Štítek: Arne Papenhagen

Arne Papenhagen řídí od roku 2016 filmový festival FiSH – Filmfestival im StadtHafen v Rostocku. V letech 2001 až 2011 pracoval jako nezávislý redaktor dokumentárních filmů a mediální pedagog. Od roku 2012 vedl odbor kulturního vzdělávání v Meklenbursku-Předním Pomořansku a byl vedoucím členem Filmové asociace spolkové země Meklenbursko-Přední Pomořansko.

FiSH festival je od roku 2004 důležitou jarní událostí pro mladou německou filmovou scénu. Středem pozornosti je celostátní soutěž JUNGER FILM (mladých filmařů do 26 let) a mezinárodní soutěž OFFshorts – Young Baltic Cinema (dříve OFFBaltic), zaměřená na krátké filmy (také autorů do 26 let) ze zemí sousedících s Baltským mořem (Dánsko, Estonsko, Finsko, Litva, Lotyšsko, Norsko, Polsko a Švédsko). Za tímto účelem festival spolupracuje s partnerskými festivaly, jako je Novemberfestivalen (Švédsko), NextFilmFestival (Dánsko) a Nordic Youth Film Festival NUFF (Norsko). Dále má festival i soutěžní sekci videoklipů produkovaných v Meklenbursku-Předním Pomořansku – PopFiSH. V rámci festivalu FiSH se také uděluje Medienkompetenz-Preis, která vyzdvihuje projekty zaměřené na mediální výchovu v této spolkové zemi. 

FiSH festival je jedním z projektů Institutu pro nová média v Rostocku (IfNM, Institut für neue Medien), který je aktivní a kreativní v přístupech k novým médiím v regionu Meklenburska-Předního Pomořanska. Podílí se na propagaci mediální a filmové výchovy. Jeho činnost je rozdělena do dvou oblastí: Medienwerksatt Rostock (mediální pedagogika pro školy a volný čas) a medien colleg Rostock (odborné vzdělávání v mediálním sektoru). IfNM sídlí v budově s označením FRIEDA 23, která je projektem interdisciplinárního centra pro umění neziskové společnosti KARO gAG. Dům se považuje za svobodný prostor pro umění a média, ve kterém se různé subjekty od sebe navzájem učí, inspirují, rozvíjejí a realizují společné projekty na podporu kultury a vzdělávání v Rostocku.

FiSH festival je jeden z mnoha projektů IfNM, který přispívá k rozvoji filmové výchovy v Německu. Vnímám to i z pohledu vlastní zkušenosti, jako něco velice výjimečného – spíše jako takovou chobotnici, která pomocí chapadel opatrně rozehrává spoustu malých příběhů a pomáhá lidem (dobrovolníkům, studentům, mladým filmařům) na cestě k filmu. Pamatuji si například na situaci, kdy se na festival doslova přiřítil tvůrce Daniel Popat, který k sobě nečekaně strhl část zaneprázdněného organizačního týmu, aby mu pomohli natočit během několika hodin film, který potřeboval v rámci přijímacího řízení na vysokou školu. S některými z nich spolupracuje doteď. Vybavíš si za své dlouhé působení u festivalu, nějaký další moment, kdy nějaká situace spustila “efekt motýlích křídel” a ovlivnila výrazně něčí profesní život v oblasti filmu?

Moc hezky jsi to popsala. Velmi dobře si pamatuji Daniela a jeho film k přijímacím zkouškám na filmovou školu, který natočil během festivalu a díky kterému ho i přijali. Někdy takové příběhy díky FISH vznikají, a pokud si toho všimnu, mám z toho vždy radost. Loni jsme měli například filmaře z Mnichova, kteří na festival přicestovali, i když jsme kvůli koronaviru nemohli pořádat žádnou veřejnosti přístupnou akci. Ale přesto chtěli přijet, protože festival FiSH má v Mnichově velmi dobrou pověst. To byla pěkná pochvala.

Není také neobvyklé, že se filmaři na festivale FiSH poznají a v příštím roce pak společně vytvořený film přihlásí do soutěže. Z toho mám samozřejmě radost, ale musíme to vždy pozorně sledovat. Ne všechny příběhy se vždy dostanou přímo k nám organizátorům.

