Rozhovor s Józsefem Baloghem Andóczim: „Film je dobrá záminka k diskuzi o palčivých tématech.“

Rozhovor s Józsefem Baloghem Andóczim, učitelem filmové a mediální výchovy, anglického jazyka a anglické civilizace na maďarské dvojjazyčné střední škole Ference Deáka v Segedínu. Rozhovor vznikl jako součást výzkumného záměru projektu Posílení oboru filmové a audiovizuální výchovy v ČR financované z prostředků Fondů EHP a Norska 2014–2021.



Čtenáři se s Vámi v českém kontextu mohli seznámit na konferenci Kino za školou 2021, kde jste v rámci svého příspěvku prezentoval situace, kdy filmová výchova může učitelům v některých případech přinést i zklamání. Ukázal jste několik příkladů, jak tomu předcházet. Bohužel jste byl v závěru kvůli časovému limitu přerušen. Chtěl byste s odstupem času ještě něco doplnit?

Hlavním cílem mé prezentace bylo otočit proces sledování filmů ve třídě. Místo toho, aby se studenti nejprve podívali na celý film a poté o něm diskutovali, jsem navrhl v prvé řadě vybrat pasáž z filmu, navázat na ni diskuzí a pak problematiku rozvinout v tvůrčím procesu – např. v podobě hudební aktivity nebo natáčení krátké scény filmu. Během kreativního procesu se studenti mohou dozvědět o daném filmu spoustu věcí. Při tvůrčích aktivitách je důležité zakomponovat témata, která jsou velmi aktuální ve společnosti a nejsou zahrnuta ve vzdělávacích plánech.

Během své prezentace jsem uvedl jeden příklad s ukázkou z filmu Barevný závoj (The Painted Veil, 2006). Představil jsem z časových důvodů jen dva příklady:

1) Oh, Cathy. There’s been talk. Vicious talk! (Ó, Cathy. Kolují řeči. Zlomyslné řeči!)
Se studenty se můžete pokusit uhodnout, kdo je daná postava a o čem hovoří. Samozřejmě i to, co lze z této krátké věty skutečně vyvodit. Věta je z filmu Daleko do nebe (2002) a zabývá se společností padesátých let v USA – mnoha tabuizovanými tématy, jako jsou mezirasové vztahy, ale také otázkou homosexuality. Svým způsobem by to mohl být velmi důležitý začátek diskuse.

2) Oh, but it always starts with just one, Mr Curry. Soon, the whole street will be crawling with them. (Ó, ale vždy to začíná pouze jedním, pane Curry. Brzy však zaplní celou ulici.)

Tato věta je z filmu Paddington (2014) a je trošku záludná, protože přemýšlením o ní můžete dojít se studenty k závěru, že se v ní jedná o imigrantech, uprchlících. To také může vést k velmi plodné diskusi.

Kde hledáte inspiraci do výuky? Používáte webovou platformu Maďarského filmového archivu Alapfilmek zaměřenou na historii maďarského filmu nebo stránky mezinárodního projektu Cinarts jehož partnerem je i Maďarský filmový institut? Nebo také učebnici László Hartaie Mozgóképkultúra és médiaismeret 9?

Zmíněné webové stránky jsem v minulosti navštívil, určitě z nich i něco použil, ale takové materiály jsou po celém internetu. Existuje například ještě facebooková skupina pro maďarské učitele filmové a mediální výchovy, kde jsou pravidelně zveřejňovány užitečné materiály do výuky. Když učíte o filmu, musíte být především kreativní. László Hartai a jeho kolegové napsali několik učebnic, ze kterých jako učitel čerpám. Mnoho jsem se z nich naučil i já sám. Ale vždycky jsem říkal, že ty učebnice jsou spíše pro samotné studenty středních škol.

