Role Kreativních vzdělávacích center v rozvoji audiovizuální výchovy v Severním Irsku

Případová studie je součástí výzkumu “Metodika a praxe audiovizuální výchovy pro učitele a lektory”, realizovaného v rámci programu “Dlouhodobá koncepce rozvoje výzkumné organizace Národní informační a poradenské středisko pro kulturu 2019-2023”.

Obsah studie

1. Úvod
2. Počátek změn: strategie A Wider Literacy
3. Geneze vzniku Kreativních vzdělávacích center
4. Digitální technologie a kreativita
5. Aktivity center v době pandemie Covid-19
6. Závěr
7. English Summary
8. Literatura a prameny
9. O autorovi

V předkládané studii představujeme příklad synergie kulturní obnovy země (Severního Irska), transformace vzdělávacího systému a iniciativy praktiků-pedagogů ve vzniku významné instituce na poli audiovizuální výchovy. Strategie a postup vzniku Kreativních vzdělávacích center jsou vhodnou inspirací pro české kulturní a vzdělávací prostředí mimo jiné proto, že právě probíhají změny vzdělávacího systému (revize Rámcových vzdělávacích programů). V souvislosti s Národním plánem obnovy po pandemii se také u nás otevírá příležitost k systematickému uchopení kreativního vzdělávání a rozvoji podobných center na národní i regionální úrovni.

Kreativní vzdělávací centra totiž vycházejí z potřeby systematického uchopení odvětví audiovizuální výchovy (Screen Education) a jsou propojeny s dalšími podpůrnými kroky jako je vznik strategie podpory kreativity ve vzdělávání (A Wider Literacy) a zavedení předmětu do kurikula základních i středních škol (Moving Image Arts). Centra se tak stala součástí promyšleného systému, ve kterém garantují jak vzdělávání učitelů, tak školní i mimoškolní aktivity pro žáky a studenty v různých oblastech kreativních odvětví, umění a kultury.

Úvod

Severní Irsko je mnohými evropskými institucemi i odborníky označováno za příklad úspěšného prosazení vzdělávací politiky a zapojení audiovizuální výchovy do vzdělávacího systému. Izolovaná oblast šesti regionů v severní části irského ostrova je územím s komplikovanou politickou historií, která ovlivnila výrazně také moderní podobu státního školství a reforem ve vzdělávání. Historické události v podobě vlny krvavých Nepokojů v devadesátých letech 20. století dopomohly zemi k fundamentální transformaci vzdělávacího systému, jenž nese rysy jednoho z nejprogresivnějších v celé Evropě.

Reformní obrat v oblastech vzdělávání a kultury můžeme datovat do období konstituování první samostatné vlády v Severním Irsku v roce 1998 po podpisu zlomové Velkopáteční mírové dohody (Good Friday Agreement). Úsilí o společenský konsensus pramení především z nutnosti vypořádat se s dědictvím znesvářených katolických a protestantských komunit. Z tohoto popudu vzniklo také první komunitní středisko v Derry, které se později proměnilo v pilotní projekt kreativního centra Nerve Centre Derry.

V průběhu devadesátých let se centrum odpoutalo od původně undergroundových kořenů, kdy vzniklo jako zkušebna pro mladé lidi z nižších sociálních vrstev, a stalo se legitimním kulturním, vzdělávacím střediskem a také významným společenským prostorem. Jeho hlavním posláním je dávat příležitost mladým lidem v rámci mimoškolních aktivit a ve velké míře se vedle hudby věnuje filmu a nově se prosazujícím digitálním médiím a kreativním programům a aktivitám. Na úspěch centra v Derry poté navázaly centra v Belfastu a Armagh, které individuálně adaptovaly model vyzkoušený v pilotním centru a daly vzniknout síti Kreativních vzdělávacích center.

Vzdělávací systém v Severním Irsku prošel fundamentální proměnou před několika málo lety. Je tedy možné a smysluplné k němu odkazovat jako k příkladu aktuální, progresivní a komplexní změny, a to hned z několika důvodů. Audiovizuální výchova (anglicky screen education) je zde součástí komplexnější reformy vzdělávání postavené na principu kreativity jako klíčové kompetence žáků a studentů. Dalším důvodem je výrazná synergie vzdělávacích a kulturních institucí a jejich propojení ve funkčním systému s jasnými kompetencemi, transparentním financováním a propracovanou vizí.

