Jak se dělá výzkum filmové výchovy na školách? Rozhovor s Terezou Dvořákovou a Jakubem Šilerem

Asociace pro filmovou a audiovizuální výchovu realizuje během letošního a příštího roku projekt Posílení oboru filmová a audiovizuální výchova (FAV) v České republice. Projekt má tři části: Jednou je monitoring příkladů dobré praxe, druhou online kurzy filmové výchovy a třetí je zmapování podmínek výuky FAV výchovy v ČR. Právě o třetím z nich – mapování podmínek na školách – jsme si povídali s garantkou projektu Terezou Czesany Dvořákovou a sociologem Jakubem Šilerem.

Vyučujete filmovou výchovu? Víte o někom, kdo ano? Zúčastněte se výzkumu vyplněním krátkého dotazníku!

Co bude průzkum přesně mapovat? A na co navazuje? 

Tereza Czesany Dvořáková: Na přelomu let 2016 a 2017 jsem vedla průzkum, který si u nás na Katedře filmových studií Filozofické fakulty UK zadalo Ministerstvo kultury. V rámci výzkumu se mapovalo, nakolik je filmová a audiovizuální výchova jako obor přítomna na českých základních školách a gymnáziích. A tam, kde byla přítomna, jsme se s učiteli bavili o tom, jakým způsobem ji vyučují, jaké mají problémy, co se jim na stávající situaci líbí a co ne, a podobně. Zkrátka jsme zkoumali přítomnost a slabé a silné stránky filmové výchovy na školách. Ten projekt, se kterým přicházíme dnes – po pěti letech – navazuje na toto téma původního dotazníkového šetření a zároveň je rozvíjí.

Co se od té doby změnilo? Jak jste museli výzkum přizpůsobit? 

Jakub Šiler: Zásadní vliv na to, co se změnilo, může mít samozřejmě pandemie. To jsme museli zohlednit. Vzhledem k tomu, že se veškerá výuka přemístila do online prostoru, na FAV to mohlo mít zásadní dopad. A nejen proto, že sami učitelé museli výuku změnit. Jak víme z jiných dat (ať už tvrdých nebo sociologických), obecně výrazně vzrostla konzumace audiovizuálního obsahu na internetu. Jak ve formě předplatných Netflixu a podobných služeb, tak i obecně konzumace jakýchkoli videí, často skrze mobilní telefony. Pandemie zkrátka zahýbala celým odvětvím, nejen výukou.

„Z prvního výzkumu a z příprav na tento vyplynulo, že k výuce FAV inklinují spíše mladší pedagogové, protože mají přirozeně větší vztah k moderním technologiím a audiovizuální tvorbě. Budeme tedy sledovat, zda hraje roli i generační obměna pedagogů.“

Tereza Czesany Dvořáková: V roce 2016 jsme zároveň s pedagogy hodně řešili, nakolik vůbec vědí, že je filmová a audiovizuální výchova součástí rámcových vzdělávacích programů. Nyní má spíše smysl ptát se na vztah k reformám rámcových vzdělávacích programů (RVP) obecněji. Teoreticky může dojít ke spojení vzdělávacích oblastí do větších tematických bloků, takže nás zajímají názory pedagogů, zda by to třeba výrazně nepoškodilo možnost hodinových dotací pro filmovou výchovu. Může to být klidně i naopak. Protože informační technologie, jejichž výuka byla posílena, jsou často spojovány právě s audiovizuálním obsahem. Takže si dokážu představit, že to nějaký pedagog dokáže využít výuku ICT i jako podporu FAV.

Jakub Šiler: Z prvního výzkumu a z příprav na tento vyplynulo, že k výuce FAV inklinují spíše mladší pedagogové, protože mají přirozeně větší vztah k moderním technologiím a audiovizuální tvorbě. Budeme tedy sledovat, zda hraje roli i generační obměna pedagogů. 

K tomu mě napadá, že v původním výzkumu uvedlo velmi malé procento pedagogů, že se věnují filmové výchově víc než 10 let…

Tereza Czesany Dvořáková: Právě. Takže teď uvidíme, nakolik nám zestárli pedagogové z roku 2016, a nakolik je FAV, možná i v rámci fluktuace ve školství, stále doména nastupujících pedagogů. Na to jsme velmi zvědaví. 

Jak se proměnily výzkumné metody? 