Je pěkné sledovat vývoj jednotlivých filmařů, například Clary Winter. Už od roku 2013 běžely každý rok její filmy v soutěžní sekci JUNGER FILM. V roce 2016 vyhrála dokonce cenu poroty a tím i finanční odměnu přes 5 000 €. S tímto rozpočtem mohla vytvořit svůj první velký film Wir sprechen heute noch Deutsch, se kterým v roce 2019 získala cenu za krátký film (Deutsche Kurzfilmpreis). A nyní Clara moderuje sekci JUNGER FILM na našem festivalu.

V roce 2018 provedla jedna studentka v rámci praktického semináře studii zaměřenou na mladé filmaře festivalu FiSH. Ze studie vyplývá, že více než 80 % filmových tvůrců, kteří se od roku 2004 zúčastnili festivalu FiSH, je aktivních dodnes. Především samozřejmě ve filmovém a mediálním průmyslu. Více než 70 % oceněných filmařů uvedlo, že festival ovlivnil jejich profesní rozvoj. Pro mě je to jasná známka efektivity festivalu.

Veškeré ohlasy na filmy začínajících autorů ale nejsou jen kladné. Jak mladí tvůrci přijímají kritiku?

Ale ne vždy se setkáváme s pozitivní zpětnou vazbou. V určitých ohledech jsme také velmi nároční. Vzhledem k tomu, že například porota o filmech diskutuje veřejně, někdy může dojít k opravdové kritice a jako mladý filmař to musíte zpočátku ustát. Snažíme se, aby se na festivalu všichni cítili dobře, ale také chceme ukázat, že kritika k tomu patří. Jen musí být profesionální a uctivá. Nemůžeme tedy být jen „dobrý festival“.  Bereme filmy vážně a bereme vážně filmaře a pokoušíme se pro ně „budovat jeviště“. Pokud i lidé festival takto vnímají, dosáhli jsme toho už hodně.

Co jsi také zmínila a přijde mi to také jako pěkné přirovnání, je ta chobotnice, kterou tvoří tým, pomocníků a dobrovolníků, žáků a studentů, které do festivalu zapojujeme. Velmi dobře si pamatuji jeden zvláštní okamžik.

Pozval jsem v roce 2019 Jeanne z Dánska, která u nás v letech 2016–2017 vykonávala Evropskou dobrovolnou službu, na evropskou konferenci v rámci festivalu, kde měla představit jeden dánský filmový vzdělávací portál a také k moderování programu OFFBaltic v rámci FiSH. Moderování zvládla skvěle a byla okamžitě požádána, aby přijela na další mezinárodní filmový festival pro mladé tvůrce. Co mě ale opravdu dojalo, bylo to, s jakým klidem a profesionalitou, lehkostí a suverenitou vše prezentovala. To byla jiná Jeanne než ta v roce 2016. To na mě opravdu zapůsobilo a byl jsem na ni opravdu hrdý.

Pokud FiSH festival může jen trochu přispět k tomu, aby se mladí lidé tímto způsobem rozvíjeli, pak je to opravdu úžasné. Mimochodem, jsem také moc rád za tento rozhovor! Protože si myslím, že je skvělé, že jsme stále v kontaktu a také to na čem teď pracujete. Otázkami mi také dáváš příležitost k reflexi, která kvůli denní rutině často chybí. Často zanedbáváme to, abychom se pozastavili a podívali se na to, čeho jsme dosáhli.

V rámci našeho výzkumu mapujeme stav filmové výchovy ve vybraných zemích Evropy. Jednou z hlavních oblastí, kterou sledujeme je i ukotvení filmové výchovy v kurikulu pro formální vzdělávání. Jak vnímáš osobně ty filmovou výchovu, myslíš si, že by měla být vedle dalších předmětů přirozenou součástí školního rozvrhu nebo patří spíše do neformálního vzdělávání? Vnímáš filmovou výchovu jako samostatnou disciplínu nebo spíše jako součást mediální výchovy?

Jedná se o širokou oblast, a to jak z pohledu struktury samotného spolkového Německa, tak i obsahu. V každém případě si myslím, že je správné usilovat o zakotvení filmové výchovy a pedagogiky do kurikula.