V neposlední řadě je severoirský systém inspirativní pro své důsledné propojení vzdělávací oblasti a sektoru filmového průmyslu, které se vzájemně doplňují, synergicky rozvíjejí a využívají vzájemné podpory (motivace a podpora žáků a studentů k dalšímu osobnímu rozvoji, profilaci a vzdělávání kvalifikovaných pracovníků filmového průmyslu je jedním z klíčových cílů vzdělávací strategie). Celkový rozvoj oblasti a naplnění vizí a strategií má na starosti zastřešující organizace, agentura Northern Ireland Screen, která spravuje také Národní digitální archiv (Digital Film Archive).

Počátek změn: Strategie A Wider Literacy

O prosazení mediální a filmové výchovy ve školním vzdělávacím systému v Severním Irsku se vedla diskuse poměrně dlouho předtím, než se podařilo zahájit potřebné změny. Tyto snahy jednotlivých aktérů kulminovaly v roce 2000, kdy byla komisí Northern Ireland Film and Television Commission (NIFTC) a Britským filmovým institutem (BFI) zřízena Pracovní skupina pro vzdělávání (Education Policy Working Group).

Tato skupina měla za cíl zpracovat strategii kurikulární reformy, která vyústila v dokument Unlocking Creativity, na jehož podobě se podílel jako garant americký expert na inovace a kreativitu ve vzdělávání Ken Robinson. Součástí zmíněné skupiny byli zástupci jednotlivých ministerstev, vládních úřadů a agentur i zástupců vzdělávacích a kulturních organizací (např. Nerve Centre Derry, festival Cinemagic, Belfast Film Festival ad.).

Popisovaná proměna vzdělávacího systému byla podpořena vznikem dvou klíčových dokumentů: obecnější strategie Unlocking Creativity a návazného implementačního dokumentu nazvaného A Wider Literacy. Case for Moving Image Media Education in Northern Ireland. Strategie Unlocking creativity byla oficiálně prezentována v roce 2002, o rok později na ni navazoval A Wider Literacy, který již konkrétně definoval podobu využití digitálních technologií k dosažení kreativních kompetencí žáků a studentů za pomocí filmu a audiovizuálních děl a rozvoj filmové gramotnosti.

A Wider Literacy mapuje a popisuje jednotlivé oblasti, témata a problémy, které se vztahují k audiovizuální gramotnosti v Severním Irsku a definuje konkrétní podobu audiovizuálního vzdělávání. Snaží se ale také zároveň poskytnout kontext s ohledem na širší spektrum gramotností žáků a studentů ve 21. století (digitální, informační, mediální gramotnost) a provázat výstupy strategie s obecnými principy podpory kreativity, kreativních průmyslů, digitálních technologií a nabídnout perspektivy uplatnitelnosti na trhu práce.

Jonathan Bleakey, učitel ICT na Victoria Park Primary School zmiňuje, že jednou z významných rolí jejich komunitní školy je právě propojení s místními kulturními centry, jako jsou tradiční art deco kino Strand Cinema ve východním Belfastu, nebo interaktivní galerie a muzeum Titanic Belfast, kam škola pravidelně chodí na vzdělávací programy a projekce. “Cílem je podnítit ve studentech přirozenou zvědavost, kreativitu, ale také zažít film v autentickém prostředí. Management kulturních organizací naopak investuje do vzdělávacích programů energii a peníze s cílem motivace talentů a budoucích zaměstnanců v nejútlejším věku.”

