Měsíc: Duben 2021

Name: Aeroškola: Intenzivní kurz klasické animace
Start: 2025-03-11
End: 2025-06-03
Location: Ateliér Žižkov

FAMUfest – Pozitivní filmové signály z (ne)známa

Napsal Redakce FAV dne 30. 4. 2021. Zveřejněno v Archiv příspěvků, Festivaly, Reportáž, Žurnál.

Letošní FAMUFEST se zdá být příslibem konečně dobrých zpráv. Jako mnoho jiných filmových projekcí a festivalů se sice přesouvá na online, přesto se však objevuje v době, která je už příslibem návratu k „živým“ filmovým festivalům. Filmovým fajnšmekrům nabízí festival i projekce v autokině, které mnoho z nás doposud znalo spíše z amerických snímků. FAMUFEST se však nezdá být jen příslibem dobrých zpráv pro filmové festivaly, ale i příslibem nových talentovaných tvůrců.

Důkazem může být úspěch Anatomie českého odpoledne vycházející z případů utopení dvou malých chlapců na letním koupališti. Režisér Adam Martinec slavil úspěch jak na Českých lvech, tak na Cenách české filmové kritiky. Anatomie českého odpoledne ovšem nenabízí příjemné filmové uvolnění, v délce jen lehce přesahující dvacet minut nastavuje zrcadlo naší národní povaze. Snímek zobrazuje lidskou povahu a prostředí letního koupaliště až dekadentním způsobem, jenž někdy balancuje až na hranici snesitelností sledování, ale i předimenzování našich národních záporných vlastností. Z představy reálného předobrazu pak v některých momentech až mrazí, ani samotný závěr Anatomie nenabízí žádný očistný pocit.

Podobně tematicky laděný je i snímek Musí to být bolestivý. Danny (jehož si zahrál režisér a scenárista filmu David Semler) se svým španělským přítelem čekají v zapadlé čekárně na vlak, a přitom jsou důsledně sledování a komentování vedle sedícím českým párem. Aniž by to tušili, Danny jim rozumí každé slovo. I když jeho zápletka vlastně nezní příliš překvapivě, vyústění dialogu obou párů dává narativu snímku jiný rozměr. Najednou totiž nevypovídá jen o homofobii a obecné vzájemné nesnášenlivosti, ale poukazuje na to, že každý (i zdánlivě ideální) pár má svoji odvrácenou stranu. Snad i proto by si film možná zasloužil jasnější vyústění, jehož pointa by nám prozradila o něco více, než nabízí otevřený konec snímku. Trefnost jeho názvu Musí to být bolestivý by mohla získat naplnění až do samého konce.

Příkladem z opačného vypravěčského spektra je animovaný film Jsme si o smrt blíž Báry Anny Stejskalové. Dějová linka jejího snímku není nijak překvapující. Hlavní protagonista hledá spřízněnou duši, problémy mu však činí jeho odlišnost. V kritickém momentu je dokonce vystaven ohrožení smrti, zachráněn je ale svou pravou láskou. Autorka snímku však tuto lehce přeslazenou zápletku umístila do prostředí, které je v naprostém rozporu s dějem – na skládku. Podobně pak samozřejmě volila i hlavního hrdinu, jímž je malý parazit žijící v mršině psa, což mu značně znesnadňuje spřátelení se s ostatním náhodnými obyvateli skládky. Vizuální stylizace hraničí někdy mezi morbiditou vnitřností, odporností odpadků a kýčem pastelových barev. A právě využití tohoto netradičního spojení, skvěle zvládnutý pohyb loutek, jenž jim dodává přirozenosti, ale i třeba osvětlení scény, vytváří víc než jen prvoplánový snímek o hledání pravé lásky. Jen by si zasloužil více než jedenáct minut.

Naopak dalšímu animovanému snímku Error krátká metráž naprosto vyhovuje. Lucie Vostárková do tohoto čtyřminutového filmu vložila naprosto přesný obraz svodů internetové prokrastinace, která je každodenní výzvou a nepřítelem pro mnohé z nás. Ve spojení pixilace a digitální kreslenky ve filmu věrně zachycuje (nejen) studentskou noční můru se jménem „deadline“. Ideální snímek pro odlehčení do doby, kdy jsme se všichni museli do online prostředí skoro nastěhovat.

Ráda bych zmínila ještě snímek Nory Štrbové M E Z E R Y. Ten byl letos jediným animovaným snímkem, který se objevil v nominacích na Ceny české filmové kritiky. Krátkometrážní animovaný dokument vpravuje diváka do kůže autorčina bratra Šimona pomocí snímání prostoru jeho pomyslnýma očima, před nimiž se najednou rozpadá prostor, dochází k dezorientaci a ztrátě krátkodobé paměti, znázorněné vyřezanými tvářemi na fotografiích. Zároveň se tu objevují i autorské fotografie zesnulého Šimona Štrby, jimiž jej ve filmu zhmotňuje a vede s ním pomyslný dialog. I přesto, že Nora Štrbová zpracovávala velmi náročné a hluboce osobní téma, podařilo se jí to se silou, jež promlouvá i k naprosto nezaujatému divákovi.

Festival nabízí i mnoho vysloveně vizuálních zážitků. Jedním z nich je Čepení, krátká etuda vycházející z obřadu přípravy nevěsty, přičemž je jí symbolicky „odňato“ panenství a uvázán čepec, který dívku přeměňuje na vdanou ženu. Minimalistické červené pozadí dává na odiv barevné kroje žen obklopujících budoucí nevěstu, její osvětlení bílým světlem pak oznamuje ukončení obřadu. Kamera Matěje Piňose sleduje jak rytmické pohyby žen, tak i jednotlivé kroky úpravy nevěsty. Při pohledech na nevěstu si někdy pohrává i se zaostřením, jako by vyzdvihoval určité části její hlavy a tváře, v níž je vepsána proměna mladé ženy v nevěstu.

Stejně intenzivní vizuální zážitek nabízí i tříminutový snímek studenta katedry kamery Miloslava Pecháčka (který si zahrál i v dalším promítaném snímku Maso) DreamsComeTrue. Kombinace světla a barev se odráží na záhybech šatů, na vodní hladině, či v prosklené místnosti. Obrazy zachycují až surrealisticky laděný přechod mezi realitou a snem, doplněný jemným hudebním podkresem Aid Kida, který dodává snímku podobu futuristického videoklipu.

Film Paní Šťastná Nikola Klingera naopak k divákovi promlouvá primárně přes zvukovou stránku. Epistolární dialog doplňují obrazy odkazující na společné setkání dvou hlavních postav, na něž ve vzájemných dopisech vzpomínají. I přesto, že vizuální stránka snímku postrádá jasně daný narativ, společně s dopisním dialogem vytváří funkční audiovizuální dílo promlouvající o lásce, víře a naději.

Některé filmy se nevyhýbají ani některým palčivým problémům naší společnosti. Jedním z takových témat je potrat a přijetí mateřství. Někteří autoři si pro toto téma zvolili netradiční formu (snímek Life as a game využívající narativní principy počítačových her), někteří zase netradiční příběhové zasazení pro ukázku nelidského přístupu (jakým je Československo roku 1989 ve snímku Ďalšia) či se snaží divákovi přiblížit pocity potratu po znásilnění k vlastnímu tělu a i k sobě samé (to zachycuje zcela autorský film Ester Grohové Zůstane to mezi náma,řekl).

Dalším tabuizovaným tématem je motivace pro vstup do teroristických skupin. To se objevilo i v českém prostředí v souvislosti s případem Jana Silovského, který se tak stal „inspirací“. Například ve filmu Tisíc mil se objevuje jako zmatený a opuštěný mladík, který hledá primárně láskyplné zázemí a pochopení. Režisérka a scenáristka snímku Anežka Fišárková přistupovala k tématu s nadhledem a humorem, který vybízí nahlížet toto téma v jiném světle. Podobným směrem se vydal i Josef Švejda v Usáma Milan S1E1: Ráj na zemi, který je pojatý jako pilotní díl seriálu o „domácím“ teroristovi, jehož náklonost k extremistickým názorům je brána jako hra. Závěr filmu ale připomíná, že bychom neměli zapomínat na reálnou hrozbu.

Všechny vyjmenované snímky jsou jen zlomkem filmů z letošní nabídky, protože FAMUFEST nabízí možnost zhlédnout přes šedesát filmů, ale také debatu Ženy o/ve filmu, masterclass s britským kameramanem Chrisem Seagerem, či představuje nerealizované scénáře katedry scenáristiky a dramaturgie v rámci KinoKabaret.

Snad se FAMUFEST stane i symbolickým závěrečným titulkem za kulturní uzavírkou a jeho ozvěny si opět budeme moc užít v plném a zatemněném kinosále.

famufest.cz

Theodora Pfeffermannová

My Street Films Online – tam, kde právě jste

Napsal František Topinka dne 27. 4. 2021. Zveřejněno v Akce, Aktuality, Archiv příspěvků, Články, Festivaly, Reportáž, Žurnál.

