Skip to main content

Kategorie filmů: Hudební filmy

V nitru Llewyna Davise

Snímek zasazený do Spojených států na počátku šedesátých let vypráví o neúspěšném folkovém písničkáři Llewynu Davisovi (Oscar Isaac), který se po sebevraždě svého spoluhráče snaží v branži prosadit na vlastní pěst. Llewynova několikadenní anabáze, na které mu společnost povětšinou dělá jen oranžový kocour, začíná zabouchnutými dveřmi a pokračuje ztrátou peněz, radostných vyhlídek i vlastní identity.

Tón spirálovitého vyprávění, v němž je dovolený pouze humor hořký a černý, udává hned první z mnoha baladických songů. Llewyn v něm zpívá o tom, jak procestoval celý svět a nevadilo by mu, kdyby zemřel. Jak následně vysvitne, ve skutečnosti nikdy neopustil Greenwich Village a rozhodně ničeho významného nedosáhnul. Pro jeho životní příběh, inspirovaný životem folkového písničkáře Davea Van Ronka, je příznačné, že zatímco na pódiu se chystá první posluchače očarovat Bob Dylan, Llewyn sám je v boční uličce mlácen cizím mužem.

Do jaké míry je ale tato pasivita dobrovolná, a do jaké vyplývá z přijímání (resp. odmítání) Llewyna druhými? Film portrétující americkou folkovou scénu šedesátých let pobízí k hlubším filozofickým úvahám nad nevyhnutelností volby a neustálým hledáním rovnováhy mezi vlastním přesvědčením a požadavky okolí.

Limonádový Joe

Divoký západ plný zákeřných padouchů, krásných žen, srdnatých hrdinů, kořalky a především humoru. 

Děj komediální parodie přenese diváka do samého srdce Arizony. V místních barech zde v dýmovém hávu pějí krásné ženy, záporáci oděni v černém se oddávají konzumaci lihovin a pro ránu nejdou daleko. Do toho přichází ušlechtilý abstinent Joe, který se chystá vrátit státu spravedlnost. Boj mezi dobrem a zlem, který ani dnes neztrácí nic ze své nadčasovosti, může začít. Navíc nic není tak černobílé, jak by se na první pohled mohlo zdát.

Snímek Oldřicha Lipského se pyšní tím nejlepším z žánru – nechybí napětí, groteskní epizody, obdivuhodné kaskadérské kousky, jedinečná hudba ani laškovné dialogy. Nelze opomenout také vizuální stránku filmu, konkrétně techniku vitrážování, která ladí celý obrazový děj do jednotného tónu a přesně určuje náladu jednotlivých scén. 

Knižní a později i divadelní předloha Jiřího Brdečky vznikla primárně jako parodie na povídky z Divokého západu, které vycházely v tehdejším Československu. Samotný film spojením satiry s fascinující hudební revue osobitým způsobem vzdává hold klasikám westernu. Dnes již kultovní snímek získal ocenění Stříbrná mušle na festivalu San Sebastián a cenu Sfinga v Panamě. Limonádový Joe najde své místo v hodinách dějepisu a výtvarné, hudební i estetické výchovy.

 

Kdyby tisíc klarinetů

Výpravná podívaná, kterou podle námětu Jiřího Suchého a s hudbou Jiřího Šlitra, tedy předních osobností divadla Semafor, natočili Ján Roth a Vladimír Svitáček, představovala po Starcích na chmelu další tuzemský pokus o natočení muzikálu západního střihu.

Film koncipovaný jako televizní přenos z místa, kde došlo k přeměně všech zbraní v hudební nástroje, má podobu estrádního pásma semaforských písní v podání největších hvězd tehdejší české popmusic. Jednoduchý protiválečný příběh slouží především jako záminka k vystoupení Karla Gotta, Hany Hegerové, Waldemara Matušky a dalších slavných zpěváků a hudebníků spjatých se Semaforem. Taneční čísla pak předvádí baletní soubor Hudebního divadla v Karlíně a taneční soubor music hallu Alhambra.

Kdyby tisíc klarinetů nabízí hravý průřez československou popkulturou šedesátých let a možnost seznámit se se stylem tehdejší hudební produkce. Zároveň jde o prototyp dobového komerčního filmu, vybízející ke komparaci se současnými projekty podobného ražení. 

Konkurs

Konkurs je celovečerní film Miloše Formana, ve kterém se pohybuje v hudebním prostředí. Autentickým způsobem ho dokumentuje, ale zároveň také inscenuje.

Snímek se skládá ze dvou středometrážních filmů: Kdyby ty muziky nebyly se věnují dvěma dechovým orchestrům, které proti sobě soutěží v rámci Kmochova Kolína, Konkurs pak sleduje dvě sólistky, jež se ucházejí o místo v divadle Semafor. Oba snímky spojuje nejen prostředí hudebního světa, ale také práce s dokumentárními záběry a snaha detailně vykreslit typické postavy: ambiciózní zpěvačky, dirigenty a další.

Formanova celovečerní prvotina se hodí zejména do hudební výchovy, protože přesně vystihuje charakter světa orchestrů nebo hudebních divadel.