Rozhovor s Terezou Kotěšovcovou, autorkou počítačové hry „Planetka“

Ahoj Terko, představíš, prosím, čtenářům tvou hru „Planetka“?

V mé hře hrajete za malou planetku. Staráte se o její ekosystém, sázíte rostlinky, ale také ji musíte bránit před lidskými vetřelci, kteří přilétají vytěžit všechny její nerostné suroviny. Hra je jednoduchá na ovládání (stačí klikat myší), ale vyhrát ji snadné není – přeci jen jde o dost nerovný boj rostlin proti těžebním strojům. Krátká hra vyzývá k opakovanému hraní, díky kterému hráč postupně objevuje schopnosti planetky, aby se nakonec i přes původně zdánlivě zoufalou situaci dokázal před těžaři ubránit.

Kdy a jak se zrodil prvotní impulz k vytvoření této hry?

Úplně na začátku jsem chtěla vytvořit hru, ve které by hrálo důležitou roli prozkoumávání vesmíru. Při hledání inspirace jsem narazila na to, že velká část her, kde je cílem prozkoumávat vesmír, brzy sklouzne spíš k zabírání území, získávání zdrojů a snaze o nekonečné expandování. Když jsem si prohlížela tolik příkladů za sebou, přišlo mi to vlastně docela depresivní. Tak jsem se rozhodla zobrazit stejnou situaci, ale z opačného úhlu pohledu – pohledu chudáka planetky.

Výroba hry ale není snadný proces, může trvat velmi dlouho, zvlášť pokud je na to člověk sám. Na jakou fázi výroby ses těšila nevíce?

Měla jsem spoustu nápadů, jak by se planetka mohla bránit, jak přimět hráče, aby s planetkou soucítil, nebo jak mu nenápadně naznačovat, co všechno je ve hře možné. A proto jsem se nejvíc těšila na fázi play-testování, kdy mohu pozorovat, jak lidé na mou rozpracovanou hru reagují a já ji pak mohu upravit na základě jejich zpětné vazby.

A co bylo pro tebe naopak největší výzvou?

Ekologické téma, kterému se má hra věnuje, je pro mne osobně velmi důležité, a proto pro mne největší výzvou bylo najít způsob, jak něco takového do hry dostat, aniž by to působilo strojeně nebo trapně poučně. Je to jeden z důvodů, proč jsem se nakonec uchýlila k vyprávění beze slov, pouze atmosférou a herními mechanikami. Nechávám tak hráče, aby si téma ve hře objevili sami.

Co bys chtěla, aby si po zahrání člověk ze hry odnesl?

Necílila jsem na žádné konkrétní poučení, ale spíš bych chtěla, aby hra hráče nějak přirozeně přiměla se nad tématem zamyslet. Hektickou hrou je člověk pohlcen, záleží mu na tom, aby neprohrál, chce planetku zachránit. Bylo by skvělé, kdyby si tenhle pocit, tenhle soucit s planetou a potřebu ji zachraňovat hráč přenesl i do života mimo hru.

Máš už nápad na další hru? Pokud ano, bude se zabývat podobnými tématy?

Nápady nějaké jsou, ale ještě jsem se pro žádný nerozhodla definitivně. Ráda bych zkusila zas něco úplně jiného. Uvidíme.

Napadá mě, jestli je nějaká otázka, kterou bys v souvislosti se hrou ráda zodpověděla, ale zatím jsi k tomu nedostala příležitost?

“Takže tou hrou chceš říct, že jediný scénář, ve kterém planetka přežije, je ten, kde lidstvo vyhyne?” Myslela jsem, že nějaká taková otázka bude padat častěji. Možná jsou ale hráči tak jednoznačně na straně planetky, že jim tohle přijde jako ideální konec. Třeba je ani nenapadne, že by to mohlo jít nějak lépe. Že je ve hře třeba nějaký skrytý alternativní konec. Že by se i bez použití slov mohlo najít nějaké diplomatické řešení…

Tvá hra byla nominovaná na IGF v kategorii studentských her, k nominaci ještě jednou moc gratuluji. Víš už, kam budou následovat další kroky Planetky?

Díky. Z nominace jsem nadšená a zároveň hrozně překvapená. Planetku jsem jakožto školní projekt nikde nepropagovala a nevydávala (byla prostě ke stažení přes stránky školy). Teď zjišťuji, jak takovou hru vydat na různých platformách. Nedávno jsem vytvořila verzi pro Android, dál mám v plánu zkusit si projít procesem vydání hry na Steamu, a když seženu dost času, odvahy a nějaké Apple zařízení, tak možná i pro iOS.

Je nějaká hra, která tě v procesu výroby inspirovala?

Takových bylo víc, ale ráda bych tu zmínila zejména hru Terra Nil. Ne že bych se u ní inspirovala přímo herními mechanikami, ale spíš jde o hru s podobným přístupem k tématu. Je to “reverzní city-builder” – místo tradičního expandování města zde hráč revitalizuje lidskými městy poničenou krajinu.

Jakou roli hrají podle tebe počítačové hry v rozšiřování povědomí o problémech souvisejících s ekologii?

Menší, než by potenciálně mohly. Minimálně třeba co se využití ve školách týče, existují hry, které by mohly fungovat jako výukový materiál. Protože přestože jsou to “jen hry”, mohou obsahovat vážná témata a podněcovat následnou diskusi o nich.
A nemusí nutně jít jen o využití vysloveně naučných her. Silná stránka her je podle mne v předávání pocitů. Hry dávají člověku možnost nejen si o něčem poslechnout, ale rovnou si situaci i sám prožít a tím si k dané problematice vytvořit osobnější vztah.

Pro čtenáře ještě prozradím, že hra vznikla jako tvůj absolventský projekt na katedře Herního designu. Je něco, co bys chtěla vzkázat studentům a studentkám, kteří třeba právě o tomto relativně stále novém oboru na FAMU uvažují?

Stojí to za to, rozhodně to zkuste :)

Hra Terezy Kotěšovcové je k dispozici na tomto odkaze https://teterka.itch.io/planetka