Přehlídka „My Street Films Online – tam, kde právě jste“ od 25. března do 18. dubna představila to nejzajímavější z filmové historie tohoto projektu. Čtyři tematické sekce, které jsou na jejich webu ještě v tuto chvíli přístupné včetně filmů, ukázaly různorodost přístupů k dokumentárnímu filmu a širokou škálu formátů, která v My Street Films vzniká. Diváci ve čtyřech filmových sekcích měli možnost vidět výběr krátkometrážních amatérských filmů. Filmy uvedené v jednotlivých sekcích lze dohledat přímo na webu My Street Films v záložce Filmy 2020 nebo přímo na webu dafilms.cz. Filmy mohou být zajímavou inspirací jak pro práci s formátem dokumentárního filmu, tak pro diskuzi na téma uchopené autorem daného filmu během školní výuky.
My Street Films nabízí zajímavou edukativní platformu v rámci projektu MyStreetFilms @ school, kdy lektoři se studenty spolupracují na natočení dokumentárních snímků během tří až pětidenních workshopů. Díky teoretické a praktické části se studenti učí nejen základům vizuální a mediální gramotnosti, ale i kritickému myšlení. Pozvání lektorů tak může být velice vhodnou součástí projektů z oblasti mediální výchovy, filmové a audiovizuální výchovy, či jiných mezioborových projektů, které se ve školách realizují.

Co tedy letošní online přehlídka přinesla?

První sekce „Není mi to jedno!“ nabídla filmy, které se nebojí hledat odpovědi na palčivé otázky dneška. Autoři se skrze osobní perspektivu vyrovnávají s tématy, jako je stav životního prostředí, dostupnost bydlení ve městech nebo předsudky vůči přistěhovalcům. Filmy jsou více, než pouhá apel, protože v problémech dnešní doby dokážou najít zajímavý osobní příběh. Do sekce byly vybrány filmy: 91 metrů (Tereza Černá), Pár slov k neposlušnosti (Michaela Weingartová a Tereza Langrová), Vidíš, Praha (Barbora Šimková), Ve jménu bezpečnosti (Markéta Janků), Portrét klimatického žalu (Štěpán Lohr, Ondřej Mazura), Černý most (Širín Nafariehová).

Druhá sekce „Mezi mnou a tebou film” nebyla výhružkou, ale naopak pozvánkou k seznámení s introspektivními a intimně laděnými filmy. Jejich autoři v nich objevili vztahy se svými blízkými a s pomocí filmové řeči se přibližili k druhým lidem i světu, ve kterém žijí. Autorské filmy se zároveň staly zajímavým průvodcem na cestě do nitra samotných tvůrců. Mezi uvedenými filmy byl také jeden ze čtyř vítězných filmů roku 2020 – První poslední cesta od Lenky Jirků. Z dalších filmů této sekce to byly tituly: Hommage (Barbora Venclová), Co jsi říkal? (Jakub Volák), Les (Tereza Plavecká), Tátův fichtl (Kateřina Konrádová).

Třetí sekce „Portrét – víc než selfie!“ představila výběr filmových portrétů, které ukazují schopnost spatřit filmovou optikou skutečného člověka a jeho osobní příběh. Zároveň ale přiznávají životní situaci, ve které se autor nachází, a která podmiňuje jeho vidění. Obrat perspektivy k autorovi tak přináší i svébytné autoportréty, které jsou rovněž součástí této sekce. Mezi uvedenými filmy byly dva ze čtyř vítězných filmů roku 2020 a to Konec dovolené od Věry Matějkové a Jolana od Ondřeje Piláta. Dalšími filmy byly: Čistota půl zdraví (Barbora Aradská), Touch of Love (Pavel Ruzyak), Strážce života věčného (Kateřina Lánská), Portrét pozemšťana (Iva Chvojková Růžičková).

Čtvrté sekce „Dotknout se paměti“ ukázala filmy, kde ožívají místa naší minulosti. Autoři těchto krátkých snímků neváhají využívat postupy hraného filmu, výtvarné stylizace, dadaistickou scénografii či dokonce černobílý 8mm materiál. Objevují tak možnosti, které jim film nabízí, aby se alespoň krátce dotkli minulosti a přivlastnili si ji. Z filmů byly vybrány: Paměť ve vězení (Šimon Gogola), Messestraße Elf (Lenka Kerdová), Olivová hora (Roger Nicholas), ČHOS (Marie Lukáčová), Stopovaná (Petra Krejčová), E.A.H. e.a.h. eah (Anna Ouřadová).

Distanční přehlídka nabídla také dvě zajímavé diskuze, které jsou stále dostupné nejen na facebookovém profilu této organizace, ale i na jejich youtube profilu.
První diskuze, kde se setkali Ivo Bystřičan (filmový dokumentarista, režisér a lektor My Street Films), Vít Klusák (filmový dokumentarista a režisér), Karel Kovář alias KOVY (youtuber, vloger a moderátor), Johanna Nejedlová (držitelka evropské ceny za aktivismus, publicistka a zakladatelka společnosti Konsent) a moderátorka Zuzana Fuksová, se věnovala tématu „Jak se v dnešní době angažovat?“ a zahájila tento minifestival My Street Films Online – tam, kde právě jste. Díky záznamu je určena každému, kdo se zajímá o problémy naší společnosti, ale netuší, jak přispět k jejich řešení, zejména v čase, který nepřeje osobnímu setkávání. Jak nedopustit, aby se některé otázky neztratili ze zřetele, jak se mění současná podoba společenské angažovanosti, jak být angažovaný z prostředí vlastního domova a rodinného kruhu? Na tyto a další otázky hledali diskutující odpovědi. Na záznam se můžete podívat zde.

Druhá diskuze měla téma „Krize“. Tento pojem značí nebezpečí, ale zároveň příležitost pro hledání nových cest. Současná pandemie nás každodenně konfrontuje s limity vlastních možností a sil, osobní a celospolečenské krize se často slévají v jednu. Je vůbec možné v takových podmínkách tvořit film a jak plánovat natáčení, když naší jedinou jistotou je přetrvávající nejistota? Na co se soustředit, co je důležité, co umožnila a znemožnila aktuální situace filmovým tvůrcům? Takové otázky si kladli v debatě hosté: Šimon Holý (autor filmového projektu Zrcadla ve tmě, který vznikal i během karantény), Barbora Chalupová (spoluautorka V síti a právě dokončeného filmu Zákon lásky), Jan Foukal (autor snímku Zámek, ve kterém se byt stává jednou z hlavních postav), Marika Pecháčková (spoluautorka film s pracovním názvem Velké nic, který reflektuje pandemickou situaci). Diskuzi moderovala Viola Ježková, dokumentaristka a lektorka My Street Films. Záznam diskuze je k vidění zde.

My Street Films Online – tam, kde právě jste dala divákům nejen možnost nahlédnout do současné amatérské dokumentární tvorby, ale zprostředkovala i zajímavý pohled do prostředí „našich ulic“, tak jak se sluší a patří na projekt s tímto názvem. Pokud někdo zaváhal se přihlásit do letošní výzvy, tak mu tyto filmy mohou být dobrým příkladem a důvodem, proč za rok vyslyšet výzvu k účasti na dokumentárních dílnách My Street Films.

Pavel Bednařík: Chybí nám systematická a kontinuální podpora (1/2)

Napsal Aneta Kohoutová dne 26. 4. 2021. Zveřejněno v Aktuality, Posílení oboru, Rozhovory, Žurnál.

V první části rozhovoru s Pavlem Bednaříkem, předsedou Asociace pro filmovou a audiovizuální výchovu dopodrobna rozebíráme magickou zkratku F/AV, její současnou situaci na domácí půdě i roli různých institucí. Za jakých podmínek můžeme o filmové a audiovizuální výchově mluvit jako o svébytném oboru? A je český vzdělávací systém připraven adaptovat tento obor do svých osnov?

Mohl bys na začátek stručně popsat, jak vnímáš současnou situaci F/AV na domácí půdě?

Na začátek je potřeba rozlišit dvě věci. Jedna je filmová a audiovizuální výchova (dále jen F/AV) jako předmět patřící do školních osnov, tedy vše, co se týká filmu a audiovize ve vzdělávacím systému. To se poměrně často označuje jako filmová a audiovizuální výchova, ale podle mě je to matení pojmů. Já se přikláním k tomu, aby se o F/AV uvažovalo jako o svébytném oboru, který má svá pravidla a zasahuje daleko víc oblastní než jenom školství a formální vzdělávání. A to je právě ten druhý rozměr, který jsme měli v hlavě, když jsme připravovali žádost na Norské fondy. Zajímalo nás nejen to, co potřebují školy, aby se F/AV vyučovala, ale spíš jsme se snažili zjistit, co potřebuje ten obor samotný. Proto ten obecný název Posílení oboru filmové a audiovizuální výchovy v České republice.

A když se tedy zaměříme jenom na situaci v kontextu českého školství?

