Rozhovor o filmové výchově na Základní škole ZŠ Trhové Sviny s Mgr. Hanou Halešovou

V rámci semináře, který se zabýval filmovou výchovou na školách, jsem zjistila, že vyučování filmu na základních školách není příliš častým úkazem. Proto jsem se rozhodla podělit se o vlastní zkušenost a udělat rozhovor s magistrou Hanou Halešovou, pedagožkou na Základní škole Trhové Sviny, která zde vyučuje volitelný seminář zaměřený na film, jejž jsem během druhého stupně základní školy navštěvovala v sedmém ročníku. Filmový seminář byl pro mne také jedním z prvních impulsů k úvaze nad dalším studiem filmu. Našemu setkání předcházela komunikace přes e-mail, kde mi Mgr. Halešová písemně odpověděla na otázky, jež jsem si pro ni připravila. Začátkem ledna následovalo osobní setkání v restauraci v Trhových Svinech, kde jsme v uvolněné atmosféře, nad kávou debatovaly o její výuce filmového semináře i filmové výchově a filmu obecně. 

Co vás vedlo k tomu začít učit „filmovou výchovu“? 

V rámci volitelných předmětů na naší ZŠ jsem řadu let učila různé dějepisné, zeměpisné a společenskovědní semináře. Chtěla jsem ale zkusit něco nového a přemýšlela o tom nahlas mezi kolegyněmi. Jedna z nich měla v té době v jedné ze základních škol v Českých Budějovicích dceru, a ta v rámci volitelných předmětů chodila na seminář s názvem Filmová výchova. To mě zaujalo, protože o filmy jsem se vždy zajímala. Můj nápad se zalíbil i tehdejšímu řediteli školy a dal mi celkem volnou ruku při tvorbě tematického plánu k výuce filmového semináře na naší škole. 

Jakým způsobem se ohledně filmu sama vzděláváte? 

Už před zavedením filmového semináře jsem měla účet na Česko-Slovenské filmové databázi a sledovala další podobné weby. Jako vyučující dějepisu mě taky vždycky bavily dějiny filmu a historické filmy, zejména ty podle skutečných událostí. Filmy a ukázky z nich jsem začala používat ve výuce dějepisu hned, jak to v učebnách začalo být technicky možné. Filmového „maniaka“ jsem si navíc vychovala i doma – se synem o filmech dodnes často mluvíme, sledujeme recenze, doporučujeme si je navzájem, zkoušíme jeden druhého ze svých filmových znalostí… Absolvovala jsem i kurz Učíme s filmem.1 

Kdy jste s vyučováním filmového semináře začala? 

Zhruba před 16–17 lety, pro přesný rok bych musela nahlédnout do školního archivu. 

Jak často ho vyučujete? 

Volitelné předměty pro daný školní rok stanoví ředitel školy. Někdy třeba učím nějaký volitelný předmět v osmém i devátém ročníku, někdy jen v jednom z nich, nebo taky vůbec. 

1 Jedná se o jednodenní kurz organizovaný Člověkem v tísni v rámci vzdělávací organizace Jeden svět na školách. Mgr. Halešová ho absolvovala v biografu Kotva v Českých Budějovicích. Předmětem kurzu byla práce s dokumentárními filmy, doprovodnými materiály a univerzální rady k nim, které lze aplikovat i na další filmy.

Například v letošním školním roce filmový seminář vyučuji jednou týdně jako dvouhodinový v osmém ročníku, ale pět let před tím filmový seminář v rozvrhu naší školy nebyl. 

Je o takový předmět mezi žáky vůbec zájem? V jakých ročnících se vyučuje? 

Ano, pokud se na začátku školního roku filmový seminář v rozvrhu volitelných předmětů objeví, je o něj vždy velký zájem a nikdy není problém s naplněním jeho kapacity. Spíš naopak – zájem bývá takový, že se někdy zájemci musí vylosovat. Nejčastěji se filmový seminář vyučuje v osmém ročníku, ale už byl vyučován i v sedmém ročníku. 

Bylo těžké si tento předmět obhájit a zařadit do volitelných předmětů? 

Naopak, jako novinka byl filmový seminář tehdejším vedením školy nadšeně přijat. Když mi bylo na konci minulého školního roku sděleno, že budu učit dvouhodinový volitelný seminář, mohla jsem si vybrat, jestli to bude filmový seminář, nebo některý z mých jiných seminářů z oblasti dějepisu nebo zeměpisu. Pokud mám k dispozici dvě hodiny v jednom bloku, volím filmový seminář. Ten totiž podle mne nejde vyučovat jen s hodinovou týdenní dotací. Během dvou hodin máme vždy první hodinu věnovanou teorii a druhou hodinu pak formou filmové ukázky zhlédneme to, co nám předchozí teorii potvrdí, předvede. 

Myslíte si, že je filmová výchova důležitá? Proč? 

