Jan Cimbura

Adaptace románu Jindřicha Šimona Baara představuje kvůli kontroverzní scéně protižidovského pogromu jeden z nejnápadnějších ústupků českých filmařů nacistické dramaturgii.

V období protektorátu byly v kinematografii preferovány náměty posilující vlastenecké cítění. Důraz kladený na národní hodnoty se projevoval adaptováním klasických děl české literatury nebo zvýšeným zájmem o českou krajinu. Do této dramaturgické koncepce zapadá Jan Cimbura. Z rozsáhlé předlohy si tvůrci filmu vybrali první část, popisující hrdinovo mládí. Ze třetí části však přejali a zdramatizovali antisemitský motiv lichvářského židovského krčmáře.

Režisér František Čáp a filmový podnikatel Miloš Havel se po válce hájili poukázáním na skutečnost, že sporná scéna v Čápově scénáři původně nebyla a do filmu ji prosadil Úřad říšského protektora. Otázku Čápovy kolaborace projednávala disciplinární rada Svazu československých filmových pracovníků i Komise pro národní bezpečnost. V červenci 1946 bylo trestní řízení zastaveno a Čáp mohl dál natáčet.

Samotný film může být inspirací k probrání otázky českého antisemitismu, mimofilmové okolnosti pak k diskuzi o podobách a hranicích kolaborace.