Jakub Šiler: Základní metoda sběru dat jako taková se neliší. Školám pošleme online dotazník, který vyplní. Nicméně jinak přistupujeme k samotnému výběru vzorku – v předchozím výzkumu byl výběr omezen na 160 základních škol a 50 gymnázií. Nyní v rámci sběru dat více využíváme moderní technologie, používáme různé automatizace, takže můžeme oslovit prakticky všechny české základní školy a gymnázia. Na dotazníky poté navážeme kvalitativním výzkumem, což bude skupinová diskuze. 

Tereza Czesany Dvořáková: To samotné dotazníkové šetření se dělí na dvě skupiny: Nejprve zjišťujeme, jestli se vůbec na školách FAV učí, a případně kde. Vedle toho ale také sbíráme data od škol, kde už víme, že se FAV učí. Ale ne o všech školách samozřejmě víme. Některé regiony máme zmapované dobře, ale jinde nám informace chybí. Proto bychom byli moc rádi, kdyby se nám aktivně ozývali pedagogové a lektoři, kteří sami učí, případně rodiče a další lidé, kteří vědí, že se někdo v jejich okolí FAV věnuje. Budeme moc rádi za jakékoliv kontakty. 

Vyučujete filmovou výchovu? Víte o někom, kdo ano? Zúčastněte se výzkumu vyplněním krátkého dotazníku!

Jaká jsou vaše očekávání? Jak myslíte, že školy pokročily?

Tereza Czesany Dvořáková: Já jsem od přírody skeptik a bojím se, že byla audiovizuální výchova pandemií výrazně postižená. Předpokládám, že školy musely hodně věcí osekat, a tak audiovizuální výchova i přes svůj velký přínos zůstala s dalšími uměnovědami na chvostu. Je to zkrátka něco, co se mohlo dát pryč, a když do toho poté přišla reforma s přidáním hodin ICT, bojím se, že se FAV v mnoha případech zcela ztratila. Ale to je pouze moje hypotéza. Ale je tam i druhá věc, která jde proti tomu: podpora mladých pedagogů. Ve školství rostou platy, zlepšují se podmínky ve školách a hledají se nové metody. Takže tady jde o protitendenci, která by mohla ukázat velkou aktivitu v rámci projektového vyučování nebo něčeho podobného.

Jakub Šiler: Zároveň, pokud školy chtějí být moderní a chtějí oslovovat žáky, kteří jim dorůstají, nic jiného, než zavedení FAV, jim v podstatě nezbývá. Víme z velkého množství dat, že mladá generace ztrácí zájem o zpravodajství a tradiční média, což je celosvětový problém, protože média nereprezentují názory nejmladší cílové skupiny. To samé se pak děje ve vzdělávání. Rámcové vzdělávací programy nestíhají reagovat na požadavky žáků, kteří jsou obklopeni moderními technologiemi a potřebují internetovou gramotnost. Zároveň se setkáváme s něčím, čemu říkáme prozumerství: S nástupem youtuberů se každý konzument obsahu náhle stává potenciálním producentem. Trh se velmi roztříštil. Už to nejsou velké společnosti, které mají monopol na tvorbu videoobsahu. Jakékoliv video můžete natočit na mobil a dát na Facebook, Youtube, TikTok či Instagram. Čili mladí lidé mají přirozeně mnohem větší zájem o audiovizuální tvorbu, než tomu bylo dřív. 

„Vždycky je rozdíl mezí tím, když v mobilním telefonu použijete nějakou šablonu na TikToku, a tím, když  natáčíte nějakou situaci, kde se musíte rozhodnout o rozzáběrování apod., takže jste nuceni být tvůrčí. To je ten “aha!” moment, který může FAV přinést. A je to velmi podstatné.“

Čím pro vás ve výzkumu je, a čím naopak není filmová výchova? 

Tereza Czesany Dvořáková: Filmová výchova, která je pro nás součástí výzkumu, má mnoho forem. Může to být pravidelná výuka, projektová výuka, může to být ale i případ, kdy se během dějin umění učí pravidelně o filmu, tedy jedná se o součást jiného předmětu. V rámci výzkumu se nezaměřujeme na neformální vzdělávání, třeba odpolední kroužky, které nejsou klasifikovány. Stejně tak se nevěnujeme ani využití filmu jako pomůcky. Už v roce 2016 jsme zjistili, že opravdu téměř všechny školy využívají film jako pomůcku v jiných předmětech, typicky v jazykové přípravě nebo v dějepise. Ale to není filmová výchova, to je využití filmu jako výukového nástroje, nikoliv předmět vzdělávání. Takže toto zkoumat nebudeme.