Osobně si myslím, že je čím dál tím důležitější. Dnešní žáci se sami od sebe na filmy moc nedívají, a pokud ano, většinou „sjíždějí“ jen jeden žánr, nejčastěji horory nebo fantasy, a o ostatních nemají ani ponětí. Doma se s nimi společně na filmy nikdo nedívá, natož aby pak s nimi o nich diskutoval. Dětem chybí základní orientace, nerozumí běžným pojmům z oblasti filmu. A co mě nejvíc zaráží – většinu z nich nikdy nenapadlo, že film není jen prostředek k zabití času, ale že se může stát důležitým zdrojem informací, nutí nás k přemýšlení, k otázkám… 

Kde berete učební materiály? Z čeho čerpáte? 

Něco o dějinách filmu mám ve své knihovně, něco jsem si v počátcích výuky filmového semináře pořídila do naší školní pedagogické knihovny. Následovaly hodiny hledání materiálů na internetu. Dnes už mám k jednotlivým tématům vlastnoručně vytvořené různé pracovní listy, kvízy, náměty pro skupinové práce apod. S každým novým ročníkem filmového semináře přidělám vždy něco nového, letos už mi párkrát pomohla i umělá inteligence. Snažím se reagovat na zájem žáků. Když vidím, že je nějaké téma opravdu zajímá, zdržím se u něho třeba trochu déle, než bylo původně v plánu, a naopak. 

Jak probíhá výuka filmového semináře? Například jaké aktivity se žáky děláte? 

Jak už bylo řečeno, první vyučovací hodina je většinou věnována teorii. Začínáme obvykle nějakou mozkovou rozcvičkou, protože seminář mají děti po obědě. Většinou se jedná o kvízy, hádanky a křížovky s filmovou tematikou. Pak následuje výklad, který se nám po desetiminutové přestávce někdy protáhne i do druhé vyučovací hodiny. Pak následuje cca třicetiminutová ukázka z filmu, který souvisí s předchozím výkladem. Ukázku často přerušujeme doplňujícími informacemi, dotazy žáků a na závěr následuje reflexe z dané dvouhodinovky. Chci žáky hlavně vyprovokovat k nějakému názoru, k diskuzi. Když se na konci hodiny navzájem tak trochu pohádají, vím, že se hodina povedla. 

Co je vlastně náplní takového semináře, co si žáci z vašich hodin odnesou? 

Musím říct, že v počátcích výuky filmového semináře byly moje cíle jiné než dnes. Za těch 15 let všeobecný přehled a rozhled žáků poklesl poměrně dramaticky. Jestli jsem se původně snažila třeba i o to, aby děti měly povědomí o většině nejúspěšnějších oscarových filmů, dnes jsem ráda, pokud si aspoň část žáků – letos jich mám ve třídě 21 – uvědomí, že filmy je mohou o mnohé obohatit a rozvíjet jejich myšlení. Pokud je hodina vyprovokuje k dotazům, k přemýšlení, ke vzájemné diskuzi, tak jsem spokojená. 

Dám příklad – jeden z projektů je představení oblíbeného herce či herečky ostatním. Ještě před deseti lety se při vyslovení většiny hereckých jmen, českých i zahraničních, ihned začaly od dětí sypat názvy filmů, v nichž dotyčný/á hrála a přely se o to, ve které roli se komu kdo (ne)líbil. Dnes nejenže hercovo jméno téměř nikomu žádný film neevokuje, ale naprostá většina žáků si pod jménem ani nevybaví konkrétní tvář. A to se týká i takových  českých osobností – čerpám z letošní nedávné zkušenosti – jako Josef Abrhám, Jana Brejchová. To zabolí a zamrzí. 

Další postřeh: Pokud náhodou najdeme nějaký film, který naprostá většina účastníků filmového semináře viděla, naposledy např. Duna, nikdo nezná jména hlavních představitelů, jejich další role. Takže můj současný cíl je, aby nad filmem, tedy jeho výrobou, námětem, tvůrci či žánrem, alespoň trochu přemýšleli. 

Podle čeho se rozhodujete, co do výuky zařadíte např. tematicky? Máte stanovené nějaké okruhy? Existují k takovému předmětu tematické plány, co musíte plnit? 

Školy dnes učí podle svého školního vzdělávací programu, který musí splňovat určité výstupy, stanovené státem definovaným Rámcovým vzdělávacím programem pro základní vzdělávání. Výstupy lze plnit různými způsoby a formami, při tvorbě plánu pro jednotlivý předmět má tak škola celkem „volnou ruku“. U volitelného předmětu si škola v podstatě okruhy daného předmětu může libovolně stanovit. Náš školní vzdělávací systém již několikrát prošel revizí ze strany České školní inspekce, a zrovna náplň filmového semináře byla vždy velice ceněna. 