Autoři studie Wider Literacy z roku 2003 kladou velký důraz na systematickou práci, analýzu stávající situace, definování klíčových hráčů v co nejširším poli kultury, průmyslu a vzdělávání. V navržené strategii formulují sedm dosažitelných cílů, a to:

1. podpora a motivace učitelů spojená s dostupností školení a dalšího vzdělávání v oblasti audiovize;
2. spolupráce vzdělávacích organizací, škol a kulturních organizací s cílem zajištění maximální dostupnosti filmů z domácí i světové produkce (včetně televizních děl);
3. dostupnost postprodukčního softwaru a technického vybavení pro děti od osmi let věku a možnost praktické tvůrčí zkušenosti alespoň jednou ve školním roce;
4. zajištění dostupné mediální výchovy pro studenty post primary (odpovídá 2. stupni základní školy, pozn. aut.) a zapojení do všech vyučovaných předmětů (s cílem zajistit školního koordinátora);
5. propojení vzdělávacích a společenských institucí za účelem zajištění tvůrčí praxe a projekcí dostupných i pro znevýhodněné komunity a skupiny (kulturní diverzita, motivace ohrožené mládeže);
6. specializované kurzy filmové a mediální tvorby a předmět Moving Image Arts by měly být dostupné všem zájemcům na všech školách
7. zajištění dalšího studia, kurzů a poradenství pro ty žáky a studenty, kteří se chtějí věnovat kariéře v audiovizuálním sektoru (průmyslu).

Nejvýznamnější hodnotou strategie je podle jejích autorů maximální důraz na kreativitu jako interdisciplinární princip, který podporuje celou soustavu kompetencí: „Kreativita má souvislost se schopností všech lidí kombinovat dovednosti, znalosti a zdroje k řešení problémů zcela nově, v jakémkoliv kontextu a v jakékoliv skupině/komunitě.“

Z historického odstupu je zjevné, že strategie A Wider Literacy mohla být dokumentem, který bude pouhým úřednickým cvičením. Jeho obsahová podoba, členění a provázanost s praktickými zkušenostmi učitelů mu dodává na významnosti a s ohledem na zkušenosti jejích autorů vytváří praktický manuál pro další systematické kroky. Mezi ty patří zejména zavedení předmětu Moving Image Arts na základních i středních školách, propojení všech aktivit i financování v jedné instituci (Northern Ireland Screen) a také vytvoření standardů financování a činnosti Kreativních vzdělávacích center (Creative Learning Centres).

A Wider Literacy také popisuje aktuální situaci ve vzdělávání a reflektuje průkopnické snahy, experimentování a slepé uličky učitelů, kteří se filmu a audiovizi v době vzniku studie věnovali. Představuje tak řešení překážek, které učitelé popisují: “Pro mě to (využívání digitálních technologií, pozn. aut.) byl daleko větší problém, než pro děti. Oni to nepovažují za nové technologie, pro ně to byl jen další způsob, jak vyvíjet nějakou činnost ve třídě.”

Na druhou stranu zde nalezneme také motivující vyjádření učitelů, kteří pracovali v souladu s připravovanou strategií a za pomocí digitálních technologií (tabletů, střihových programů) ve třídě podnítili rozvoj tvůrčí činnosti a zájem žáků o výuku: “Poprvé jsem měl pocit, že digitální technologie, dokonce i počítače, byly integrální součástí vyučování ve třídě a nejen marginálním zdrojem, který je využíván při speciálních příležitostech.” Dokument Wider Literacy tedy přinesl systémové návrhy, byl ale také zakořeněn v učitelské zkušenosti a aktuálním stavu severoirského školství.

[Ukázat prezentaci]

Geneze vzniku Kreativních vzdělávacích center

V této studii se zaměřujeme především na vznik a genezi jednoho z klíčových prvků kvalitativní proměny vzdělávacího systému, Kreativní vzdělávací centra (v angličtině Creative Learning Centres, neboli CLC). Ta tvoří od roku 2004 základní pilíř strategie rozvoje filmové výchovy v Severním Irsku a jsou přímým důsledkem schválení a implementace analyzované strategie A Wider Literacy.

První centrum vzniklo z podnětu kulturních aktérů na konci 80. let minulého století v druhém největším městě regionu, Derry. Za vznikem stála iniciativa místních nezávislých filmařů a hudebníků, kteří měli zájem rozvíjet volnočasové vyžití mládeže ve zpustošeném centru města. Skupina dobrovolníků provozovala zkušebnu pro místní hudebníky v jedné z opuštěných budov v historickém centru. V mezidobí před vypuknutím další vlny Nepokojů (The Troubles, 1994-1998) se podařilo zajistit vhodné prostory a organizovat na poloprofesionální úrovni rozmanité aktivity: dílny, festivaly, koncerty, kurzy pro studenty.