Když učíte film a média, nespoléháte se na učebnice. To je pro mne asi ta nejtěžší, ale zároveň vzrušující část výuky. Musíte vymýšlet způsoby, jak studentům představit různá témata prostřednictvím filmu nebo televizních zpráv v rámci mediální výchovy. Jakmile se zaměříte na aktuální události, nechcete už používat učebnice. Vždy musíte znovu vytvořit vlastní materiál, který chcete v dané výuce využít. Z filmové a mediální výchovy mohou studenti středních škol skládat závěrečné zkoušky, což znamená, že existují určitá referenční témata, která musíte studenty naučit – německý expresionismus, italský neorealismus nebo československá nová vlna. Musí z nich zhlédnout alespoň dvanáct filmů. Je čistě na vás, jak se s tím vypořádáte a jakou cestou studenty zapojíte.

Zahrnujete do výuky i praktickou činnost? Natáčí studenti vlastní filmy?

Bohužel naše škola není technicky ani softwarově dostatečně vybavená. Samozřejmě jsem si vědom toho, že na natáčení se dá použít i smartphone. Ale někdy by bylo dobré mít pořádné kamery, kde se dá například experimentovat se clonou, abychom se mohli věnovat i náročnějším projektům. S kolegou tedy spíše ve výuce zadáme studentům praktické úkoly na vypracování na doma ve stanoveném časovém úseku (např. do konce pololetí). Poté se na vše společně podíváme a studenti si navzájem sami dávají zpětnou vazbu.

Minulý semestr jsem se inspiroval nápadem László Hartaie z letního tábora, na kterém jsem s ním spolupracoval. Studenti museli vytvořit smyčky, tzn. nekonečné filmy. Nastavil jsem jim i pravidlo, že mají vytvořit několik verzí, kde měla být jedna smyčka se dvěma záběry, jedna smyčka s pěti záběry, jedna smyčka s osmi záběry. Příští rok budeme pracovat komplexněji, pravděpodobně se budeme soustředit na film noir a studenti budou muset vytvořit scénu s podobnou atmosférou.

To je tedy jeden příklad toho, co děláme, ale rád bych se ještě vrátil k těm letním táborům, které László Hartai každoročně pořádá. Poprvé ho zorganizoval, když jsem byl ve filmové výchově ještě začátečník. Mnoho let pořádal tyto tábory filmových a mediálních studií pouze pro učitele a studenty vysokých škol. A teď je rozšířil i pro studenty středních škol. Všichni tam společně spolupracují a myslím, že je to opravdu skvělá věc, pokud máte čas, energii a štěstí na studenty, kteří se věnují filmu. Společně dokážete vytvořit úžasné věci.

Ovlivnila poslední změna maďarského rámcového vzdělávacího programu v roce 2020 Vaši výuku?

Ano, ovlivnila, bohužel ne k lepšímu. Když jsem začínal učit filmovou a mediální výchovu měli studenti třetího ročníku střední školy dvě hodiny výuky týdně. Což byla skvělá příležitost a studenti byli i dost zralí na diskuze o zajímavých aktuálních tématech. O pár let později se celá věc změnila a měli jsme jednu hodinu týdně se studenty prvních ročníků středních škol. Tato situace pro mě nebyla ideální, protože studenti často nebyli na diskuze o vážných tématech dostatečně vyzrálí. Samozřejmě existuje určitý způsob, jak s mladšími studenty metodicky pracovat, ale pořád si myslím, že je lepší diskutovat se staršími studenty.

Teď se kurikulum opět změnilo a máme výuku jednu hodinu týdně pro studenty posledních ročníků středních škol. Je to hrozné. Přemýšlejí už jen o maturitě, mají obavy z konce studia a nechtějí se moc soustředit na nic jiného. Atmosféra bude v letošním školním roce těžká. Přesto jsem rád, že máme alespoň malou příležitost diskutovat o důležitých tématech jako je třeba investigativní žurnalistika. To jsou věci, které mladé lidi  nezajímají. Tato témata navíc nejsou součástí žádného jiného kurikula, takže pokud se o těchto věcech neučí ve škole, nebudou rezonovat ani ve společnosti. Myslím, že to je v Maďarsku obrovský problém.

László Hartai ve svém výzkumu uvádí, že v současné době existuje asi 250 středních škol (asi 30 procent středních škol v Maďarsku), kde filmovou výchovu skutečně vyučuje kvalifikovaný učitel. Jaká byla Vaše cesta k filmovému vzdělání? Absolvoval jste nějaký kurz na začátku své učitelské kariéry?