Před jedenácti lety, v roce 2010, proběhl „revoluční“ krok, v rámci kurikula byl definován a schválen doplňující vzdělávací obor Filmová/audiovizuální výchova. A díky tomu tedy obor pronikl do školních lavic. Ruku v ruce s tím ale proběhly i jisté problémy a nejasnosti. Na výuku tohoto předmětu nebyla stanovena žádná časová dotace. To znamená, že je čistě na libovůli daného učitele, jestli ho do výuky zařadí nebo ne. Druhým problémem je, že stále nejsou učitelé, kteří by měli akreditaci na výuku tohoto předmětu. V dílčích případech se jedná o nadšence, kteří mají kladný vztah k filmu a svolení od ředitele ho do běžné výuky propašovat. S čím se takový učitel musí ještě potýkat je nedostatek učebních a studijních materiálů. Částečně na tento problém zareagovaly organizace jako Free Cinema, Aeroškola či Jeden svět na školách, ale stále se nejedná o komplexní systém.

V současné době jsou v procesu příprav revize Rámcových vzdělávacích programů (dále jen RVP), což by byla skvělá příležitost pro nějaké větší zakotvení tohoto oboru. Bohužel to je proces, do kterého my zatím příliš nevidíme. Obecně se ale dá říct, že by bylo potřeba, aby se filmová a audiovizuální výchova dostala na úroveň ostatních výchov, jako je hudební, výtvarná nebo dramatická výchova.

Jak se dá ale zásadně zasahovat do školních osnov? A kdo by měl být v ideálním případě garantem F/AV výchovy?

Tím se dostáváme k té druhé dimenzi, a tou je ustanovení filmové a audiovizuální výchovy jako svébytného oboru. Hledání zodpovědnosti za tento krok je zatím neukončený proces. Řadu let se o podporu stará Ministerstvo kultury (MK), takže je logická úvaha, že by se mělo systematicky starat i o celý obor, protože jde mimo jiné i o výchovu budoucích diváků českých audiovizuálních děl. Ta druhá část odborníků tvrdí, že by garantem mělo být Ministerstvo školství, protože se stále bavíme o oboru, jež je součástí školních osnov a oblasti vzdělávání. Naši snahou je najít střední cestu dělené zodpovědnosti. Ideální stav by byl, kdyby vznikl nějaký institut, odbor, jednotka, která by měla na starosti veškerou agendu související s oborem.

V minulosti to vypadalo, že by tuhle roli mohl sehrát Národní filmový archiv. V době působení Terezy Czesany Dvořákové, tam vznikla akční pracovní skupina, ale s odchodem Terezy se tahle institucionální role umenšila. To vlastně dalo podnět ke vzniku Asociace pro filmovou a audiovizuální výchovu jako spolku. Byla to logická reakce, která měla zaplnit prázdné místo.

Kdo bude učit učitele?

Bavíme se o oboru samotném, ale není k jeho vzniku potřeba ještě upravit i studijní obory na pedagogických fakultách? Pokud se nepletu F/AV výchova jako samostatný obor na vysokých školách neexistuje.

Nejbližším oborem, který je na pedagogických školách etablován, je mediální výchova. Záleží na dané vysoké škole, jak moc velký prostor věnuje filmu a audiovizi. Mediální výchova je součástí většiny pedagogických fakult (většinou pod Katedrou českého jazyka a literatury, pozn. aut.) a určitě je to dobrý výchozí prostor pro etablování oboru filmové a audiovizuální výchovy. Nicméně v současně době, je „povídání o filmu“ považováno za jakýsi bonus nebo nadstandart v rámci mediální výchovy. Aktuálně komunikuji se zástupci Pedagogické fakulty v Olomouci a ti jsou myšlence F/AV výchovy poměrně nakloněni. V rámci distanční výuky připravujeme seminář a akreditované kurzy, ale všechno to závisí na vůli a iniciativě jednotlivých lidí. Podobné snahy byly i na Univerzitě Karlově. Ale bohužel to zatím bylo vždy tak, že někdo přišel s konkrétní návrhem, pro který se pak komplikovaně hledala cesta uvedení do praxe.

Když si to shrneme, tak tedy nadšení máme, ale chybí nám kontinuita. Jaké jsou argumenty vedoucí k ukotvení oboru F/AV do školních osnov? Zkrátka proč je podle tebe důležité, aby se tento předmět vyučoval.

Ta argumentace existuje v různých podobách a na různých úrovních. Tím asi nejvíce citovaný důvodem je, že ve chvíli kdy se F/AV přidá do školních osnov vyrovná se rozdíl mezi tím, jak mladí tráví volný čas a tím, co se ve škole učí. Filmy a seriály jsou velkou měrou přítomny v našem každodenním životě, otázkou pak zůstává, co o nich víme a jak je dokážeme uchopit a interpretovat. Audiovizuální i filmová výchova tedy může pomoci v rozvoji kritického myšlení a kreativity.

Zdůvodnění nezbytnosti a potřebnosti filmové výchovy byly v minulosti již několikrát formulovány. Jedním z nejdůležitějších dokumentů na evropské úrovni je výzkum Screening Literacy Report z roku 2012. Argumentace pro filmovou výchovu zdůrazňuje například rozvoj komunikačních dovedností, který plyne z diskuzí o filmech. Dále to jsou třeba vyjadřovací schopnosti, které jsou tak potřebné při psaní různých esejí a recenzí. Film pomáhá i sociálním dovednostem, schopnosti empatie a porozumění nebo tvůrčí spolupráce při natáčení. Pomocí filmu dokážeme nastínit i různé modelové situace a zobrazit rozdílná sociální prostředí i celospolečenská témata. S tím pracuje třeba Jeden svět na školách. Jádrem jejich práce jsou však převážně dokumenty, takže se z toho trochu vytrácí estetický rozměr a mizí stránka filmu jako uměleckého prostředku.

Takže u Jednoho světa na školách jde spíš o obsah než o formu, chápu to správně? Je tedy cílem vychovat kritického poučeného diváka, který má nastavené hodnoty a priority pro vnímání filmu?

To je hodně idealistická představa o tom, jak by to mohlo vypadat. Budoucí absolventi oboru filmová a audiovizuální výchova by si měli být vědomi formy i obsahu, zároveň by však měli znát kulturní kontext – význam kulturních institucí, právního rámce (duševní vlastnictví a legální obsah) a vlastně celého podhoubí filmového průmyslu. Je potřeba pochopit i fungování audiovize ve smyslu financování, institucí – paměťových, distribučních, včetně archivů, kin, online distribuce. Je nutné uvědomit si, že je to složitý, křehký a propojený systém. To by mělo pomoct i k nějakou zásadnímu pochopení, že než si film stáhnout na ulož.to, je etičtější za něj zaplatit na oficiální online platformě nebo jít do kina. Je to vědomé zapojení se do celého systému.

To je ten širší kulturní kontext, v němž by všechny pilíře měly fungovat dohromady. David Buckingham, významný pedagog a teoretik mediálních studií, je trefně shrnuje pod tři funkční principy, tzv. 3C – creative, cultural, critical. Ve chvíli, kdy tyto tři elementy fungují dohromady, můžeme hovořit o systému, který má adekvátní dopad. Ta rovnováha je křehká a v současné době, kdy redefinujeme tento obor, jsou z různých stran kladeny velké nároky jenom na kreativitu. Tvořivost dětí je skvělá a potřebná dovednost, ale musí existovat v tom širším kontextu vnímání audiovize.

Další část rozhovoru přineseme v pondělí 3. 5. 2021.

JEDEN SVĚT 2021 je ONLINE

Napsal František Topinka dne 23. 4. 2021. Zveřejněno v Akce, Archiv příspěvků, Články, Festivaly, Žurnál.

23. ročník Mezinárodního festivalu dokumentárních filmů o lidských právech Jeden svět bude v dnešní nejisté době dostupný co nejširší divácké obci, neboť pořadatelé vytvořili Jeden svět online jako novou celoroční platformu, na které diváci najdou vybrané dokumenty z posledních deseti ročníků festivalu Jeden svět.

Dne 13. dubna proběhlo slavnostní zahájení provozu této platformy spolu s představením letošního tématu a uvedením nového filmu režiséra Andreje Gryzajeva Stavební jáma. Název odkazuje k téměř sto let starému utopistickému románu ruského spisovatele Andreje Platonova. Film odkrývá žitou realitu miliónů bezejmenných Rusů, kteří se díky telefonům a internetovému připojení mobilizují a aktivují. Online projekci doplnila debata o současném Rusku se známou českou novinářkou Petrou Procházkovou. Moderování se ujal ředitel Prague Civil Society Centre Rostislav Valvoda.

Za téma festivalu bylo zvoleno VYPADÁVÁŠ. Internetové připojení bylo povýšeno za poslední rok na životní nutnost, která zajišťuje studium, práci, zábavu, přístup k informacím a také kontakt s druhými lidmi. Jenže zdaleka ne všichni jsou v online prostředí jako doma. A někteří k němu nemají přístup vůbec. Nejen tím se bude zabývat letošní ročník tohoto festivalu. Kdo vypadává pouze z videokonferencí a kdo z běžného života? Jaké výzvy s sebou přinesl přechod do online prostředí a jaké je naše místo v nové realitě?