Vše se nicméně dle slov zakladatelů odehrávalo zpočátku velmi spontánně a organicky, ačkoliv myšlenka na vzdělávací centrum existovala již v rané fázi: “Začali jsme organizovat festival, pravidelné projekce, výstavy, ale také připravovat zázemí pro práci s filmem a videem. V roce 1990 jsme také objevili vhodnou budovu v centru Derry.”

Idea institucionálního ukotvení však nevznikla jako originální nápad v severoirském Derry, pouze se inspirovala systémem městských vzdělávacích center (City Learning Centres), jejichž vznik v roce 2000 v Anglii a Walesu iniciovala britská vláda. Tato centra, zaměřená převážně na tradiční pojetí IT a nové technologie zajišťovala pro žáky a studenty programy zaměřené na rozvoj informační gramotnosti. Zázemí poskytovaly nově vzniklým centrům zejména stávající budovy školních zařízení, financování bylo zajištěno britskou vládou.

Záštitu nad centrem převzalo ministerstvo Department for Communities, Arts and Leisure (DCAL), které vzniklo v roce 2000 a mělo v gesci agendu kultury, vzdělávání a volného času. I přes vůdčí roli DCAL probíhaly měsíce trvající jednání o podpoře kreativního vzdělávání a center s dalšími třemi severoirskými ministerstvy. Výsledkem jednání byla shoda na nastartování procesu reformy školství, zavedení nového předmětu Moving Image Arts a vzniku nového institutu pro audiovizuální tvorbu.

Martin Melarkey a další zástupci odborné veřejnosti museli zajistit spolupráci čtyř ministerstev, vysokoškolských institucí  a zapojit CCEA. Společně se založením agentury Northern Ireland Screen se tak jednalo o sérii důležitých infrastrukturních kroků, které vedly k masovému rozšíření audiovizuální výchovy společně s výchovou ke kreativitě do severoirského školství.

Přečtěte si rozhovor s Martinem Melarkey

V roce 2003 byl rovněž iniciován proces založení dvou dalších kreativních vzdělávacích center (v Belfastu, z někdejšího centra One, a v Armagh), jež měly sloužit ke koordinaci navazujících opatření. Hlavní náplní centra v Derry, později i obou dalších center byl zejména:

• vývoj a tvorba metodických a výukových materiálů,
• vzdělávání a certifikované školení učitelů pro výuku Moving Image Arts,
• organizaci workshopů a kurzů pro školní děti a mládež.

Již od počátku, s ohledem na akutní hrozbu segregace dětí z vyloučených lokalit zejména v protestantských komunitách, byly tyto programy pro školní skupiny zaměřeny také na aktivity pro znevýhodněné a rizikové skupiny obyvatel (děti cizinců, dětí rodičů z nízkopříjmových a “problémových” skupin apod.) “Kreativní vzdělávací centra slouží jako přirozený partner a poskytovatel služeb pro komunitní školy, kde jsou cíleně propojováni žáci z obou komunit, katolické i protestantské.” uvádí Jonathan Bleakey.

V prvních letech fungování kreativních center se projevovala poměrně značná nevole a rezervovanost zástupců škol a učitelů vůči novým programům a postupům: „Z počátku s námi spolupracovali někteří učitelé dějin umění a angličtiny, kteří se už v minulosti věnovali kreativní složce kurikula, a my jsme se snažili naším přístupem tuto část vzdělávacího obsahu naplnit. Spolupracovali jsme primárně se školami z větších měst, se kterými byla komunikace snadnější,“ Popisuje John Peto, tehdejší ředitel v Derry. Tuto nedůvěru se nedaří zcela odbourat ani v současnosti, kdy jsou výsledky činnosti všech tří center přesvědčivé.

V současnosti jsou provozována tři Kreativní vzdělávací centra:

• Nerve Belfast
• Nerve Derry
• AmmA Centre v Armagh

Tato centra mají dostatečnou kapacitu na pokrytí potřeb škol ve všech regionech Severního Irska. Současné postavení center je klíčové zejména v každodenní konkrétní práci s cílovou skupinou učitelů základních a středních škol, ale také v souvislosti s rozvojovými výchovnými programy pro děti a mládež. Centra jsou v současnosti nejen akumulátorem řady kulturních a vzdělávacích projektů a aktivit, naplňují vzdělávací standardy národní agentury CCEA, ale produkují také řadu dalších výstupů v podobě programových dokumentů a koncepcí.

