Kategorie filmů: Film a sport
Smečka
Napsal Aneta Kohoutová dne .
Tomáš Polenský v roce 2020 debutoval teenagerským sportovním dramatem Smečka, k němuž spolu s Irenou Kocí také napsal scénář. Inspirovaly je výzkumy, podle nichž téměř každé páté dítě v Česku čelí šikaně. Rozhodli se o ní vypovědět v širších souvislostech, aby ozřejmili jednání šikanátorů i pocity oběti sužované strachem a bezmocí.
Tématem dynamického snímku je konkrétně šikana v dorosteneckém hokejovém týmu. Hlavní hrdina, šestnáctiletý David, jí čelí nejen v šatnách a na ledě, kam nastupuje v brankářské výstroji, ale také online. Nebanální, dospívajícímu publiku uzpůsobený film za svou přesvědčivost vděčí talentovaným mladým hercům, upřímnému vykreslení prostředí chlapeckého kolektivu i ambivalentnímu jednání protagonisty, který svou frustraci v krizové chvíli obrací i proti lidem, kteří mu chtějí pomoct.
Na značky!
Napsal Aneta Kohoutová dne .
Slovenská režisérka Mária Pinčíková ve svém celovečerním debutu Na značky! sleduje radost, stres i tápání doprovázející přípravy na XVI. všesokolský slet v Praze. Úsměvné dokudrama se zaměřuje na mladého cvičence Radka, který víc než se sportovními výzvami bojuje s matematikou a vlastní nesmělostí, a jeho horkokrevného trenéra Mirka, očekávajícího od všech borců i organizátorů bezchybné výsledky. Těch se ale nedočkává.
Složité přípravy velké akce jsou pro Pinčíkovou vděčným zdrojem sociálních interakcí řízených snahou najít shodu. Neusiluje o vytvoření reprezentativního portrétu slavného tělocvičného spolku. Nelehké nacvičování sestav je pro ni především metaforou hledání našeho místa v kolektivu, stejně jako rovnováhy mezi potřebami jednotlivce a celku.
Přestože Na značky! pracuje s autentickými situacemi, svou promyšlenou strukturou a inscenačními postupy má blízko k hrané kinematografii. Ve filmu, který se svým tragikomickým tónem a vnímavostí vůči trapnu napojuje na českou tvorbu Miloše Formana, tak dochází k plodnému dialogu nejen mezi zástupci různých generací, ale také mezi dokumentem a fikcí.
Každá minuta života
Napsal Aneta Kohoutová dne .
Dokumentární snímek o čtyřletém Miškovi, kterého rodiče vychovávají metodou tzv. Kamevédy, využívající každý okamžik strávený s dítětem k jeho “zdokonalování”, tak aby se z něj jednou stal vrcholový sportovec.
Jak vypadá výchova, v jejímž středu stojí výkon? Dokument Eriky Hníkové vzbudil po svém uvedení vášnivé reakce. Ve filmu vidíme Miška Hanuliaka každý den plnit úkoly, překonávat rekordy a za všech okolností se snažit být ve všem nejlepší. Každý jeho výkon je měřen a zaznamenáván, celá tříčlenná domácnost se točí okolo jeho cesty k úspěchu. Cosi se ale vytrácí při této tvorbě „prospěšného člena společnosti“, kvůli které se rodiče vzdali svých koníčků, přátel a doslova svému dítěti obětovali veškerý volný čas.
Neříká tato kontroverzní výchovná metoda něco o celkovém nastavení společnosti? Zbývá ve výkonnostním a individualistickém prostředí místo pro solidaritu a sounáležitost? Palčivé otázky, které v něčem až nepříjemný snímek nastoluje, lze využít při výuce občanské výchovy a základů společenských věd.




