Zájem o využití filmu ve výuce roste. Filmové projekce promítají učitelé v hodinách stále častěji, ukázal výzkum

Výuka audiovizuální a filmové výchovy na českých školách vzrostla. Do osnov ji zahrnují v současnosti čtyři procenta základních škol (44 z 1 219 škol). U gymnázii je to dokonce osmnáct procent (21 škol ze 118). Nejčastěji se výuce filmu věnují učitelé v obcích nad pět tisíc obyvatel. Ukázaly to výsledky výzkumu mapujícího, jak si na českých školách vede filmová výchova. Za měřením stojí výzkumný tým Terezy Czesany Dvořákové, ve kterém pracovali také Petra Matúšová a Jakub Šiler.

Výzkumníci oslovili všechny základní školy a gymnázia v České republice. Návratnost dotazníků byla nadprůměrná. Z celkových 4 233 základních škol a 344 gymnázií se výzkumu nakonec zúčastnilo 1 219 základních škol (tedy 29 procent z celkového počtu oslovených) a 118 gymnázií (34 procent oslovených). Výsledky výzkumu pak ukázaly, že stěžejní roli v zavedení filmové výuky hraje především motivovaný učitel, který usiluje o její zařazení do školních osnov. Takových pedagogů je ale málo. Z výzkumu vyplývá, že 97 procent základních škol a 88 procent gymnázií nemá nikoho, kdo by se výuky filmu ujal. A pokud už na škole někdo takový přeci jen je, schází ale zase potřebná odbornost. Na nedostatek kvalifikovaných pedagogů ve filmovém vzdělávání poukázaly už výsledky posledního měření situace filmové výchovy v Česku z roku 2016. Jednou z příčin nedostatku kvalifikovaných učitelů filmu je to, že samy pedagogické fakulty, které zajišťují potřebnou pedagogickou odbornost, se didaktice filmu v nabízených studijních oborech příliš nevěnují.

Nedostatek peněz i volných hodin

Školy se také v souvislosti se zavedením audiovizuální výchovy potýkají s nedostatkem volných hodin, potřebného vybavení a pomůcek, na které navíc schází v rozpočtech potřebné peníze. To všechno si pak průkopnický pedagog filmu musí obstarat často sám a jeho odpovědností je tak kromě samotné výuky zajistit i celé následné fungování předmětu na škole. Výzkum ukázal, že výuka filmu je většinově závislá právě na podobných učitelích – pionýrech oboru – a jejich počátečním nadšení. Toto nadšení potom některé z nich dovede až k vedení školy, kterému nápad představí. Nechybí-li hodinová dotace, mívají tito pedagogové obvykle zelenou.

Sama počáteční odhodlání ale nemusí stačit. Důležitými předpoklady k úspěšnému zavedení audiovizuální výchovy do osnov se ukázaly být zejména osobní motivace, kreativita, samostatnost a chuť se v oboru dále vzdělávat. I tak ale některé učitele brzdí nejistota, i motivovaní pedagogové často tápou a nevědí, z kterého konce se do výuky filmu pustit. Je lepší nejprve učit historii a teorii filmu nebo hodit žáky přímo do natáčecí praxe metodou pokus–omyl? V tomto směru výsledky výzkumu ukázaly, že zatímco základní školy v současné době obvykle volí spíše praktickou výuku filmu, studenti gymnázií se pak o filmu učí spíše teoreticky.

Učitelům filmové výchovy ve vzdělávacím systému chybí navíc vzájemná podpora a sdílení zkušeností. Pedagogové filmu se spolu většinově nejen nesetkávají, ale většina z nich se vůbec vzájemně nezná. Výzkumníci poukazují, že až dvě třetiny dotazovaných učitelů neznají jiného kolegu, který by se věnoval výuce filmu. Může za to i skutečnost, že je audiovizuální výchova stále poměrně mladým oborem. Většina pedagogů se filmové výchově věnuje nanejvýš poslední tři roky, do kterých navíc spadají i dva roky částečné či úplné online výuky v důsledku koronavirové pandemie.

I přes to mají učitelé společné a jasné cíle – rozvoj kritického myšlení o filmu, schopnost rozpoznat kvalitní tvorbu, rozvoj kreativity a praktických i technických dovedností či osobní rozvoj dítěte.

Film jako součást jiných předmětů

I bez specializované filmové výuky není kinematografie na školách zcela opomíjena. Učitelé si stále častěji uvědomují potřebu zaujmout děti interaktivní výukou. Namísto strohého výkladu se cenným společníkem při jejich výuce stává právě film. Filmová adaptace literárních děl, převedení filmového námětu do povídky nebo převyprávění filmu jsou osvědčené stálice, jak studenty zaujmout. Filmové projekce tak dnes pedagogové využívají třeba i k přípravě žáků na maturitu. Film se stal obecně plnohodnotnou součástí různých předmětů, kromě zmíněného českého jazyka třeba také dějin umění, výtvarné výchovy, informatiky či mediální výchovy, informují autoři výzkumu. Učitelé někdy využívají i nárazových návštěv kin, kam chodí se studenty na filmy týkající se probíraného učiva.

Otázkou tedy zůstává, jak přispět k rozvoji a zlepšení filmového vzdělávání. Výzkum přinesl několik možností, jak problematiku do budoucna uchopit. Je třeba cíleně podporovat pedagogy, kteří si svým přístupem k výuce filmu nejsou jistí – nežli učebnici audiovizuální kultury pro žáky, raději přehledovou publikaci pro pedagogy. Výzvou do dalších let také zůstává vymezení základních hranic a tematických oblastí oboru nebo spuštění online platformy s filmovými ukázkami.