Důležité z hlediska jejich řízení a udržitelnosti je zejména vícezdrojové financování, jehož převážná část však pochází z národních zdrojů distribuovaných agenturou Northern Ireland Screen. Centra jsou – i přes kolísající politickou podporu – stabilním zázemím pro rozvoj činnosti a aktivit a poskytování služeb školám, studentům, učitelům a (v případě Nerve Centre v Derry) i široké veřejnosti.

Digitální technologie a kreativita

Koncept Kreativních vzdělávacích center vycházel z původní potřeby principiální kurikulární reformy, která bude pokračovat v nastartovaném procesu smíření (reconciliation) mezi protestanty a katolíky. Pro téma audiovizuální výchovy je podstatné také to, že koncepce center je postavena na efektivním využívání nejnovějších digitálních technologií a principu kreativity jako spojujícího úběžníku modernizace školství.

Digitální technologie a jejich osvojení učiteli a studenty se tak staly významným nástrojem proměny nejen v oblasti filmové výchovy, ale také v tradičních předmětech. Studenti se mohou s technologiemi seznámit a pracovat s digitálními nástroji a technologiemi při výrobě filmů, ale také v hodinách historie, chemie či matematiky. Využití 3D digitálního tisku, programování počítačových her a další atraktivní projekty a aktivity se staly doménou kreativních center a také způsobem, jak rozšířit výuku na základních a zejména pak středních školách.

Jak uvádí pedagog Jonathan Bleakey, “digitální technologie a film jsou přirozenou součástí výuky a slouží k rozvoji kompetencí ve většině předmětů na nejnižším stupni (“primary”, věk 4-11 let, pozn. aut.). Běžnou součástí je projektová výuka napříč školami. Mám na starosti informatický cluster čtrnácti škol, které pravidelně spolupracují na různých projektech a zajišťují sdílení dobré praxe mezi učiteli i žáky.”

Kreativní projekty pro školy, které organizují Kreativní vzdělávací centra, mají mnoho podob. Jednou ze součástí aktivit centra v Derry je dílna open-sourceového konceptu FAB LAB, který celosvětově zastřešuje Massachusetts Institute of Technology (MIT). 3D tiskárny slouží ke kreativní práci v hodinách pracovních činností nebo například v hodinách historie k demonstraci velikosti, designu a podoby historických staveb.

Základní školy ve věku post-primary (10-14 let) nabízejí program Moving Image Arts, který zahrnuje komplexní obsah od samotné tvorby filmů a audiovizuálních děl, práci se střihovými programy až po projekce filmů, jejich recepci a interpretaci. K té školy využívají nejen nabídku a speciální programy kin a festivalů, ale také Národní digitální archiv, který obsahuje několik tisíc krátkých i celovečerních filmů, dokumentů z historie, geografie, společenských věd a politiky.

Audiovizuální výchova ovšem začíná už od 5 let věku (školní docházka začíná ve věku 4 let, pozn. aut.), kdy se žáci v podobě projektů, tzv. digital storytelling pokoušejí tvořit krátké animované filmy nebo reklamy. Společně s natáčením pod vedením proškolených učitelů a absolventů kurzů Kreativních vzdělávacích center se seznamují také s historií kinematografie, specifiky filmových žánrů.

Film se také propisuje do jiných předmětů. Využití audiovizuálních děl je patrné například při hodinách vizuálního vyprávění (visual storytelling), kde se žáci učí psát náměty fantastických příběhu a jejich následnou adaptaci do storyboardů nebo přímo filmových příběhů. Školy i vzdělávací instituce tak reagují na zhoršující se čtenářskou gramotnost, kterou pomáhá naplnit a podpořit právě gramotnost vizuální. Kreativní využití digitálních technologií popisuje Bleakey na konkrétním příkladu z hodin zeměpisu (geography). Žáci mají za úkol natočit před greenscreenem a zpracovat předpověď počasí pro konkrétní území. Přirozenou inspirací jsou profesionální předpovědi v televizi, přesto mají žáci velký prostor pro tvůrčí zpracování i střihu konečné podoby projektu.