Samotný festival bude probíhat v online režimu od 10. května do 6. června. Součástí akce bude rovněž udělení české mezinárodní lidskoprávní ceny Homo Homini. K jejímu předání dojde 10. května. Cenu získávají osobnosti či skupiny, které se významně zasloužily o prosazování lidských práv. Oceněným a jejich blízkým přináší morální podporu i větší pozornost mezinárodní komunity.

Festival je rozdělen na dvě části. V první mezi 10. a 19. květnem bude probíhat Jeden svět živě, kdy bude odvysíláno 18 online projekcí a exkluzivních debat.

V rámci druhé části bude uvedeno 101 filmů online od 20. května až do 6. června. Program festivalu je rozdělen do 14 tematických kategorií. Mezi nimi je i letos Mezinárodní soutěž, která nabízí to nejlepší z aktuální světové dokumentární produkce. V té se nacházejí nejnovější dokumenty, které v sobě snoubí tematickou důležitost a výlučné formální zpracování. Výběr klade důraz také na geografickou pestrost, které zavedou diváky k aktuálnímu dění v evropských zemích, ale i k příběhům z Jižní Ameriky, Asie nebo Afriky. Mezinárodní soutěž nabízí jedinečný mix přístupů a témat ze všech koutů světa. Co film, to jedinečný zážitek, v mnoha případech prověřený čerstvou účastí na nejprestižnějších světových festivalech, popřípadě uvedený v premiéře.
Z ostatních kategorií stojí za povšimnutí jistě Stáří vpřed!, která představuje rozmanité spektrum možností, jak může vypadat život ve vyšším věku jako plnohodnotná část života. Ačkoliv senioři tvoří okolo šestnácti procent obyvatelstva v ČR, představují sociální skupinu, od které společnost stále trochu odvrací zrak a uvažuje o ní často prostřednictvím stereotypů. Senioři jsou největší část společnosti ohrožena pandemií, ale zároveň ve velké míře nežijí online. Jak ale život v důchodovém věku skutečně vypadá?

Jeden svět nezapomíná ani letos na dětské diváky. V kategorii Jeden svět dětem představuje filmy natočené s ohledem na školní věk dětí. Jde o krátké dabované snímky, díky kterým se mohou seznámit se svými vrstevníky z celého světa. Všechny filmu z letošní nabídky věnované dětem bude možnost zhlédnout na vzdělávacím portálu Jeden svět na školách.

Jeden svět připravil i přehlídku čtyř interaktivních virtuálních projektů, které mají výraznou vtahující sílu a půjde je navštívit v karlínských kasárnách.

Po skončení festivalu budou všechny filmy letošního ročníku ke zhlédnutí na platformě Jeden svět online, kde jsou filmy rozděleny do těchto kategorií: Ekologie a zodpovědná spotřeba, Senioři, Životní styl, Technologie a budoucí scénáře, Lgbtq+, Občanský aktivismus. Filmy si bude možné pustit v kteroukoliv dobu odkudkoliv z České republiky. Všechny filmy jsou opatřeny českými titulky a snímky označené jako English friendly mají navíc i titulky anglické. Vybrané dokumenty jsou opatřeny popisnými nebo barevnými titulky a také audiopopisem. Cena za projekce je zpoplatněna a liší se podle stáří daného dokumentu, který po zakoupení bude přístupný po dobu 48 hodin.

Tradiční termín nepřipadal vzhledem k pandemické situaci vůbec v úvahu. Zvítězila tak sázka na jistotu online prostředí. Svou roli mohla sehrát i skutečnost, že podzimní čas, kam mohl být festival přesunut, bude nabitý nejen filmovými festivaly, ale i dalšími kulturními akcemi, pokud to situace dovolí. Tudíž toto rozhodnutí přijde vhod všem, kdo mají zájem o tento druh dokumentárních filmů, neboť si filmy mohou prohlédnout bez ohledu na místo a čas. Má to ovšem tři nevýhody. První je volba termínu nasazení nových festivalových filmů. Byl vybrán termín přelomu května a června, což je zrovna v době, kdy se především ve školách bude řešit zdárné ukončení letošního distančního studia. Pravděpodobně právě v té době budou možná zpátky ve školách všechny ročníky. Je tedy otázkou, nakolik právě tato část divácké obce, na kterou festivalový program dosti cílí, bude mít čas se věnovat dokumentárním filmům. Druhou nevýhodou je online samotný. Sice zajišťuje dostupnost a komfort volby projekce a možnost vidět všechny tituly, ale nabízí též odklad shlédnutí titulu na nekonečné později. Třetí nevýhodou může být nedostupnost online připojení pro některé skupiny diváků.
Nicméně rozhodnutí pořadatelů má své opodstatnění. Divácky nejúspěšnější festival loňského roku byl Mezinárodní festival dokumentárních filmů – Ji.hlava, který je podobně zaměřený. Zároveň se pořadatelé jistě chtěli vyhnout situaci, kterou zažili loni na podzim, když tehdejší ročník nemohl být dokončen z důvodu zhoršené pandemické situace a jeho ozvěny v regionech byly přerušeny.
Svou pozitivní úlohu, která přiláká dostatek virtuálních návštěvníků, by mělo zajistit téma letošního ročníku – VYPADÁVÁŠ. Další pozitivní úlohu jistě sehraje i výrazná a velice podařená grafická úprava, která propojuje letošní ročník festivalu s online platformou.

Doufáme, že nás Jeden svět online bude bavit, i když se nebude odehrávat ve skutečných biografech. Přejme si silné filmové zážitky z pohodlí domácího kina.

NaFilm jako rezidence pro kreativní tvůrce – open call

Napsal František Topinka dne 23. 4. 2021. Zveřejněno v Akce, Aktuality, Archiv příspěvků, Žurnál.

Rezidence pro kreativní tvůrce v rámci mezinárodního muzejního projektu MUSE.ar

Na webu Nafilm i na jeho sociálních sítích byla zveřejněna výzva:
„Hledáme tvůrce napříč obory – od designerů, výtvarníků, animátorů a tvůrců interaktivního obsahu přes programátory a scénografy po kurátory, edukátory nebo architekty. Pojďte s námi vytvářet nové instalace. Zapojte se do tvorby nových instalací nebo digitálních nástrojů, které umožní muzeím pracovat s exponáty a sbírkami inovativním a smysluplným způsobem – ať již tvorbou muzejního průvodce, virtuální či rozšířené reality nebo třeba digitální hry. Rezidence bude probíhat v jednom z partnerských muzeí projektu.“

KOMU JE REZIDENCE URČENA?

Tvůrcům, kteří mají zkušenosti s vytvářením digitálních obsahů (např. AR, VR, digitální hru, průvodce). Zapojení tvůrci budou vytvářet instalaci na míru v aktivní a kreativní spolupráci s pracovníky z jednoho z partnerských muzeí. Každý zapojený tvůrce bude pracovat ve tříčlenném týmu tak, aby byla možná kompletní produkce díla.

Přihlásit do projektu se můžete samostatně nebo se svým týmem (organizací, společností) jako skupina, ve které jednotlivci zastanou tyto tři dovednosti:

kurátor / edukátor: zkušenost s muzejními či výstavními projekty, orientace v digitálních trendech a jejich možnostech v prostoru muzea, odpovědnost za teoretickou část projektu – tvorba libreta, příprava textových a obrazových podkladů, instalace.

designér / architekt / scénograf / výtvarník: manuálně zruční jedinci se zkušeností s výrobou interaktivních instalací či exponáty pro kulturní instituce, práce bude zaměřena nejen na digitální podobu instalací jako je virtuální a rozšířená realita, videomapping nebo interaktivní projekce, ale je možné také vytvářet analogové instalace, které digitální technologie pouze využijí jako jednu ze svých částí.

programátor / animátor: schopnost vytvořit obsah pro virtuální či rozšířenou reality, případně zkušenost s programací digitálních her, videomappingem.

Podrobnější informace o projektu najdete na tomto odkaze.

Poslední den pro zaslání přihlášek je 25. dubna 2021, formulář přihlášky je zde.

Za školou s Máriou Moťovskou a Radimem Procházkou

Napsal František Topinka dne 21. 4. 2021. Zveřejněno v Akce, Archiv příspěvků, Osobnosti, Projekty, Za školou (online), Žurnál.

Termín: čtvrtek 29. dubna 2021, 20:00-21:30

Téma: Pedagog – mentor – guru

V souvislosti s odchodem Karla Vachka, dokumentaristy, filozofa, autentické a svébytné autorské i pedagogické osobnosti, se vytratil z FAMU i českého intelektuálního prostoru jeden z nejvýraznějších hlasů. Jakou roli má a jakou by měl či mohl mít pedagog filmu na vysoké škole? Má naučit řemeslu nebo podněcovat ke kritickému myšlení, otevřenosti a sebereflexi? Jaké předpoklady má český akademický prostor pro pedagogy – mentory, jaké pro ně umí vytvořit podmínky? Co českým vysokým školám schází? A jakou mohou mít roli pro obor filmové a audiovizuální výchovy?