Jakub Šiler: Je nutné i zohlednit, zda se bavíme o “tradiční FAV” – tedy o rozebírání uměleckých aspektů a hledání společenské hodnoty v díle, a do jaké míry sem spadají i technické aspekty a jiné věci. 

Tereza Czesany Dvořáková: Také hranice mezi mediální výchovou a FAV je čím dál tím tenčí. Audiovizuální obsah je všude kolem nás, takže se těžko odlišuje role technicko-společenská od uměnovědné. Ale já trvám na tom, že děti sice stále více konzumují a vytvářejí obsah, ale nejsou to schopny bez předchozí pedagogické intervence dělat strukturovaně. Vždycky je rozdíl mezí tím, když v mobilním telefonu použijete nějakou šablonu na TikToku, a tím, když natáčíte nějakou situaci, kde se musíte rozhodnout o rozzáběrování apod., takže jste nuceni být tvůrčí. To je ten “aha!” moment, který může FAV přinést. A je to velmi podstatné. Ve chvíli, kdy se naučíte pracovat se záběry, jste schopni například lépe odhalovat fake news.

Vyučujete filmovou výchovu? Víte o někom, kdo ano? Zúčastněte se výzkumu vyplněním krátkého dotazníku!

Proč by se filmová výchova podle vás měla na školách vyučovat? 

Tereza Czesany Dvořáková: Tady je potřeba říct, že rámcové vzdělávací programy pracují jako základní jednotka toho, aby se děti naučily tzv. klíčové kompetence (komunikační, pracovní atd.). Když se na to podíváme touto optikou, zjistíme, že FAV pomáhá efektivně rozvíjet drtivou většinu z těchto klíčových kompetencí. V RVP pro základní školy sice chybí kompetence pro kreativitu, ale v odborných kruzích se velmi diskutuje o tom, že by měla přibýt. Protože pokud chce být Česká republika vyspělou evropskou zemí a ekonomikou, je rozvoj studentů směrem ke schopnosti uplatnění se v kreativním průmyslu klíčový. A zde si myslím, že je velký prostor pro rozvoj FAV. Naším cílem není, aby se děti učily o filmu každý týden jednu hodinu. Mají samozřejmě spoustu jiných věcí, které se musí naučit. Ale setkají-li se s filmem dvakrát za rok smysluplně, intenzivně a koncepčně v rámci projektového vyučování nebo nějakého bloku, má to obrovský smysl. Tím nemyslím to, že děti náhodou navštíví multikino, kdy ani nevědí, na co půjdou, nikdo jim k tomu nic neřekne, a vidí nějaký generický produkt. 

„Divácká vyspělost téměř geneticky roste. Narativní struktury, které byly ještě v 60. letech revoluční a ne každý je byl schopen recipovat, jsou dnes i pro poměrně malé děti automatické, protože v nich vyrůstají odmalička.“

Jakub Šiler: Zároveň bych nebyl na mladé publikum příliš přísný. Ukazuje se, že nejmladší cílová skupina nekouká jen na krátká videa na mobilu, jak bychom si mohli myslet, ale dívají se i na dlouhé formáty na Netflixu a podobně. Neplatí to, že mladí lidé nejsou schopni koukat na dlouhé filmy. Sledují krátké formáty na mobilech mezi přednáškami nebo někde na cestě do školy v tramvaji, ale není to jediný audiovizuální obsah, který konzumují. Ukoukají dlouhé formáty a to, že jejich zvyk sledovat videa je řádově vyšší než u předchozích generací, neznamená, že nesledují filmy a seriály, a mezi nimi i skutečně kvalitní obsah. 

Tereza Czesany Dvořáková: Souhlasím. Naopak divácká vyspělost téměř geneticky roste. Narativní struktury, které byly ještě v 60. letech revoluční a ne každý je byl schopen recipovat, jsou dnes i pro poměrně malé děti automatické, protože v nich vyrůstají odmalička. Dokážou tak recipovat mnohem složitější vyprávěcí struktury. Jedna z pozitivních věcí, kterou podle mě přinesla pandemie a boom placených televizí na požádání, je, že spousta dětí začala mnohem dříve číst podtitulky. Takže se zlepšuje i jejich čtenářská kompetence. Ale to zároveň samozřejmě automaticky neznamená, že jsou schopné se čtenářsky soustředit dlouhý text.