Filmová výchova v mých očích není totéž co mediální výchova, ale její součást. To je často zaměňováno nebo srovnáváno. Mediální výchova je velmi široký pojem, zatímco filmová výchova je oproti tomu velmi specifická. Pro mě, jako v každé umělecké formě vzdělávání, existují vždy tři fáze: 1. recepce = konzumace a porozumění, 2. akce = umělecká aktivita a 3. přenos = předávání znalostí skrze umění. Pořádáním festivalu jsme na úrovni 1. V našich volnočasových dílnách zaměřených na film jsme na úrovni druhé. Třetí úroveň by vlastně nastala v případě, kdybychom například téma Pythagorova věta realizovali s žáky v podobě krátkého filmu. (smích)

Myslím, že filmová výchova musí fungovat jak v rámci formálního, tak i neformálního vzdělávání. Ale také se musím přiznat k názoru, že formalizace často cíl přestřelí. Například celostátní fond na podporu vzdělávacích filmů považuji za poměrně obtížný. Životní podmínky studentů se velmi liší region od regionu. Je důležité mít v daných místech kvalifikované filmové pedagogy, kteří jsou přirozeně také zapojeni a přijímáni v rámci systému školy. Film je třeba chápat i jako základní nástroj v oblasti vzdělávání. Je součástí naší kultury a přirozeného života a může být ve vzdělávání použit univerzálněji než jakýkoli jiný nástroj.

Jaká byla tvoje cesta k filmu?

Jsem vyučený truhlář, ale nemohl jsem v té profesi pokračovat, takže jsem až do svých dvaceti let dělal úplně jiné věci: organizoval koncerty v klubu pro mládež, pracoval v divadle a rádiu, jezdil s nezávislými divadelními skupiny a tak dále. Také hudba a její tvorba byly pro mě čím dál důležitější a proto jsem si s kamarádem založil malé nahrávací studio. Chtěl jsem i studovat na filmové univerzitě obor Zvukař. Ale během příprav na studium mi přistál na stole leták z IfnM s nabídkou rekvalifikace na mediálního designéra (obraz a zvuk).

Hned jsem se přihlásil, byl jsem přijat a v roce 2001 kurz dokončil. Můj školitel byl filmový režisér a během dvou let mě „nakazil“ filmem a filmovou tvorbou. V letech 2001 až 2011 jsem se snažil pracovat na volné noze především jako střihač dokumentů a jako filmový pedagog v Meklenbursku. V určitém okamžiku to však již bylo finančně neúnosné, protože ve filmovém průmyslu a dotovaných programech bylo možností výdělku pro filmového pedagoga příliš málo. V letech 2011 až 2015 jsem pomáhal zakládat oddělení pro kulturní vzdělávání v Meklenbursku – Předním Pomořansku a poté přišla nabídka z FiSH.

FiSH festival dává prostor k prezentaci dalších projektů z oblasti filmového vzdělávání. V roce 2019 to byl například projekt Movies in Motion. Existují nějaké další filmové vzdělávací projekty takového rozsahu napříč Německem, které tě v posledních letech zaujaly?

Movies in Motion / Kultur macht stark je celostátní podpůrný program v oblasti kulturního vzdělávání, zejména pro děti a mládež ze znevýhodněného prostředí. Filmová pedagogika je toho jen malou částí a Movies in Motion je součástí celého tohoto programu, na který Bundesverband Jugend und Film (BJF) dohlíží a propaguje ho. Určitě se tu a tam najdou programy, které se dají aplikovat na projekty filmové výchovy, ale nevím o žádném programu stejného rozsahu, který by byl speciálně zaměřený jen na filmovou výchovu. Hodně se jich již implementuje pomocí Movies in Motion / Kultur macht stark. 

Program Kultur macht stark je na míru upravený pro sociální oblast. Na projektu se musí vždy sejít alespoň tři regionální partneři (např. z oblasti vzdělávání, kultury a péče o mládež). Projekty jsou pro děti a mládež, kteří vyrůstají v místech, kde mají omezený přístup ke vzdělávací nabídce. Škola by ve skutečnosti neměla hrát ústřední roli, protože se jedná o program národní vlády a za školy jsou odpovědné spolkové země. Podle zákona se to nemůže kombinovat. Taková je tady federální struktura.