Hosty neformálního (online) setkání tentokrát budou producent a režisér Radim Procházka a producentka Mária Moťovská.

Radim Procházka

Filmový a televizní producent a režisér, pedagog FAMU. S Karlem Vachkem spolupracoval téměř 20 let a natočil s ním tři filmy, včetně posledního, šestihodinové eseje Komunismus a síť aneb Konec zastupitelské demokracie, která měla v lednu 2020 mezinárodní premiéru na Mezinárodním filmovém festivalu v Rotterdamu. V roli producenta spolupracuje také s debutujícími režiséry (Prach Víta Zapletala, Schmitke Štěpána Altrichtera). Dlouhodobě se věnuje rozvíjení žánrové tvorby (výpravný pop-věd Čí je moje dítě, první český wildlife dokument Planeta Česko Mariána Poláka nebo akční komedie První akční hrdina Jana Haluzy). Na FAMU dokončuje doktorské studium a vede režisérskou dílnu na její mezinárodní katedře. Posledním producentským počinem je islandsko-český dokument Efekt Vašulka, portrét průkopníků videoartu Woodyho a Steiny Vašulkových. Pro časopis Dok.revue píše Deník producenta v karanténě.

https://www.dokrevue.cz/tematicke-prilohy/denik-producenta-v-karantene

Mária Moťovská

Producentka vystudovala Ateliér Audiovize na FMK ve Zlíně a produkci na FAMU. Spolupracuje na řadě projektů zejména z oblasti animované tvorby a to zejména se společností MAURfilm. Spolupracovala také na Oscarovém krátkém animovaném snímku Dcera režisérky a animátorky Darii Kaschchevy. V roce 2017 iniciovala založení české verze mezinárodního festivalu/výzvy pro děti a mládež Young Film Fest, jehož 5. ročník proběhne 21.-25. 4. 2021 online a v říjnu snad i živě.

Online setkání moderuje předseda ASFAV Pavel Bednařík na tomto odkaze: https://us02web.zoom.us/j/82938200736

Více informací a odkaz na záznam naleznete na stránkách www.filmvychova.cz, tam se také nachází zajímavá úvaha nad pedagogickou úlohou Karla Vachka od Lenky Karaky. Text může být vhodným navozením správné nálady ke čtvrtečnímu setkání..

Filmové festivaly a soutěže v roce 2021 v České republice (1/2)

Napsal František Topinka dne 21. 4. 2021. Zveřejněno v Akce, Aktuality, Archiv příspěvků, Články, Festivaly, Žurnál.

Čeká diváky podzimní maraton filmových festivalů? Taková otázka musí v dnešní době napadnout každého návštěvníka filmových svátků v podobě festivalové akce. S ohledem na aktuální situaci a výhled vládních opatření souvisejících s šířením covidu-19 v České republice se organizátoři řady filmových festivalů a soutěží postupně rozhodují o jejich přesunu z tradičních jarních termínů na čas na počasí přívětivého babího léta, či pozdější podzimem probarvené dny. Bohužel i letos se opakuje loňská zkušenost se změnou termínů a jejich koncentrace na čas po letních prázdninách. Pro filmové fanoušky a návštěvníky festivalů je to na jednu stranu dobrá zpráva, že se akce nepřesouvají celé do online prostředí, ale na druhou stranu to přináší starost, jaké akci dát přednost. Neboť není v silách každého vydržet takový festivalový maraton.
Následující text si bere za cíl představit chronologický sled událostí, jak se v této oblasti odehrávají festivalové události od ledna do září letošního roku.

Pravděpodobně prvním festivalem roku 2021 na našem území byl Das Filmfest, který proběhl v online podobě jako mimořádná edice Das Filmfest Online na DAFilms.cz v únoru.
Nicméně již v lednu došlo ke zrušení prvního festivalu tohoto roku u nás, když byl přeložen 10. ročník festivalu ÍRÁN:CI na rok 2022. Pořadatelé jako náhradu slíbili, že v průběhu celého roku 2021 nabídnou do různých kin výběr těch nejlepších filmů z posledních devíti ročníků. Neproběhl ani Festival otrlého diváka, který bývá tradičně a přelomu února a března, neboť akce si vyžaduje skutečnou interakci diváků. Proto je jeho 17. ročník odložen na příhodnější dobu.

Dalším počinem na poli filmových festivalů v čase lockdownu jsou jarní Ozvěny 24. Ji.hlavy, které probíhaly v online formě pouze na území České republiky od 11. do 25. března. Nabídly čtyři desítky nejzajímavějších snímků posledního ročníku, i pár filmových novinek navíc.

V online prostředí se konala také přehlídka filmů nazvaná My Street Film Online – tam, kde právě jste, která nabídla od 25. března do 18. dubna amatérskou dokumentární tvorbu včetně nejlepších filmů loňského roku z workshopů My Street Films.

Už to vypadalo, že skutečnou festivalovou sezonu, tedy s diváky přímo v sále kina, zahájí akce Krrr!, ale nakonec plánovaný termín 15. ročníku byl změněn z 16.–18. 4. na zatím neurčený čas v srpnu. Držme si palce, aby letos už došlo na chystaný výběr celovečerních „sedmdesátek“ a několik fragmentů 70mm filmů.

Koncem dubna tentokrát proběhne Younf Film Fest, který bude v online formátu probíhat od 21. do 25. dubna s programem cíleným na děti ve věku 12 až 14 let, na středoškolské studenty a také na rodiče. Pro ty je přichystán vzdělávací program zaměřený na audiovizi. V rámci programu se mohou děti zapojit do mezinárodní evropské poroty, která bude posuzovat tři filmy a udělovat Young Audience Award.

AFO – Academia Film Olomouc jako 56. ročníku proběhne ve dnech 27. dubna až 11. května jako online festival na platformě Watch&Know, který zřídilo AFO s Film Fest České zemědělské univerzity jako populárně-vědecký portál, kde jsou již dnes k vidění inspirativní filmy a rozhovory.

Následující den začne 37. ročník festivalu FAMUFEST, jako multižánrový filmový festival, který bude probíhat online a snad i živě ve vybydleném Paláci U Stýblů od 28. dubna do 2. května. Jako téma bylo určeno „Spektrum“. Akce pořádaná studenty FAMU umožňuje divákům mimo prostředí školy zhlédnout nejnovější tvorbu studentů a představit veřejnosti nové talenty, které budou brzy spoluvytvářet budoucnost české audiovize.

10. května proběhne 3. ročník OFF – Online filmového festivalu, který představí tvorbu žáků základních škol a studentů středních škol.

V polovině května, od pátku 14. do soboty 15. května, bude probíhat Zlaté slunce. Ze soutěže mimo jiné vzejdou nominace pro celostátní přehlídku dětské filmové tvorby Malé vize.

Animág je soutěž pro děti a mládež odehrávající se v Kroměříži, která loni zrušila svůj již 5. ročník. Letos je tým pořadatelů připraven akci uskutečnit za každou cenu v naplánovaném termínu. Přihlašování snímků běží do 31. března. V květnu by mělo proběhnout divácké hodnocení snímků vybraných porotou do přehlídky a vyhlášení výsledků s předáním cen je naplánováno na přelom května a června. Držme si palce, aby to vyšlo!

Kdo také ještě neohlásil změnu termínu je tým připravující Juniorfilm. Festival s dlouholetou tradicí se má uskutečnit od 21. do 22. května v kině Svět ve Dvoře Královém. Přihlašování filmů běží do 30. dubna.

FFČV je zkratka pro Filmový festival Černá věž. Loni se uskutečnil v náhradním termínu 9 a ¾ . ročník a letos organizátoři plně pracují na uskutečnění 10. Jubilejního ročníku, který ale nakonec neproběhne v původně plánovaném květnovém termínu. Už byl ohlášen přesun na 21. – 23. října. Přihlašování filmů bylo nicméně uzavřeno a nyní se nad nimi potkává porota, aby byla připravena vyhlásit výsledky v novém termínu. Snad se podaří díky tomu festival uskutečnit offline.

Některé festivaly se naopak přesouvají z podzimu na jarní termín. Jeden svět – festival dokumentárních filmů o lidských právech měl stanovený termín 23. ročníku od 11. do 22. září v Praze s následným přesunem do regionů. Nakonec došlo ke změně a celý letošní ročník přechází do online formy s termínem od 10. května do 6. června.

DEF – Dny evropského filmu mají probíhat od 16. do 23. června, více se jistě dozvíme po spuštění webu akce, které je naplánováno na 16. květen.

Celostátní přehlídka Malé vize představí ve dnech 17. až 20. června opět v Ústí nad Orlicí nominované snímky ze čtyř festivalů zaměřených na tvorbu českých autorů z řad dětí a mládeže. Ve stejném termínu a na stejném místě proběhnou ještě Mladé vize a České vize.

