Filmová výchova v Litvě a pobaltských zemích

Tato studie je součástí výzkumného záměru monitoringu příkladů dobré praxe v Evropě projektu Posílení oboru filmová a audiovizuální výchova v ČR, který je realizován v rámci Programu Kultura financovaného z Fondů EHP 2014-2021. Jedná se o jednu z osmi připravovaných studií zaměřených na vybrané evropské země.

Úvod – shrnutí situace

Litva, dle interního výzkumného dotazníku, nemá zavedenou oficiální národní strategii samostatné filmové výchovy na školách (s výjimkou vysokých škol, kde se ale většinou vyučuje filmová praxe). Filmovému vzdělávání se tedy věnují převážně nevládní organizace. Nejvýraznější výjimkou je státní Litevské filmové centrum, které se také zapojuje do procesu audiovizuálního vzdělávání v zemi, mimo jiné i organizací vlastních projektů. Financování pak nejčastěji pochází od Litevské rady pro kulturu.

Jak potvrzuje i Mark Reid ve své studii o filmové výchově v evropských zemích, přestože litevská a pobaltská filmová kultura byla v minulosti po dlouhou dobu úzce spojována se sovětským a postsovětským průmyslem, vytvořily se zde v rámci filmové produkce i filmového vzdělávání typické národně-specifické znaky, můžeme tedy snad ve všech pobaltských státech zhodnotit jistou snahu o nezávislost na centrálních kulturních snahách SSSR.

Příkladem snah o zdůraznění jejich kulturní specifičnosti může být podle Reida i fakt, že filmová výchova zaznamenala svůj největší rozvoj právě po rozpadu SSSR a dodnes úzce souvisí s národní kinematografií. Od osamostatnění se zde rozvíjely tendence inspirované zahraničím – spolupráce se zahraničními, často západními, institucemi či přímo studium angažovaných průkopníků v cizích zemích, což pomohlo rozvíjet zasvěcenou filmově-vzdělávací iniciativu s velkým důrazem na národní specifika. 

Filmová výchova je v litevských školách spojena především s individuální iniciativou nadšených učitelů a postupně se zde začala vyučovat také jako volitelný modul. Film je zároveň často používán ve výuce jiných školních předmětů (často zde slouží právě jako pomůcka, možno se o tom dočíst např. zde). Jak vyplývá z dotazníkového průzkumu: Některé (především soukromé) školy filmovou a mediální výchovu zařadily do svých osnov, přesto se však velké množství hlavních filmově-vzdělávacích aktivit odehrává mimo školy, nebo ve školních prostorách ve spolupráci s mimoškolními organizacemi.

Vysokoškolské filmové vzdělávání funguje převážně jako praktický předmět zaměřený na tvorbu filmů – příkladem může být Litevská akademie hudby a divadla, konkrétně Katedra filmu a televize. Animaci či fotografii a mediální umění také lze studovat například na Vilniuské akademii umění (Vilniaus dailės akademija – VDA) a existuje též studijní obor s názvem Tvorba videa a média na Vysoké škole aplikovaných sociálních věd. V rámci některých univerzit je příležitostně možné navštěvovat předměty věnující se mediální a filmové výchově a často se filmová výchova zařazuje do studijních osnov i v rámci studia například výtvarné pedagogiky. 

Dlouhodobý problém, kteří mají učitelé využívající film k výuce, je dostupnost legálních kopií samotných filmových děl. Placení různých VOD platforem či nakupování filmů na nosičích individuálně může být pro (hlavně státní) školy často příliš finančně náročné. V současnosti je problém možné řešit převážně spoluprací s různými organizacemi – například s již jmenovaným Litevským filmovým centrem nebo nevládním Meno Avilys.  Také je možné domluvit se na individuální projekci s lokálními kiny, zúčastnit se s žáky filmového festivalu a podobně. Ti se potom eventuálně mohou i sami zapojit do aktivit filmových klubů.

Jednou ze zajímavých možností je pod záštitou Litevského filmového centra Databáze zdrojů filmového vzdělávání – známá pod zkratkou KEUB (Kino edukacijos ugdymo bazė) a fungující od roku 2013. Zde mohou registrovaní učitelé přistupovat k filmům různých žánrů i formátů a také zdrojům pro přípravy vyučovacích hodin (v litevštině). Filmy jsou pak uspořádány v kategoriích podle jednotlivých školních ročníků. Jak je uvedeno na oficiální stránce, cílem tohoto projektu je „[…] doplnit vzdělání litevských školáků o litevskou kinematografii, která pomáhá vysvětlit vzdělávací předměty různých oborů a přispívá k rozvoji obecných kompetencí školáků.” KEUB dle stránky také „[…] podporuje kritické myšlení a nabízí učitelům zdroj informací, které doplňují výukový proces o obrazový materiál.”

Litevské filmové centrum poskytuje i další způsob přístupu k digitalizovaným audiovizuálním záznamům v rámci vzdělávání žáků – především v programu Audiovizuální archivy 20. století ve třídě, jehož partnerem je i Litevský státní archiv. Projekt, který mimo jiné obsahuje i materiály pro učitele, je určen primárně pro občanskou nauku, digitální formát materiálů umožňuje nejen snazší přístupnost ale i manipulaci, jelikož úkoly pro děti jsou z části kreativně zaměřeny a umožňují i tvůrčí úpravy materiálů.