Aktivity center v době pandemie Covid-19

Role Kreativních vzdělávacích center se zásadně proměnila s globálním nástupem pandemie Covid-19. Na jedné straně došlo k drakonickému omezení služeb a činnosti všech center a redukci kulturního i vzdělávacího programu v následujícím období několika měsíců. Na straně druhé se otevřela zcela nová příležitost, jak argumentovat význam a důležitost digitálních kompetencí žáků, studentů, ale i učitelů a dalších pedagogických pracovníků.

“Pandemie nám zostřila pohled na význam rozvoje těchto (digitálních) dovedností, zejména pro žáky a studenty ze znevýhodněných lokalit a prostředí. V uplynulém roce jsem při každé příležitosti zdůrazňoval, jak důležitou roli hraje Nerve Centre v zajištění základního přístupu k technickým nástrojům pro kreativní práci,” uvádí Martin Melarkey. “Minulých osmnáct měsíců nás naučilo inovovat a hledat řešení, jak umožnit mladým lidem uniknout z izolace a tvůrčím způsobem spolupracovat s ostatními,” dodává.

Centra zajišťovala jak programy a podporu pro žáky a studenty, tak školení pro mnohdy nepřipravené učitele. Zpřístupnila pro studenty veškeré vzdělávací zdroje a prameny (např. domácí přístup do videotéky Into Film), které bylo možné sdílet při online výuce. Studenti se mohli při hodinách animace, hudební výchovy nebo programování a informatiky zapojit do společných online klubů, které jim umožnily aktivní spolupráci v době distanční výuky. 

Flexibilita všech tří center umožnila naplnit služby v prakticky nezmenšeném rozsahu oproti minulosti. Ve školním roce 2020/2021 realizovala pro 3 600 učitelů a 8 000 studentů více než 1 260 hodin kurzů a online vzdělávacích programů. V kontextu čísel z předchozích let se jedná o pokles zhruba o ⅓ realizovaných programů a zapojených učitelů, žáků a studentů. Přesto se vzhledem k flexibilitě lektorů a managementu center podařilo průběžně udržet standardy vzdělávání i volnočasových aktivit.

Závěr

Necelých dvacet let vývoje severoirského vzdělávacího systému od vzdělávací reformy dokazuje, že není podstatná pouze kvalitně a komplexně napsaná strategie. Důležité je také věnovat maximální pozornost, úsilí a finance její implementaci a naplnění cílů, které strategie definuje. Podstatné je to zejména ve zlomové době, kdy společnost prochází významnou proměnou a je na historickém rozcestí. Podobně jako velkopáteční dohoda a nastolení míru bylo příležitostí pro změnu akcentů ve vzdělávání a upření důrazu na kreativitu, může být i nyní doba post-covidová a doba zuřící války na Ukrajině příležitostí pro český vzdělávací systém. Příležitostí, kterou může pomocí revizí RVP a Národního plánu obnovy využít nebo ztratit.

Pro české prostředí je podstatných hned několik prvků, které je možné využít při modelování podoby audiovizuální výchovy v budoucnosti.

Prvním rysem je komplexnost. Vzdělávací systém, transformace kurikula i reakce na aktuální trendy ve využívání digitálních technologií i propojení s kreativními průmysly a institucemi v oblasti audiovize vykazují vysokou míru komplexnosti a provázanosti. Audiovizuální výchova se stala integrální součástí kurikula a výuky samostatné (předmět Moving Image Arts), ale i komplementární (propojení s jinými předměty).

Druhým podstatným rysem je důraz na kompetence. Kreativita se stala průvodním principem strategie vzdělávací politiky (Unlocking Creativity. Důraz na gramotnosti a další kompetence, které pomáhá audiovize významným způsobem rozvíjet, jako jsou kritické myšlení, spolupráce nebo komunikace, není jen ornamentem strategických proklamací.