Uvidíme, jak se podaří udržet plánovaný termín pro Anifilm – Mezinárodní festival animovaného filmu, který se drží nejen nového místa, ale zatím i stanoveného termínu na konec června. Festival již loni vyměnil jihočeskou Třeboň za severočeský Liberec a letošní termín stanovil na 22. až 27. červen.

Další akce pro lidi závislé na animované tvorbě se koná vzápětí u sousedů na Slovensku, kde bude Fest Anča od 1. do 4. července nabízet nejen to nejzajímavější ze slovenské animované úrody.

„Škatulata, škatulata, hejbejte!“ si letos zahrály filmové festivaly umístěné do lázeňských měst. Z konce léta se na červencový termín přesunul Marienbad Film Festival. Ten se bude konat od 8. do 11. července asi z důvodu přesunu MFFKV na konec srpna, kdy se tento festival obvykle koná.

Letní filmová škola si letos drží plánovaný termín na poslední červencový týden. Uherské Hradiště by tedy mělo společně s návštěvníky „letní školy“ naslouchat filmům ve dnech 23. až 30. července, zejména pak retrospektivě filmů císaře a větrného muže japonské kinematografie Akiry Kurosawy.

Z Uherského Hradiště bude možné přejet do Českého Těšína, kde se mimořádně od 30. července do 4. srpna bude konat Kino na hranici / Kino na Granici. Téma filmové přehlídky bude literatura na hranici, ale také připomenutí 30. výročí Visegrádské spolupráce.

Film Noir Festival uvítá své návštěvníky poprvé na hradě Český Šternberk v termínu od 18. do 22. srpna, kde se mimo jiné dočkají open-air projekcí na horním nádvoří hradu.

Mezinárodní filmový festival Karlovy Vary proběhne tedy na konci léta ve dnech 20. až 28. srpna. Po zrušení podzimního 54 ½. ročníku k tomu prezident festivalu Jiří Bartoška sděluje:
„K tomuto kroku jsme se rozhodli po pečlivém zvážení současné situace a také po konzultaci s odborníky. Doufáme, že v průběhu následujících měsíců dojde k významnému rozšíření vakcinace a díky tomu zvládnutí pandemické situace, tak aby bylo možné uspořádat karlovarský festival v maximálně bezpečné formě pro jeho hosty a návštěvníky. Jsme pochopitelně připraveni dodržet všechna platná opatření,“ a dodává: „Posun pětapadesátého ročníku neznamená dlouhodobou změnu termínu konání karlovarského festivalu a věříme, že šestapadesátý festivalový ročník proběhne již v tradičním čase, tedy od 1. do 9. července 2022.“

Z lázeňského prostředí se bude možné přesunout podél Krušných hor do Ústí nad Labem, kde od 1. do 5. září bude udělena 15. Cena Pavla Kouteckého a uskuteční se 4. Mezinárodní festival dokumentárních filmů ELBE DOCK s projekcemi i v Drážďanech pro návštěvníky vybavené Covid pasem.

Mezi prvními, kdo se rozhodl pro přesun, byli organizátoři Zlín Film Festivalu. 61. ročník mezinárodního festivalu bude mít hlavní téma „Literatura ve filmu“. Uskuteční se ve dvou částech, na jaře od 28. května do 1. června a na podzim od 9. do 15. září 2021. Vizuálu pro rok 2021 dominuje ikona propojující „pana Kameru“ a „paní Knihu“. Jeden z důvodu rozdělení je, že organizátoři nechtějí ztratit oslavit Mezinárodní den dětí.

Mezinárodní filmový festival Praha – Febiofest bude mít 28. ročník od 17. do 24. září v prostorech Slovanského domu v centru Prahy, regionální „ozvěny“ budou následovat. Oznámení nového termínu spojili se zveřejněním vizuálu letošního ročníku, který se drží nastaveného stylu z minulých let. Ředitel MFF Praha – Febiofest Kamil Spáčil k tomu říká: „Vážení přátelé, partneři, filmoví příznivci, jsem moc rád, že máme naplánovaný 28. ročník MFF Praha – Febiofest, ovšem i letos se situace v souvislosti s covidem ukázala naprosto tragická. Proto jsme se raději již nyní rozhodli festival posunout do nového termínu tak, aby si jej každý mohl v klidu a naplno užít. Věřím, že v září náš festival v hojném počtu navštívíte a nenecháte si ujít nic z toho, co pro vás chystám.“

Brno bude hostit čtvrtý ročník Serial Killer – Mezinárodní festival TV a web seriálů ve dnech 21. až 26. září, který představí nejlepší současné belgické seriály a jejich tvůrce.

34. Finále Plzeň představí českou kinematografickou úrodu v termínu 24. až 29. září. Filmy mohou být registrovány do 31. května. A protože došlo k přesunu původního termínu, tak do soutěže a přehlídky směřují filmy, které premiérovaly v roce 2020 či v roce 2021 kdykoliv do 30. září 2021.

Festivaly, které každý rok probíhají pravidelně v podzimních termínech, snad nebudou ohroženy slabší návštěvností z důvodu velké koncentrace jindy jarních festivalů. Termíny těchto akcí sledujte v našem kalendáři nebo v přehledu Kdo je kdo – festivaly. Koncem léta si představíme, jak bude nakonec vypadat letošní podzimní filmová festivalová sklizeň.

Filmové festivaly roku 2020 v ČR

Napsal František Topinka dne 9. 4. 2021. Zveřejněno v Aktuality, Archiv příspěvků, Články, Festivaly, Žurnál.

Krize spojená s pandemií zasáhla silně také pořadatele a návštěvníky filmových festivalů. Přesunutí termínu, nebo přechod do online formy, případně odložení na další rok, se dotklo řady festivalů po celém světě. Jak to dopadlo u nás? Následný text je drobnou bilancí české festivalové sezony, kdy si všimneme nejen profesionální tvorby, ale ohlédneme se za děním i na festivalech zaměřených na dětskou a studentskou filmovou tvorbu.

Až na výjimky, jako byla Letní filmová škola v Uherském Hradišti, nebo Mezinárodní filmový festival dětského filmu ve Zlíně, Rychnovská osmička, Febiofest, Jeden svět, či Anifilm, se řada festivalů a filmových přehlídek v ČR přesunula do online prostoru.

Jarní lockdown přišel těsně před termíny výrazných filmových festivalů Jeden svět a Febiofest. Oba byly úspěšně přesunuty na září. Stejně tak byly přesunuty na pozdější termín AFO, Finále Plzeň nebo Malé vize. Takové štěstí neměl KRRR! Nebo soutěž Animág-Kroměříž, jejich ročníky byly pro daný rok zrušeny.

Ze svého tradičního termínu se přesunul Zlín film festival, který si našel náhradní termín na začátku září. Jeho jubilejní 60. ročník měl jako hlavní téma „Návrat do budoucnosti“. Nový termín byl zvolen dobře. Počasí akci přálo a v daném čase se ještě nerozběhla řádná školní výuka, přesto byl festival poznamenán slabší návštěvní účastí zejména ze strany škol. Pandemická situace sehrála své a školy na poslední chvíli rušily svou účast jak na projekcích, tak na doprovodných programech. Festivalové zázemí filmových dílen na zámečku, které letos zajišťovali lidé z Free Cinemy a Studia Scala, nebylo zdaleka vytíženo jako v minulých letech.

Brzy po mezinárodním festivalu ve Zlíně proběhla akce s letitou tradicí, Rychnovská osmička. Mezinárodní soutěž neprofesionálních filmu nabídla divákům soutěžní snímky v šesti kategoriích při 62. ročníku.

I přes různé zmatky s termínem způsobené kovidovou dobou proběhla filmová přehlídka a soutěž Zlaté slunce ve dnech 18. až 20. září 2020 a to ve středisku volného času Legato v brněnských Kohoutovicích. Soutěže se účastnily filmy, které byly přijaty již v březnu v době původní uzávěrky. Tato akce je jednou ze čtyř nominačních akcí pro celostátní přehlídku Malé vize, která byla ze svého původního termínu také přeložena na podzim.

Febiofest musel oproti jaru upravit svou programovou nabídku. Jeden svět se sice úspěšně rozběhl v náhradním termínu, ale nestihl již doběhnout v regionech. „Po březnovém přerušení jsme se rozhodli pokračovat po prázdninách hlavně kvůli regionálním festivalům, které se vůbec nemohly uskutečnit. Byli jsme nesmírně rádi, že se velká většina regionálních týmů rozhodla nepřipravit diváky ve svých městech o silné dokumenty a věnovat letošnímu ročníku dvakrát tolik času a úsilí. O to víc nás mrzí, že v náhradním termínu nemohla některá města festival uskutečnit ani napodruhé. Každopádně před všemi regionálními týmy smekám klobouk a strašně moc jim děkuji za práci a nasazení, které projevily osudu navzdory,“ glosoval situaci ředitel festivalu Ondřej Kamenický.