Z průzkumu vyplývá, že financování audiovizuální a filmové výchovy je poměrně omezené, často jsou finance z veřejných zdrojů sdíleny jak pro filmově vzdělávací projekty, tak i pro jiné filmové aktivity (s výjimkou tvorby filmů) – podle Vėjūnė Dūdėnienė ze Filmové centrum Skalvija jsou to například „[…] publikace, filmové festivaly, filmové programy, speciální akce, retrospektivy, filmové vzdělávání atd.” Právě uvedené centrum je dotováno zmíněnou Litevskou radou pro kulturu, která přispívá kolem 250 tisíc eur ročně. Jde však o příspěvek nejen na filmové vzdělávání, ale na podporu celkového chodu instituce.

Některé z dalších možnosti financování pak pocházejí ze zahraničních zdrojů, například od British Council v Litvě, nebo z agentury Kreativní Evropa MEDIA, která pravidelně podporuje projekty zaměřené na filmovou výchovu. V rámci financování z projektu MEDIA vznikla i uživatelská příručka filmového vzdělávání (Kino edukacija: naudotojo gidas) ve formátu MOOC, tedy hromadného online vzdělávacího kurzu přístupného z dané webové stránky.

Příprava učitelů filmové výchovy v Litvě závisí v mnoha případech na samostatných „domácích” přípravách každého učitele. Kurzům pro učitele se věnují opět převážně nezávislé organizace zaměřené na filmové vzdělávání. Již dlouhodobě se na podporu učitelů zaměřuje výše jmenovaná organizace Meno Avilys. Rovněž filmové centrum Skalvija pravidelně organizuje workshopy i semináře (nejen) pro učitele. Ty se často zaměřují na filmovou praxi.

Shrnutí situace v Estonsku

Mnohé organizace zabývající se filmovou výchovou jsou i v Estonsku nestátní, bývají však podporovány, mimo jiné, z veřejných financí. J. Lõhmus ve své studii pro Estonský filmový institut z roku 2020 hodnotí, že financování filmové výchovy v Estonsku (a všeobecně v Evropě) není dostačující (navíc postrádá stabilitu a často pochází ze zahraničních zdrojů). Filmová výchova je na školách vyučována zejména ve volitelných kurzech či modulech. Zavedený je zde státem vytvořený plán volitelného předmětu Literatura a film (více zde). V Estonsku je také rozšířeno neformální filmové vzdělávání v rámci filmových klubů, kulturních center, volnočasových aktivit, festivalů, kin a podobně.

Místa, kde se studenti (různých stupňů) mohou takových mimoškolních filmových aktivit účastnit, jsou zastoupeny ve více estonských regionech (autor studie jmenuje řadu možností, výběrem například: na animaci zaměřené NuKuFilm Dětské studio [Nukufilmi Lastestuudio Animakoolil]; festival Just Film, aktivity nabízené TalTech filmovým klubem, workshopy [animace] pod záštitou Filmitalu, široké aktivity [včetně putovních] organizace Kinobuss a mnohé další).  

Filmové vzdělávání si zde, kromě ostatních stupňů vzdělávání (studenti prvního a druhého stupně, kde filmová výchova funguje často právě jako volnočasová aktivita či volitelný předmět), našlo cestu i do prostor vysokých škol, z nichž některé přinášejí i vzdělávací příležitosti pro učitele. Ohledně vzdělávání učitelů v Estonsku píše Johannes Lõhmus ve své, výše zmíněné, studii: „CPD [continuing professional development neboli Průběžný profesionální rozvoj] školení pro učitele s cílem zlepšit jejich filmovou gramotnost poskytují BFM [Baltská škola filmu, médií, umění a komunikace (Univerzita v Tallinnu)], HITSA [Estonská nadace pro informační technologie pro vzdělávání], NuKuFilm Dětské studio a UT [Univerzita v Tartu].” 

V Estonsku se také pravidelně uskutečňují výzkumy ohledně filmového vzdělávání. 

Situace v Lotyšsku

V Lotyšsku se také filmové výchově věnují jak vládní, tak i nevládní organizace. Organizace kulturních a kulturně-vzdělávacích aktivit je pak rozdělena mezi několik ministerstev. Z vládních je to především Lotyšské národní filmové centrum (NKC), které spadá pod Lotyšské ministerstvo kultury a má například i vlastní platformu filmas.lv, kde jsou celosvětově online dostupné lotyšské filmy z různých období. Dále pod záštitou této organizace vznikl program (obsahující výukové materiály) Filmová škola (Filmas Skolās). Organizace zpřístupňuje učitelům a jejich žákům databázi filmů a k nim vypracované materiály. Film se v Lotyšsku také využívá ve výuce ostatních předmětů a filmová výchova má opět velmi rozšířenou základnu i v neformálním vzdělávání. Většina nevládních organizací se angažuje hlavně v mimoškolním sektoru.