Třetím významným poznávacím znamením je výrazná a systémová podpora. Ta je patrná v propojení všech aktivit v jedné instituci (Northern Ireland Screen) a její přirozené vazbě na vzdělávací instituce (CCEA), ale hlavně v transparentním systému financování. Dlouhodobě tak získávají nezanedbatelnou podporu na svůj provoz a činnost ze státního rozpočtu Kreativní vzdělávací centra (60-70%), festivaly se vzdělávacími programy (Belfast Film Festival, Cinemagic) nebo kina.

Posledním výrazným charakteristickým rysem je důraz na tvůrčí, efektivní a smysluplné využití digitálních technologií. Zatímco v České republice procházíme extrémními šoky a těkáním mezi technofobickým šokem a překotným zaváděním ICT do kurikula, Severní Irsko nabízí perspektivní a udržitelný způsob, jak technologie ve školách využívat. Důležité není pouze technologie (počítače, fotoaparáty, kamery, mikrofony, střihové programy, vybavení studia) zabezpečit, ale vytvořit masivní podporu učitelům, kteří je budou ve vyučování používat.

Samostatnou, nikoliv nepodstatnou skutečností, je také ambice poskytovat školám a knihovnám pro vzdělávací účely audiovizuální díla z Národního digitálního archivu. Žáci se tak mohou seznamovat nejen a autori a jejich díly, ale také pomocí dokumentů a žurnálů s historií země, její kulturou a zvyky, ale také specifickými výrazovými prostředky. Digitální technologie jsou tedy také mostem mezi archivem a pozorností a vzděláváním žáků od nejútlejšího věku.

English Summary

This paper addresses the phenomenon of Creative Learning Centres and their crucial role in establishing screen education and creativity as a principle of curricular reform in Northern Ireland. Based on elementary aspects of digital literacy and creativity, strategies Unlocking Creativity and Wider Literacy provided powerful tools for transformation of the education system in the Post-Troubles period of reconciliation. Paper focuses on the genealogy of consecutive creation of CLC`s in Derry, Belfast and finally in Armagh. As a key factor, systematic approach is analysed, starting with infrastructural and political plans, designing new subject (Moving Image Arts) and managing to deliver multi-source financing both from local authorities and EU-reconciliation funds. In detail it describes unique symbiosis of screen literacy, screen industry and enormous popularity of global and local film and TV production including global hit Game of Thrones.

Literatura a prameny

Literatura a prameny

Bernard McCloskey. rozhovor s autorem studie (21. 9. 2016, Belfast)
Martin Melarkey, rozhovor s autorem studie (14. 3. 2017, Belfast, 27. 9. 2021, online)
Sarah Lawrence, rozhovor s autorem studie (14. 3. 2017, Belfast)
John Peto, rozhovor s autorem studie (21. 11. 2016, Derry)
Jonathan Bleakey, rozhovor s autorem studie (20. 12. 2021, online)
Kolektiv autorů: Wider Literacy. A Case for Moving Image Media Education in Northern Ireland. BFI Education Policy Working Group, NIFTC, 2004. Dostupné online.
ROBINSON, Ken (ed). Unlocking Creativity. A Strategy for Development. Department of Culture, Arts and Leisure, 2000.
Kolektiv autorů. A Bigger Picture. The UK Film Skills Strategy. BFI, 2004. Dostupné online.

Odkazy

www.northernirelandscreen.co.uk
https://digitalfilmarchive.net/
https://www.communities-ni.gov.uk/news/minister-commends-work-creative-learning-centres-throughout-pandemic
https://www.nervecentre.org/content/digital-film-and-media-production
https://screenacademiesni.org/
https://www.irishtimes.com/business/media-and-marketing/belfast-is-becoming-the-hollywood-of-europe-1.3974280
http://eprints.maynoothuniversity.ie/424/1/Media_Literacy_in_Northern_Ireland.pdf

O autorovi

Mgr. Pavel Bednařík působí jako nezávislý expert v oblasti filmové výchovy, konzultant, lektor, dramaturg a filmový publicista. Věnuje se mezinárodním aspektům audiovizuální výchovy a možnostem implementace v českém prostředí. Od roku 2019 je předsedou Asociace pro filmovou a audiovizuální výchovu. V letech 2016-2017 absolvoval studijní stáž v Northern Ireland Screen v Belfastu. Spolupracuje s NIPOS-ARTAMA a Národním pedagogickým institutem.