Zatímco na jaře se v Plzni fandí filmu a na podzim divadlu, tak v roce 2020 se fanoušci těchto múz skoro setkali, když v září proběhly obě tyto akce skoro současně v západočeské metropoli. Na konci září proběhl z jara přeložený 33. ročník Finále Plzeň. Diváci tak mohli vidět během šesti dnů přehlídku tuzemské filmové a televizní tvorby.

Na poslední chvíli před podzimním omezením veřejného a společenského života proběhl Anifilm. Mezinárodní festival animovaného filmu se přesunul na opačný konec republiky, z jihu na sever, z Třeboně do Liberce. Změna místa byla naplánována a neměla s pandemickou situací, ani změnou termínu nic společného. Krom jiných doprovodných programů, tak i v Liberci probíhaly již tradiční „Školičky animace“, které zajišťuje mimo jiné Ultrafun.

Z velkých festivalů u nás nakonec neproběhl ten nejznámější, áčkový Mezinárodní filmový festival v Karlových Varech. Místo toho počátkem července proběhla v 96 kinech přehlídka „Tady Vary“, kterou vybralo programové oddělení karlovarského festivalu. Každý z vybraných filmů měl pouze jedno exkluzívní představení, které proběhlo ve všech zúčastněných kinech ve stejný okamžik. Představení byla doplněna úvody přenášenými do sálu i zapojením jednotlivých autorů prostřednictvím komunikačních kanálů. Denně byly dvě představení.

Řada týmů festivalů a filmových přehlídek, které se měly uskutečnit ve druhé polovině roku, raději volila online formát. Bohužel v té době se už u diváků začala projevovat únava z tohoto způsobu sledování filmů, což se přirozeně projevilo na návštěvnosti.

Jediný festival, který se stal s online formou výrazně divácky úspěšným, byl Festival dokumentárních filmů v Jihlavě. Termín neměnil, pouze se celý přesunul do online prostoru. Tento festival měl a má tu výhodu, že tituly, které nabízí, zajímá určitý okruh diváků, kteří dané filmy chtějí rozhodně vidět. Zároveň tito diváci nestojí o festivalově stísněný prostor města Jihlava a tak nabídka vidět filmy online je do jisté míry i potěšila. Pořadatelé festivalu na rozdíl od jiných počítají s online formátem, jako součástí festivalu, i pro další ročníky.

Bohužel, většina festivalů v online prostoru získala zcela opačnou zkušenost. Zájem diváku byl slabý, nebo dokonce velice slabý. To platí bohužel často o festivalech zaměřených na dětského diváka. Své by o tom mohl vyprávět tým dobře připravené online podoby Juniorfestu. Uskutečnil se sice v době tradičního termínu festivalu, ale v online podobě. I když měl dvě části, live a online, tak zájem, který přitáhl, byl mnohem slabší, než v předchozích letech, kdy probíhal naživo. Juniorfest live vysílal živý program denně odpoledne po dvě hodiny. Junior online nabízel nové evropské filmy zaměřené na dětské publikum prostřednictvím platformy Dafilms.cz. Přestože byl celkový program velmi kvalitní, tak si nezískal patřičný divácký ohlas.

Podobná situace s malou návštěvností byla bohužel typická pro další festivaly zaměřené na tvorbu dětí a mládeže. Do online prostoru se z důvodu nepříznivé situace nakonec přesunuly všechny podzimní filmové akce, které jinak probíhají živě a umožňují setkání filmařů z řad dětí a mládeže. Online formu tak měly Pražský filmový kufr, TrikFilm v Ostravě, Malá vize v Ústí nad Orlicí, Animánie v Plzni, Oskárek ve Valašském Meziříčí, Kraťas 2020 v Praze.

Nejvýraznější divácký „zásah“ měl asi Pražský filmový kufr. V den festivalu měl zařízeno celodenní moderované vysílání s bloky oceňovaných filmů a předtočenými medailonky od autorů nominovaných filmů na vítězství v příslušné kategorii. Přenos byl zajištěn několika způsoby. Přes festivalový youtube kanál, dále na internetové televizi Mall.tv a přes facebook. Festival letos zařadil dvě nové kategorie. Filmový plakát a nerealizované scénáře.

Moderované přenosy výsledků z jednotlivých soutěžních kategorií vysílaly i další festivalové týmy.

Novým festivalem na české festivalové obloze se stal TrikFilm festival z Ostravy, který nabízí k vidění všechny přihlášené filmy na svých webových stránkách, jako to dělá již léta Pražský filmový kufr. Festival se prezentuje jako Mezinárodní festival dětské a studentské multimediální tvorby. Stal se prvním festivalem, který u nás nabídl jako soutěžní kategorie: Mezinárodní soutěž motion designu, Mezinárodní soutěž videoartu, Mezinárodní soutěž light designu, Mezinárodní soutěž tvorby PC a video her, interaktivních projektů rozšířené a virtuální reality. Moderované vysílání v podvečerních hodinách s oceněnými snímky bylo dostupné přes youtube kanál festivalu a přes regionální televizi Polar.

K online vyhlášení sáhla i soutěž dětských filmů Oskárek z Valašského Meziříčí, která skrze moderátorskou one man show jednoho pátečního podvečera vyhlásila výsledky a pustila oceněné snímky. Opět přes youtube kanál festivalu.

Kraťas 2020, soutěž krátkých animovaných filmů od dětí a mládeže do 18 let, se omezil jen na vyhlášení výsledků soutěže v jednotlivých kategoriích a rozeslání přidělených cen. Což ale potěšilo všechny obdarované.

Plzeňská Animánie je již zavedený mezinárodní festival animovaných filmů dětí a mládeže. Jako jediný probíhal několik dní i ve virtuálním formátu. Po čtyři listopadové dny, vždy od 14:50 do 19:00 nabízel poměrně pestrý program, kdy krom kompletní přehlídky všech soutěžních filmů dal velký prostor návodům k tvorbě animovaných filmů, tzv. Animátorská polepšovna, nebo představení projektu Animetod, který by měl časem nabídnout kompletní metodiku tvorbu animovaných filmů.

V listopadu se uskutečnil festival Mezipatra Queer Film Festival, který nabídl své filmy prostřednictvím VOD Aerovod.cz. Součástí programu byly krom hraných, dokumentárních a krátkých filmů i retrospektivní sekce a nechyběly ani diskuze, webináře a online DJ sety.

PAF – Přehlídka Animovaného Filmu v Olomouci se odehrála jako 19. ročník mezinárodního festivalu počátkem prosince, v obvyklém termínu, ale formou online streamu a výstav ve veřejném prostoru města Olomouc. Každý den byl jeden odpolední blok streamu věnovaný dětem a rodičům, vysílal animované filmy pro děti z Katedry animovaného filmu pražské FAMU nebo interpretace knihy Nádherné úterý Daisy Mrázkové. Kolektiv Ateliéru Duchů spřízněný s Ateliérem herních médií brněnské FaVU VUT představil projekt Videoherní občasník, jehož cílem bylo svobodomyslně rozšířit spektrum herní publicistiky. Tématem tohoto ročníku bylo domino.

Na počátku prosince se uskutečnil také 46. ročník Mezinárodního envirometálního filmového festivalu EKOfilm, který po dobu 4 dní promítal filmy, u kterých produkce svolily k online streamování. Filmy byly umístěny na webu akce a bylo možné si je kdykoliv přehrát.

Počátkem prosince probíhala přesunutá Brněnská 16, která nakonec proběhla také v online podobě. Stejně jako její „sesterský festival“ Malá šestnácka – festival mladé tvorby, který si svou virtuální podobu odbyl již v říjnu. Obě soutěžní přehlídky nabídly aktuální počiny krátkometrážní tvorby. Starší B16 nabízela program na Aerovodu a sociálních sítích festivalu.

Mezinárodní festival Teen film fest, který proběhl v prosinci 2019 poprvé, byl odložen. Kupodivu také neproběhl OFF – Online filmový festival pořádaný studenty Střední odborné školy multimediální tvorby v Poděbradech.
Zatímco 16. ročník oblíbené filmové přehlídky FILMASIA byl zrušen, tak 23. Festival francouzského filmu promítal díky spolupráci s platformou Dafilms.cz během festivalového týdne každý večer jeden francouzský film. Festival zahájil dokumentární snímek „Aznavour a jeho svět“.

Všechny festivaly, které začaly s inzercí na původní termíny, rozjely PR kampaň zhotovením grafiky, tiskem plakátů, měly rozjednaný program, se pak přirozeně potýkaly s finanční ztrátou, když akce nemohla proběhnout. Tato ztráta pak byla navýšena o další náklady spojené se zajištěním festivalu v novém termínu, s novou reklamou a často obměněným programem. Lze říci, že důvodem k uskutečnění jednotlivých festivalů během roku byla snaha udržet si diváka. V neposlední řadě práce na festivalu v jiném termínu nebo formátu dala lidem jistou naději, že jejich počínání má nějaký smysl.