László Hartai je můj dobrý přítel a mentor. On byl tím, kdo se zasloužil o rozvoj filmové výchovy v Maďarsku. Hodně jsem se toho od něj naučil a spolupracuji s ním na několika projektech. V době, kdy byl předmět filmová a mediální výchova implementován do školy, v roce 2003, jsem samozřejmě ještě nebyl učitelem se zaměřením na filmovou a mediální výchovu, ale měli jsme v té době příležitost absolvovat certifikovaný kurz v rozsahu sto dvaceti hodin. O rok později jsme s jedním z mých kolegů nastoupili na univerzitu na dvouletý studijní program v tomto oboru. Bylo to pro nás velmi zajímavé a náročné období, protože jsme zároveň o filmu učili a zároveň sami studovali. Nyní jsme na naší škole dva aprobovaní učitelé filmové a mediální výchovy a každý rok se stáváme i mentory pro studentské praxe pro studenty pedagogiky z Univerzity v Segedíně.

Využíváte metody filmové výchovy i ve výuce angličtiny? Máte nějaký oblíbený film pro práci se studenty, který byste mohl doporučit i učitelům v ČR?

Ano, využívám různé metody, je to velmi důležité. Někdy využívám ukázky z filmu někdy se dokonce podíváme i na celý film. Minulé pololetí jsem měl opravdu dobrou skupinu studentů, se kterými se dalo hluboce diskutovat. Zhlédli jsme remake francouzského filmu The Bélier Family (2014). Pojednává o neslyšící dívce, která má pěvecký talent. Opět film používám ve výuce především jako záminku k diskuzi o palčivých tématech.

Vyučuji i předmět s názvem Anglická civilizace, mí studenti dostali na léto domácí úkol – zhlédnout seriál Příběh služebnice (2017), dílo založené na románu Margaret Atwood o represi žen ve společnosti, což je velmi aktuální téma. Těším se na společnou diskuzi. Je těžké vybrat oblíbený film, skutečně to záleží na tom, co chcete studentům sdělit. Věřím, že pro učitele filmové výchovy je hodně důležité, aby se neustále „trénoval“ ve sledování filmů a filmových trendů, které by se daly ve výuce využít. Dělám si i svůj vlastní výzkum o novém hollywoodu – zejména filmy, které nejsou příliš známé.

Každý zná například film Joe nebo Taxikář, ale existuje spousta jiných filmů, které jsou často mnohem lepší, než ty slavné. Mělo by být tedy takovou vnitřní povinností učitelů filmové a mediální výchovy neustále se zdokonalovat. Nepoužívat stále ty stejné filmy znovu a znovu po celá desetiletí ve výuce, protože to nebude fungovat, začne vás to samotné nudit. Obvykle jsou lekce lepší, pokud se experimentuje s něčím novým. Kdybych měl zmínit jeden film, který bych doporučil do výuky se studenty středních škol jednalo by se o švédský film Muž jménem Ove (2015).

Je ještě něco, co byste chtěl zmínit v souvislosti s filmovým vzděláváním v Maďarsku?

Některé školy mají to štěstí, že zaměstnávají aprobované učitele filmové a mediální výchovy, ale stále existuje spousta škol, kde studenti nedostanou šanci se o filmu alespoň něco dozvědět. Učitelé často nemají kvalifikaci a kvalita výuky potom nebývá ideální. Vše se ale pomalu mění a máme opravdu štěstí, že máme aspoň něco, například možnost maturitní zkoušky z tohoto předmětu, která ovlivňuje přijímací zkoušky na vysoké školy.

László Hartai a jeho tým v tomto ohledu odvedli spoustu skvělé práce. Je skvělé být toho součástí. Díky tomu jsem také zván na různé konference, kde mohu prezentovat svoji práci učitele filmové a mediální výchovy. Je to pro mě skvělá zkušenost utřídit si myšlenky v tomto oboru.

Rozhovor vedla v červenci 2022 korespondenčně e-mailem Lenka Trantírková. Při zpracování byla využita přednáška Józsefa B. Andócziho na konferenci Kino za školou 2021.