Možná už může být tato otázka otravná, ale nejde se nezeptat. Jak ovlivnila pandemie festival? Chystáte s týmem něco nového na letošní ročník?

Pandemie je neuvěřitelně velký zásah do všech oblastí života. Nikdo nemůže říct, jak vše bude pokračovat, a to nás také velmi znepokojuje. Zatím jsme prošli poměrně dobře. V Německu byla také poskytnuta rozsáhlá pomoc kulturním institucím. Ne všichni měli štěstí, ale my jsme to zvládli. Právě teď tady všichni čekají na „omikronový vrchol“ a poté na rychlý návrat do nového normálu.

V roce 2020 byl FiSH festival pandemií přímo zasažen. Byli jsme jeden z prvních festivalů, který měl s Covid-19 intenzivní zkušenost. Programy byly připraveny, hotely zamluvené. Pak se vše změnilo a my jsme měli 2 týdny na rozhodnutí co budeme dělat. Položili jsme si ústřední otázku – pro koho by měl festival být? Odpověď byla jasná – pro mladé filmové tvůrce! Ale protože jsme mohli udělat pouze online festival, snažili jsme se dát filmařům to, co si sami myslí, že je pro ně důležitou součástí festivalu = co nejvíce zpětné vazby na jejich filmy. Shromáždili jsme tedy přes 120 videozpráv s filmovými recenzemi k jejich filmům a umístili je online. Bylo to velmi dobře přijato a nakonec jsme byli velmi hrdí, že jsme to všechno zvládli.

V roce 2021 jsme opět plánovali offline varianty až krátce před festivalem. Pro všechno jsme vyvinuli vhodné hygienické koncepty. I přesto, že počty nakažených byly v Rostocku velmi nízké, jsme museli znovu velkou část aktivit omezit. Tentokrát jsme měli na místě fyzicky porotu a několik filmařů. Alespoň tedy proběhlo vše v kině a streamovali jsme to. V roce 2021 jsme zvolili i jeden nový přístup. Chtěli jsme umožnit co největšímu počtu mladých lidí přímo participovat na organizaci festivalu tím, že sami vytvoří program.

Vznikly díky tomu tři televizní kanály, které nepřetržitě vysílaly pořady na webu FiSH, od živých talk show a kurátorských filmových pořadů, zpravodajství až po ranní snídaňovou televizi a noční DJ sety. Celkem vzniklo 45 nezávislých televizních formátů a v rámci níž bylo vyprodukováno 99 pořadů. Do všeho se zapojilo šedesát mladých lidí, kteří tomu věnovali svůj volný čas. Toto vytvořit a zkoordinovat byla extrémní výzva, protože to bylo možné realizovat pouze digitálně. Byl jsem také velmi hrdý, že jsme něco tak náročného zvládli, ale taky úplně vyčerpaný.

Letošní ročník 28. 4. – 1. 5. 2022 plánujeme opět v normálním režimu, ale velmi opatrně. Po dvou letech bez publika musíme FiSH festival do určité míry znovu objevit.

Malé filmové tipy z festivalu FiSH od mladých filmařů do 26 let do výuky:

BECKY´S WEIGHTLOSS PALACE (Bela Brillowska, 2020) –  pro pedagogy německého jazyka na středních školách jako podnět k diskuzi nad tématem porucha příjmu potravy

FORTISSIMO (Lilith Jörg, 2019) – pro pedagogy I. stupně základních škol jako podnět k diskuzi nad tématem pozornost

MACH SAUBER – GUAIA GUAIA (Lisa Fatma Zielke, 2016) – pro pedagogy na II. stupni základních škol jako podnět k diskuzi nad tématem rasismus

SIMPLY THE WORST (Günther & Hindrich, 2015) – pro pedagogy německého jazyka na středních školách jako podnět k diskuzi nad tématem dialektů

Rozhovor vedla Lenka Trantírková v lednu 2022. Od října 2016 do července 2017 se v rámci programu Evropská dobrovolná služba (Erasmus+) na přípravě festivalu FiSH podílela.

Rozhovor vznikl v rámci projektu Posílení oboru filmová/audiovizuální výchova v ČR, který je realizován v rámci Programu Kultura financovaného z Fondů EHP 2014 – 2021.