Když se vrátím ke kompetenci pro kreativitu – kreativní průmysl má v České republice větší zastoupení než automobilový průmysl, a přesto se na rozdíl od něj stále musí obhajovat. Proč tomu tak je? 

Tereza Czesany Dvořáková: V kontextu českého školství je to prostě dané tradicionalistickou formou tvoření vzdělávacích obsahů. Ta je na jednu stranu logická – kdyby se každých pět let měnilo školství, nedokázali bychom se vůbec domluvit s našimi rodiči a prarodiči. Jistá míra opatrnosti je proto na místě. Na druhou stranu je ale evidentní, že ty nejtradičnější obory jsou ve školách až naddimenzovány, a naopak nové obory mají velice těžkou cestu. I informační technologie, které by minimálně posledních 30 let měly být klíčové, se diskutují až v poslední době, a do osnov se dostávají urychleně a bez hlubších debat. Nikdo jejich význam nezpochybňuje, ale i u nich to přichází skutečně až dvacet minut po dvanácté. A proto musíme filmovou a audiovizuální výchovu pořád obhajovat. Není to standardní frontální výuka pěti druhů zájmen.

Velký problém je také na úrovni pedagogických fakult. Přestože je FAV akreditovaná v RVP od roku 2009/10, dodnes se na žádné pedagogické fakultě v České republice neučí. Ten problém je i v tom, že v současné době se zvedají platy a zlepšují podmínky práce pedagogů na středních a základních školách, ale na vysokých školách naprosto ne. Pedagogové na VŠ berou poloviční výplaty než jejich kolegové na ZŠ, což je absurdní. Takže se reforma těžko dělá ze shora, když tam není žádná podpora. Jednak neexistuje tlak na pedagogické fakulty, aby něco měnily, a pak jsou tu podmínky, za nichž v podstatě není možné založit novou katedru nebo ústav. Potom je těžké rozvíjet obor, když nemá žádné kvalifikované učitele. 

U dalších uměnovědných oborů je to jiné? 

Tereza Czesany Dvořáková: Základních uměnovědných oborů, které se na školách mohou vyučovat, je pět. My ze škol známe samozřejmě výtvarnou a hudební výchovu, které jsme všichni absolvovali. Ale vedle nich je to kromě filmové také dramatická a taneční výchova. A naším vzorem je v mnohém právě dramatická výchova, protože tu se podařilo etablovat jako pedagogický obor na vysoké škole už v devadesátých letech. Takže z této školy už vyšla spousta absolventů a velmi to výuce dramatické výchovy na školách pomohlo. Bude skvělé, až jednou v této pozici bude i filmová a audiovizuální výchova.

Vyučujete filmovou výchovu? Víte o někom, kdo ano? Zúčastněte se výzkumu vyplněním krátkého dotazníku!

Tereza Czesany Dvořáková. Vysokoškolská pedagožka, filmová historička a odborná redaktorka. Zaměřuje se na dějiny českého a německého filmu nebo produkční a ekonomické dějiny filmu a dějiny filmových škol. V posledních deseti letech se intenzivně věnuje také filmové výchově. Byla mimo jiné spoluzakladatelkou a historicky první předsedkyní České asociace pro filmovou a audiovizuální výchovu. Je autorkou metodických materiálů k filmům (mj. Modrý tygr a Císařův slavík pro CinEd) a spolu/autorkou tří dětských knih o audiovizi: Jak vznikl film (Argo 2017), Jak se dělá film (Argo 2019) a Co byla a je televize (Argo 2020).

Jakub Šiler vede tým analytiků, který spravuje prakticky všechna data mediálního domu Czech News Center. Od distribuce a prodeje printu, přes marketing, marketingový výzkum a inzerci, až po všechny digitální aktivity. Na pozici Head of Business Intelligence nastoupil v dubnu 2020. Od roku 2012 pracoval v agentuře Kantar a posléze se začal orientovat na analýzu digitálního obsahu. V Seznam.cz zastával pozici obsahového analytika, a to zejména pro Stream.cz, s jehož tvůrci později přešel budovat Mall.tv. Jakub zároveň vyučuje obsahovou analýzu digitálních médií na FFUK a FAMU a podílí se i na akademických projektech v oboru.