počet hodnocení dokumentu David Attenborough: Život na naší planetě nebo dramatu Chicagský tribunál se blíží deseti tisícům, což je číslo, s nímž se může poměřovat pouze pár největších hitů uvedených v kinech. Zatímco ostatní dokumenty mají na ČSFD obvykle jen pár stovek hodnocení, v případě dokumentů od Netflixu jde často o tisíce. Podle hlasů z praxe vede divácké upřednostňování netflixovských dokumentů ke změně představ o tom, jaká kritéria by měl úspěšný dokument splňovat. Důraz je kladen na příběhovost a vizualitu, kritický nebo analytický přístup k určitému fenoménu ustupuje do pozadí. 

O dalekosáhlejších proměnách českého i globálního filmového průmyslu, který se po mnoha měsících útlumu opět probouzí k životu, lze zatím jen spekulovat. Rok 2020 byl především výzvou k zamyšlení, zda by některé kroky související s distribucí filmů, na nichž je někdy lpěno jen z pohodlnosti nebo ze zvyku, nešlo dělat digitálně. 

Některé premiéry roku 2021 již ostatně naznačily, že došlo přinejmenším k rozvolnění lineárního modelu uvádění, kdy teprve po kinopremiéře následovalo uvedení filmu na DVD/VOD a poté v televizi. Častěji se zřejmě budeme setkávat se simultánním uvádění v kamenných kinech i online. K hybridnímu modelu se přitom zřejmě budou muset uchýlit i ti z distributorů, pro něž bylo dosud premiérování filmů přednostně v kinech nutnou podmínkou. 

Všechny doporučené filmy za rok 2020:

Frčíme 

Frida – viva la vida (Aerovod)

Havel (Aerovod, DaFilms)

Krajina ve stínu (Aerovod, DaFilms)

Králíček Jojo (HBO)

Leonardo da Vinci: Génius v Miláně

Malé ženy (HBO)

M E Z E R Y

Mlsné medvědí příběhy (DaFilms)

Nová šichta (DaFilms)

Pěkně tučná sebeláska (Edisonline)

Princezna zakletá v čase (Aerovod, Netflix)

Salvador Dalí: Hledání nesmrtelnosti

Smečka

Svatý Petr a papežské baziliky Říma

Svět podle Muchy (Aerovod, DaFilms)

Šarlatán (Aerovod, DaFilms) 

Tajemní impresionisté (Aerovod)

V síti (Aerovod, DaFilms, HBO)

V síti: Za školou

Vizionář Modigliani

Země medu (Aerovod, DaFilms) 

Žaluji! (Aerovod, DaFilms)