Nejvýznamnějším projektem NKC je především národně zaměřená Lotyšská aktovka (Latvijas skolas soma), která umožňuje návštěvu různých kulturních akcí. Například Kino Citadele díky ní organizuje pro školáky projekce nových i archivních filmů. Významná svými filmovými lekcemi je i Filmová škola Antuāna Duanela (Antuāna Duanela kino skola), která spadá pod Kino Bize. Z dalších kin je to například kino Splendid Palace, které také organizuje projekce a online lekce filmové výchovy.

Za zmínku jistě stojí i filmové workshopy, vzdělávací programy a lekce a exkurze pro školy pod záštitou Filmového muzea v Rize. Muzeum má materiály pro školy i rodiny (nejen) o filmu, poučuje návštěvníky o filmových dějinách atd. V neposlední řadě se filmovému vzdělávání mládeže v Lotyšsku věnuje také Mezinárodní filmový festival v Rize – ten je částečně zaměřený i na děti a mládež a jejich vzdělávání: například Filmový klub pro děti obsahuje video lekce, online platformu atp. Mnoho projektů filmového vzdělávání je financováno kromě ministerstev a dalších domácích prostředků například i ze zahraničních (např. evropských) zdrojů. 

Závěr

Filmová výchova je v pobaltských zemích silně ovlivňována zčásti státními, ale z větší části nezávislými, nevládními organizacemi, kiny či festivaly, které ať už se jí věnují hloubkově nebo u nich jde o jednorázové akce, společně přinášejí důležitý pohled na filmové a mediální vzdělávání jak dětí všech věkových kategorií, tak i učitelů a dospělých. Legální cesty k promítání filmů ve třídách jsou také poměrně uspokojivé, i když některé ze snímků jsou vázány na konkrétní místo či čas (projekce v kinech a v rámci festivalů), nebo jsou pro školy finančně náročné (některé zpoplatněné VOD platformy a podobně).

Financování jednotlivých projektů je kombinováno jednak ze státních zdrojů (kde se ale filmové vzdělávání musí často dělit o rozpočet s jinými filmovými aktivitami a projekty), jednak ze zdrojů zahraničních a také příspěvků. Samotnému vzdělávání učitelů se věnuje několik projekt, a jak se zdá, tato oblast se bude i nadále rozvíjet. Závěrem je tak snad možné kladně posoudit komplexnost iniciativ filmového vzdělávání v Litvě a ostatních pobaltských zemích, silně zaměřených na kulturní a národní specifika každé z nich, které se věnují jak hranému, dokumentárnímu tak i animovanému filmu z teoretického i praktického hlediska a neopomíjí ani osvětu týkající se otázky autorských práv (to především v Litvě).

Zdroje

Články a studie

• An., Kino centre „Romuva“ – edukaciniai šeimos kino seansai vaikams. Klaipeda.diena.lt. Publikováno: 9. 9. 2019.
• GIMBUTAITĖ, Monika: Kino edukacija Lietuvoje: „Meno avilio“ projektai ir etikos mokytojai, vagiantys filmus. 15min.lt. Publikováno: 4. 6. 2016.
• KLIUKOITYTĖ, Diana: Kaip ugdyti žiūrovą. VšĮ Žurnalas „Kinas“. Publikováno: 23. 11. 2011.
• LÕHMUS, Johannes, Points of Departure for Film Education in Estonia. Talinn: Esti Filmi Instituut 2020. (pdf)
• REID, Mark: Film Education in Europe: National cultures or European identity? Film Education Journal 1, 2018, č. 1, s. 5–6. (pdf)
• ŽALTAUSKAITĖ, Gintarė: Kino edukacija – kritiškai mąstantis ir emociškai intelektualus jaunimas. bernardinai.lt. Publikováno: 17. 6. 2015.

Další užitečné odkazy

• https://www.lkc.lt/en/
• https://www.keub.lt/
• https://lmta.lt/en/fakultetas/teatro-ir-kino/kino-ir-televizijos-katedra/istorija/
• https://www.vda.lt/en/about-us/programmes
• https://www.smk.lt/en/studies/video-creation-and-media/3
• https://menoavilys.org a https://menoavilys.org/en/front-page/
• http://www.sinemateka.lt
• https://skalvija.lt
• https://filmeducationframework.eu/lt/apie 
• https://www.filmi.ee/
• https://www.nkc.gov.lv/
• https://www.filmas.lv/en/
• https://kulturaskanons.lv/en/latvijas-skolas-soma/
• https://www.forumcinemas.lv/eng/tickets/latvian-school-bag
• https://www.kinobize.lv/lv
• https://www.splendidpalace.lv/lv/skolam/skolenu-lektoriji-tiessaiste
• https://www.kinomuzejs.lv/en 
• https://rigaiff.lv/en/
• http://www.kkf.lv/?setl=2 
• https://animakool.ee/
• https://filmitalu.wordpress.com/ 
• https://www.riigiteataja.ee/aktilisa/1140/1201/1002/VV2_lisa1.pdf# 
• https://kinobuss.ee/ 
• https://www.justfilm.ee/en/