Seriál pro rodiče: Jak si s dětmi povídat o filmu? Využijte postup Jednoho světa na školách

Obliba využívání filmů jako prostředku ke vzdělávání u učitelů stále roste, jak ukázal i nedávný sociologický průzkum. Se studenty skrze dokumentární filmy probírají složitá témata například i lektoři ze vzdělávacího programu Jeden svět na školách (JSNS) organizace Člověk v tísni. Díky snímkům a doprovodným výukovým aktivitám se tak společně s žáky dostanou i k otázkám lidských práv, mediálního vzdělávání, moderních československých dějin nebo k environmentálním problémům. Poměrně novou metodu vzdělávání ale mohou samozřejmě využít i rodiče při domácím sledováním filmů či seriálů. Jak na to?

Člověk v tísni pořádá dokumentární vzdělávací projekce už od roku 2001. Průzkum JSNS od agentury Median, zda film pomáhá při poznávání rodinných příběhů, vycházející ze zpětné vazby žáků, vyučujících i rodičů na vzdělávací program neziskové organizace ukázal, že filmy představují pro děti přitažlivější způsob, jak přijmout informace, než nabízí klasická výuka. A současně přinesl poznání, že promítání dokumentů a následná diskuze rozvíjí schopnosti dětí debatovat: vyjadřovat své pocity stejně jako naslouchat a respektovat názory ostatních spolužáků. „Většina rodičů také vypozorovala, že o promítaných filmech a diskutovaných tématech se s nimi děti baví více než o běžné výuce a projekt posílil komunikaci s dítětem o škole,“ shrnuje JSNS výsledky průzkumu. Při samotné projekci filmu dochází k něčemu mimořádnému, co běžný vzdělávací proces neumožňuje tak často: najednou tu nejsou na jedné straně „oni“ (učitelé), kteří něco sdělují, a na druhé straně „oni“ (žáci), kteří jsou poučováni. Najednou jsme tu „my“ (všichni společně), kteří sledujeme často velmi osobní zpověď hrdinů dokumentárního filmu.

Jak ale využít film jako plnohodnotný způsob vzdělávání i doma?

Ideální je umožnit dětem naladit se ještě před promítáním filmu na jeho téma. Metoda tzv. evokace slouží jako jakési uvedení snímku a představení tématu. Na takový úvod je pak možné navázat v debatě po promítání. Metoda evokace tak může rovnou sloužit jako podnět k rozproudění diskuze.

Nedílnou součástí práce s filmem je uvažování nad pocity, který v dětech právě zhlédnutý snímek vzbudil. Nástroj, kterému se odborněji říká také reflexe emocí, slouží především k okamžitému rozvinutí rozhovoru o snímku a měl by být součástí každé naší vzdělávací projekce (domácí i školní). Dokumenty a spoty často zachycují pro děti nová fakta či v nich vzbuzují silné emoce nebo nabízejí pohled na značně syrovou nepřikrášlenou realitu. Děti tak filmové příběhy vnímají citlivě a silně je prožívají. Bezprostředně po projekci jim proto možnost vyjádřit vlastní pocity a vyslechnout si, jak na snímek reagují ostatní diváci (rodiče, sourozenci atd.), umožňuje uvolnit napětí, které v nich právě zhlédnuté záběry mohly vyvolat. „Pocity jsou nezpochybnitelné. Jejich sdílením se děti učí přijmout to, že někdo jiný vnímá věci jinak,“ konstatuje pedagožka Zuzana Paseková z Karlínské obchodní akademie v Praze. Technik, které reflexi emocí usnadňují, je celá řada. Tyto metody jsou samozřejmě použitelné po promítání jakéhokoliv filmu a značně napomáhají při snaze „děti po filmu rozmluvit“.