V rámci filmového semináře vyučuji tyto hlavní okruhy: filmový štáb; filmové žánry (některé z nich podrobněji – podle zájmu žáků); chyby ve filmu; oscarové filmy; český lev; česká stopa ve světovém filmu, a podle zájmu též: MFF Karlovy Vary; filmová hudba; filmová série H. Potter a film podle knižní předlohy. 

Jste v kontaktu s nějakými jinými pedagogy vyučujícími film? Pokud ano, předáváte si vzájemně zkušenosti? Nebo jakým způsobem z tohoto kontaktu těžíte? 

Ne, pokud jsem se s nějakými v rámci nějakého kurzu nebo školení setkala, byli to vyučující ze středních škol, kde se v rámci podobného semináře věnovali spíš filmování, animaci, střihu, což s technickými a časovými podmínkami na naší škole není možné. 

Podnikáte v rámci semináře i nějaké výjezdy do terénu, např. promítání v kině, návštěvy filmových míst atd.? 

Bohužel to není možné. V rámci dvou vyučovacích hodin nestihneme nic mimo učebnu. Abych s účastníky semináře někam vyjela během jiných vyučovacích hodin, zase není povoleno vedením školy z toho důvodu, že bych z vyučování odvezla skupinu žáků z celého osmého ročníku, a tím by byla narušena výuka hned ve třech třídách 8.A, B, C. 

Spolupracujete nějak s místním kinem? 

Ano, ale ne v rámci semináře. S kinem dlouhodobě spolupracujeme při výběru filmových představení pro celou školu. Několikrát ročně chodí žáci rozděleni na tři věkové skupiny (první – třetí ročník, čtvrtý – šestý ročník, sedmý – devátý ročník) na filmová představení do místního kina. Bohužel, část minulého a letošního roku jsme byli o tato představení ochuzeni, protože probíhá velká rekonstrukce místního kulturního domu. Dětem to škola kompenzuje menším promítáním na přenosné plátno v tanečním sále. Jedná se například o nedávné odpolední promítání pro školní družinu, dopolední představení pro devátý ročník v rámci výuky dějepisu, Tmavomodrý svět) každoroční předvánoční výjezdy tříd do multikina v Českých Budějovicích. 

Mohou žáci přijít do kontaktu s filmovou výchovou i v jiných předmětech či kroužcích v rámci školy? 

Určitě. Vedle zmíněných návštěv kin jsou filmy součástí dalších předmětů na druhém stupni, a to zejména v dějepisu a občanské výchově. 

Když chodí žáci hromadně do kina např. na začátku školního roku, rozebíráte pak s nimi daný film i v hodinách, ať už v rámci filmového semináře či jiných předmětů? Do loňského školního roku jsem vyučovala občanskou výchovu napříč celým druhým stupněm, a tak mohu potvrdit, že při občanské výchově jsme o filmu vždy mluvili. Nyní už občanskou výchovu učí jiné kolegyně, navíc jsme letos bez kina. Až zase na filmy chodit budeme, budu novým vyučujícím předmětu debatu o filmu připomínat. 

Podle jakých kritérií se vybírá film, na který půjdou žáci do kina? 

Na výběr filmů jsou stanoveni konkrétní vyučující. Pro nejmladší skupinu je to kolegyně z prvního stupně, pro nejstarší já a pro čtvrtý až šestý ročník vybíráme s kolegyní společně. Pokud mohu mluvit za sebe, filmy vybírám už cca 20 let a mám několik kritérií, mezi která patří příznivé recenze; věková hranice – filmy pro starší 12 let jen pro nejstarší skupinu; střídání hraných/animovaných filmů; srozumitelnost pro danou věkovou skupinu; pokud je to možné, tak i tematické zaměření – například film se zimní tematikou před vánočními  

prázdninami; zahraniční film pouze s českým dabingem – titulky někteří žáci nestíhají číst, pak o film ztrácejí zájem a ruší ostatní; na film se většinou jdu před jeho objednáním podívat. 

Jak vidíte budoucnost filmové výchovy na českých základních školách? 

Jak se to vezme. Dobrá zpráva je, že nový návrh Rámcového vzdělávacího programu pro základní vzdělávání mění dosavadní obor Výtvarná výchova na Výtvarná a filmová výchova, takže už to nebude jen volitelný předmět pro některé žáky jen na velmi malém počtu škol. Špatná zpráva je, že bude velmi těžké najít zapálené učitele výtvarné výchovy nebo jiných předmětů, kteří začnou povinnou výtvarnou a filmovou výchovu učit s patřičnými informacemi, a hlavně nadšením pro film. Ještě horší je však to, že současné děti na filmy prakticky nedívají. 

Mohu uvést příklad z výuky filmového semináře tento týden: Dříve mezi dětmi oblíbená soutěž postavená na znalostech nejznámějších českých a zahraničních filmů je už téměř neproveditelná – nikdo z 20 žáků neznal filmy jako Marečku, podejte mi pero; Rain Man či Postřižiny.

5