Skip to main content

Kategorie filmů: Za hranicí Západu

Přes hranici

Nadčasový příběh o ztrátě domova a nástrahách, které čekají na dva sourozence, nucené kvůli válce opustit svou rodnou vesnici, a následně zemi. 

Vyprávění není zasazeno do žádného konkrétního státu – mohlo by se odehrávat kdekoli a zároveň kdykoli – v současnosti, stejně jako před 100 lety. Režisérku Florence Miailhe inspiroval příběh její vlastní prababičky a v české koprodukci vytvořila citlivý i bolestivý portrét Kyony a Adriela. Dva sourozenci se potýkají se situacemi, které si málokdo z nás ve střední Evropě dokáže představit, a které přesto každý den zažívají tisíce, ne-li miliony dětí po celém světě, někdy nepříliš daleko od nás.

Unikátní a nesmírně pracná metoda malby na sklo dodává snímku křehkost, unikavost a dělá z Přes hranici sugestivní vizuální zážitek. Jde o vůbec první celovečerní film realizovaný touto technologií. Snímek si odnesl Zvláštní cenu poroty v kategorii celovečerního filmu pro dospívající a mládež na festivalu Zlín Film Fest. Hodí se pro využití v občanské výchově, ale i jako ukázka jedinečného stylu animace.

Moje slunce Mad

Příběh vypráví o české dívce Heleně, která se vdá do Afghánistánu za milovaným Nazirem. Začne si říkat Herra a v exotickém prostředí začíná úplně nový život, se kterým se postupně začíná smiřovat. Ne každý má pro ni tolik pochopení jako Nazir. Jednoho dne najdou malé opuštěné dítě, které se jmenuje Mad. Přijmou ho a začnou vychovávat jako svého syna.

Moje slunce Mad vychází z knižní předlohy novinářky Petry Procházkové Frišta. Režisérka Michaela Pavlátová pracuje se silnou hlavní hrdinkou, které se nelíbí utlačování a misogynní jednání ze strany mužů všude kolem. Snímek vstoupil do kin zrovna v době krize v Afghánistánu, čímž získal na své aktuálnosti a nadčasovosti. Moje slunce Mad sice pracuje s odkazy na politické dění, nicméně zůstává hlavně intimním příběhem o rodině, lásce k jinému a přijetí odlišného.