Skip to main content

Kategorie filmů: Film a výtvarné umění

Vzpoura hraček

Napsal Pavel Bednařík dne .

Dnes již legendární snímek Vzpoura hraček (1947) je prvním filmem Hermíny Týrlové, kombinujícím animaci loutek s akcí herců. V politicky laděné grotesce se zlý a nadutý esesák stane po zásluze vytrestanou obětí dřevěných hraček mistra Hoblíka, který před ním musel utéct. Dřevěné figurky (z nichž některé byly zakoupeny přímo v hračkářstvích) se díky vzájemné spolupráci napřed ubrání Němcově zvůli, pak se mu dokonale pomstí a přinutí jej k potupnému útěku. – Snímek i dnes překvapuje dokonalým profesionálním ztvárněním.

Vzpouru hraček (spolurežie: František Sádek, 1947) natočila Hermína Týrlová po skončení 2. světové války. Tematicky čerpá z období okupace a kombinuje animaci loutky s hercem, loutek-hraček je ale více. Film byl na festivalu v Benátkách oceněn jako nejlepší film pro děti a na festivalu v Bruselu jako nejlepší loutkový film. Jeho mezinárodní úspěch znamenal nejen, že se Hermína Týrlová stala mezinárodně uznávanou osobností světové animace, ale i jednou z klíčových osobností zlínského studia.

Film je k dispozici online na webu Česká filmová klasika zde.

Záznam v databázi Filmového přehledu.

Kid

Napsal Aneta Kohoutová dne .

Kid je jedním z nejslavnějších filmů legendárního amerického komika, který do grotesky vnesl také trochu společenské kritiky a sentimentu.

Charlie Chaplin přišel do Hollywoodu během první světové války a byl najatý jako šašek u jedné filmové společnosti. Postupně si vybudoval takové jméno, se kterým mohl v groteskách nejen hrát, ale také je režírovat a psát. Díky tomu vznikly filmy jako Kid, příběh dvou chudých lidí, které cesty osudu svedly dohromady. Tulák se totiž začne shodou náhod starat o sirotka, odloženého na špinavé ulici.

Snímek je vhodný například do občanské výchovy: sleduje rozkol mezi chudší vrstvou a buržoazií a také popisuje osobnostní proměnu člověka poté, co se začne starat o dítě.

Od Caligariho k Hitlerovi

Napsal Aneta Kohoutová dne .

Historický dokument zkoumá známé i méně známé příběhy německé kinematografie v období německého expresionismu, nové věcnosti a nástupu Hitlera k moci.

 

Dokumentární film Od Caligariho k Hitlerovi je volně inspirován knihou německého historika Siegfrieda Kracauera. Film zkoumá pozadí vzniku známých děl německého expresionismu a nové věcnosti (Kabinet doktora Caligariho, Upír Nosferatu, Metropolis), poukazuje však také na méně námé souvislosti německé kinematografie 20. a 30. let 20. století. Vedle kanonických děl představuje také méně známou tvorbu Waltera Rutmanna (Berlín, symfonie velkoměsta), nebo Roberta Siodmaka, Wernera Hochbauma nebo kameramana Eugena Schüffftana.

 

Film je vhodný k doplnění přednášek a seminářů o historii kinematografie, zejména v oblasti německého filmu v období německého expresionismu, nové věcnosti a politické situace nástupu Adolfa Hitlera k moci. Objevným způsobem a s řadou ukázek a souvislostí vysvětluje kulturní, společenskou a psychologickou rovinu německé kinematografie daného období. Snímek je vhodné používat jako doplnění výkladu z dějin kinematografie a vysvětlení historických souvislostí, zejména k rozptýlení mýtů o historické interpretaci německé kinematografie.

Valerie a týden divů

Napsal Rostislav Nétek dne . Žádné komentáře u textu s názvem Valerie a týden divů

Poslední dozvuk uvolněného experimentálního ovzduší české kultury šedesátých let představovala v roce 1970 hororově stylizovaná pohádka o sexuálním zrání dospívající dívky.

Film Jaromila Jireše, pohybující se na pomezí snu a reality, byl inspirován stejnojmenným gotickým románem Vítězslava Nezvala, jenž dal v předloze průchod svému poetistickému okouzlení absurditou, bizarnostmi a denním sněním. Valerii a týden divů v její době docenilo zejména zahraniční publikum, kterému oproti normalizačním kritikům nevadilo, že nese většinu znaků, jichž se filmaři v následujících dvou desetiletích měli ve vlastním zájmu vyvarovat: nápadně stylizovaná mizanscéna (dílo výtvarnice Ester Krumbachové), surrealistická poetika, neurčité časoprostorové zasazení, výrazná erotičnost, spletitá symbolika, obtížná dešifrovatelnost.

Výrazně stylizovaný film je ideální pro navození unikavé atmosféry Nezvalova stejnojmenného „černého románu“, zároveň může sloužit jako příklad toho, jak daleko si tvůrci československé nové vlny dovolili zajít při zobrazování temných stránek lidské psychiky a sexuality.