Jako příklad si vezměme tzv. metodu jednoho slova, kterou lektoři JSNS využívají na začátku diskuze. Každý divák při ní řekne pouze jedno slovo, které co nejvíce vystihuje jeho momentální emoční rozpoložení. Metoda se zvláště hodí v případě, že je film emotivní a děti po jeho zhlédnutí bojují s dojetím nebo nejsou schopné cokoliv říct. Následně je možné je pobídnout k vysvětlení daného slova, což už přirozeně vede k další diskuzi. Diskuze samotná pak pomáhá zachytit a přesně popsat individuální prožitky z filmů a učí děti také naslouchat druhým. Kvalitně vedený dialog tak představuje vůbec nejvšestrannější metodou reflexe (nejen) audiovizuálních obsahů. Děti se učí správně formulovat myšlenky, nesoudit, zbavovat se ostychu a trémy, obhájit svůj názor, respektovat názor druhých, učí se ptát a hledat odpovědi na své otázky. Zároveň je prostor pro rozhovor důležitý v tom, že nabízí dětem vystoupit z role „pasivního konzumenta informací“ do role „aktivního přispěvatele“ do debaty. „Když jim dáme najevo, že v diskuzi nejde o to říct něco správně, ale že každá otázka může vyplodit další otázku, tak cítím, že sami před sebou rostou i ve svém sebepojetí, protože je uznáme za svého komunikačního partnera,“ shrnuje význam diskuze s dětmi učitelka občanské výchovy Tereza Vodičková ze střední školy Bean. Zaujímání a vyjadřování vlastních postojů ke složitým tématům je tak užitečný způsob, jak u dítěte rozvíjet komunikační a sociální dovednosti, kritické myšlení a učit ho společné diskuzi.

Každý má právo nesouhlasit 

Další možností, jak otevřít debatu, je zeptat se dětí na to, co považují za nejsilnější moment z filmu, okamžik, na který nezapomenou. Také je možné jejich úvahy dále podněcovat otázkami, co vnímají jako pozitiva snímku, co na něm naopak považují za negativní anebo jaké další otázky v nich dokument vzbuzuje. Metoda, kterou lektoři z JSNS nazývají I.N.S.E.R.T. se obvykle používá u textů, ale lze ji pohodlně použít i pro reflexi audiovizuálního díla. Metoda ukazuje, že každý vnímá nejsilnější moment filmu subjektivně a že každá odpověď je správně. Tyto silné okamžiky zůstávají v divácích nejdéle a jejich sdílením poodhalují i vlastní pohled na svět. 

Diskuze o filmu by měla být v ideálním případě zakončena vyzváním ke konečnému vyjádření k dané otázce nebo tématu filmu. Někdy může být těžké diskuzi vhodně uzavřít, obzvlášť pokud se jednalo o kontroverzní téma a nedošlo ke vzájemné shodě. Důležité je vždy alespoň shrnout, co v diskuzi zaznělo. Vhodné je například zopakovat, že je možné nesouhlasit a odmítnout cizí názor, ale ne toho, kdo názor vyjadřuje.

V neposlední řadě je dobré mít na paměti, že ani rodič jakožto moderátor diskuze neví všechno. Jelikož sledování filmů přináší nejrůznější otázky, je běžné, že na některé rodič nezná odpověď. Není slabostí před dětmi připustit, že nevíme všechno, je to možnost, jak být dětem partnerem v rozhovoru, a ne jen autoritou.

Kromě uzavřených audiovizuálních lekcí pro školy nabízí JSNS také několik otevřených lekcí pro veřejnost zaměřených na různé oblasti mediálního vzdělávání nebo moderních československých dějin. Lektoři také každoročně v březnu pořádají na festivalu Jeden svět i projekce právě pro rodiče s dětmi.

Pokud vás projekt zaujal, můžete zjistit, zda i na škole, kam chodí vaše děti, učitelé využívají dokumentární filmy nebo jiné audiovizuální prostředky. Nebo učitele můžete o programu JSNS a o možnosti školních projekcí sami informovat.

Autorka textu je spolupracovnicí JSNS.