Přes veškeré obtíže byl uplynulý rok u nás bohatý na festivaly a filmové přehlídky. Dokonce byly pro diváky lépe dostupné. A přesto, či právě proto, jich řada neměla takovou diváckou odezvu, jakou by si zasloužily.

Kam s ní?

Napsal Aneta Kohoutová dne 7. 4. 2021. Zveřejněno v Aktuality, Archiv příspěvků, Články, Fejeton, Metodika, Žurnál.

Zamyšlení nad kinematografickými návraty do minulosti zejména v hodinách školní výuky. Ale také nad jejich diváckým vnímáním mimo školní lavice.

„Dneska si místo hodiny dějepisu pustíme film Havel.“ Vítězství a úleva pro pedagoga i žáky nebo gól do vlastní branky? Takřka Nerudovské téma otevírá otázky týkající se práce s historickým materiálem v rámci edukace.

Česká kinematografie si libuje v návratech do minulosti. Křísit velikány dějin a pitvat jejich životní příběhy je mezi filmaři oblíbenou disciplínou. Vody České televize nedávno brázdila Božena Němcová, letní kina ovládl Václav Havel a Robert Sedláček zahořel pro příběh Jana Palacha… To je jen namátkový výběr jmen, ke kterým se upínaly zraky českého publika v posledních letech. Nicméně otázka interpretace historie je vždycky poměrně citlivé téma budící vášně diváckého vlastenectví.

Kámen úrazu je, že pracovat s historickým materiálem je jako servírovat na večírku chlebíčky. Každý se na ně těší, ale pak zjistí, že je na nich vajíčko a to nemá rád nebo třeba nakládaná paprika, která tam prostě nemá co dělat. Pointou je, že pohledů a zdrojů k událostem minulým je spousta a v inkriminované chvíli se každý z nás cítí tak trochu odborníkem na to, co by v tom filmu mělo být a nebylo, nebo co mělo raději zůstat stranou společně s nakládanou zeleninou. Výsledkem pak bývá divoká veřejná diskuze, která místo toho, aby se zaměřila na věci vyplývající ze samotné interpretace, topí se v nekonečných šarvátkách na téma, takhle to nebylo, ve škole říkali…a to samozřejmě nechme stranou nejoblíbenější disciplínu a nevyčerpatelnou studnici hádek – v knize to bylo jinak. Takže když si to shrneme, kniha nerovná se film. A historie je subjektivní, stejně jako vyjádření filmového média. Napnutě čekáte na rozuzlení problému pouštět, či nepouštět historické filmy při výuce? Ale to vlastně není vůbec to, oč tu běží, film samotný totiž nikomu neublíží.

Takovým poměrně rozvinutým nešvarem je brát filmy jako rukojmí za hodinu dějepisu nebo literatury. Jako zaměstnanec kina jsem byla často svědkem situací, kdy studenti čelili filmovému plátnu, zatímco pedagogický dozor odešel na nákup do Tesca, protože, kdy jindy to mám přece stihnout. Co ale takové školní projekci sluší daleko víc, je vzájemná diskuze. To, co si studenti z filmu odnesou, totiž často záleží i na práci pedagoga. Věci, které se na plátně letmo naznačí, je třeba dovysvětlit a to, co zůstane na povrchu, zase učesat. Úplně ukázkovým příkladem může být televizní minisérie Božena, která zčeřila vody online diskuzí na všech sociálních sítích. Sexuální scény, aférky a divoká vášnivá čísla ve špinavých pražských průjezdech se staly noční můrou všech učitelů českého jazyka. Jak na jejich základě ale vystavět smysluplnou debatu se středoškolákem o historii české literatury?

Dobrým startem může být zdůraznění toho, že film sám, respektive jeho autor, si vybírá realitu, kterou zobrazí. To, co pak přináší výsledné dílo, je pouze selektivní výběr scén ze života vybraných osobností. Představte si, že natáčíte retrospektivní film o vlastním životě. Bylo by v něm radši každodenních pět minut čištění zubů nebo divoká scéna z maturitního plesu? A stejně to funguje i ve filmu. Zvlášť když je život jedné historické osoby vtěsnaný na plochu několika desítek minut. Dentální hygiena musí jít stranou. Tím druhým faktem je, že zmíněné scény hrají důležitou roli při dokreslení charakteru postavy. Díky tomu můžeme Boženu číst jako osobu otevřenou, experimentující, divokou a neustále hledající. Ať už lásku nebo cestu ke psaní a české literatuře. Otázkou tedy není proč je její osobní život zobrazen tak či onak, ale důležitější je ptát se, co to o postavě samotné vypovídá.

Dveře fikčního světa ale otevíráme s již určitou vizí o tom, jak život Boženy Němcové vypadal a tak střet našeho očekávání s filmovým zobrazením může být poměrně bolestivou záležitostí. Najednou strnulé obrazy z učebnic ožívají a dostávají lidských rozměrů, které se mnohdy neshodují s naším kurikulem, jež má blíž k literární Babičce, než ke svůdkyni Českomoravského bratrstva. Takové znevážení modly národní identity společnost jen tak neodpouští.

Existuje tu totiž určitá sdílená představa, o tom, jak by měli být významné osobnosti českých dějin zobrazeny. Mýtická nedotknutelná aura národní hrdinky se ale tříští na malé kousíčky s každým dalším nezodpovědně utraceným zlaťákem za pivo a buřty místo zaplacení nájmu. A tak se rodí národní buditelka s lidskou tváří. S jakým záměrem se tedy vůbec točí historické filmy? Tím jediným důvodem už dávno není mravní upevnění národa, posílení naší vlastenecké morálky nebo snaha o přesné zobrazení pravdivých událostí. Mnohdy jde spíš o reakci na současnou náladu a situaci ve společnosti, podle které se téma filmu ohýbá. A právě poptávka po silných a nezávislých hrdinkách vzkřísila i příběh Boženy Němcové.

Sečteno a podrženo, filmy sice mluví samy o sobě, ale ve výuce by měly sloužit jako odrazový můstek pro diskuzi, která se kromě historického kontextu věnuje i tomu, jak snímek zasadit do reálií současného světa a uvažování. Zmáčknout play a jít na nákup nestačí, protože i z dobrých ingredience může vzniknout nepovedený chlebíček.

Český lev 2020

Napsal Redakce FAV dne 4. 4. 2021. Zveřejněno v Aktuality, Archiv příspěvků, Články, Žurnál.

Rozdání cen akademiků nabízí možnost srovnání s nedávno rozdanými oceněními filmových kritiků. U mnoha kategorií se akademici i kritici shodli, nejen ve vítězství, ale podobně volili i při nominacích.

Nejdříve se nabízí srovnání jedné z nejvíce sledovaných kategorií, tedy Nejlepší film. Při nominaci se ve dvou filmech akademici i kritici shodli, a to v případě Krajiny ve stínu a Šarlatána. V pětici nominovaných na cenu Český lev se kromě zmíněných dvou snímků objevily ještě filmy Havel, Modelář a Žáby bez jazyka. A právě Žáby bez jazyka jsou snímkem, jenž na sebe v minulém roce přitáhl pozornost médií svou kontroverzní scénáristickou formou, jež jde proti klasické podobě narativu. Ovšem nedostal se do širšího povědomí diváků. Tomu nahrával i fakt, že film se v běžné distribuci neobjevil – jednou z mála šancí jej vidět bylo na Letní filmové škole.

Kategorie Nejlepší režie v podstatě kopíruje nominace na Nejlepší film, stejně tak je tomu i u cen kritiků. Při udílení obou cen uspěla režisérka Agniezska Holland s filmem Šarlatán, jenž uspěl v případě Českých lvů i ve výše zmiňované kategorii Nejlepší film. Krajina ve stínu, které se podařilo ve stejné kategorii zvítězit na Cenách české filmové kritiky, byla Šarlatánovi pravděpodobně největším rivalem – právě i na základě tohoto vítězství.

Za pozornost stojí také kategorie Nejlepší dokumentární film. Ne kvůli výběru vítěznému snímku, na němž se shodli kritici s akademiky, ale kvůli jejich samotnému úspěchu. Téměř všechny nominované snímky na obou cenách (snad s výjimkou dokumentu KDO JINÉMU JÁMU Rudolf Slánský, uvedenému pouze na České televizi – avšak i ten v den uvedení sledovalo 227 tisíc diváků) se setkali s úspěchem u diváků a dostaly se u nich i do širšího povědomí. Koneckonců nejlepším důkazem je právě vítězný snímek V síti, který se stal nejnavštěvovanějším českým dokumentem, a kromě vítězství Ceny filmových kritiků, Českého lva za nejlepší dokumentární film, vyhrál také Cenu filmových fanoušků (taktéž v rámci cen České filmové a televizní akademie).

Úspěch dokumentu filmu V sítí se odrazil i v kategorii běžně určené pouze hraným filmům – a to nominací pro Terezu Těžkou v kategorii Nejlepší herečka v hlavní roli na cenách akademie. I přesto, že akademici i kritici nakonec ocenili divadelní herečku Magdalénu Borovou, jedná se o gesto dokazující, že dokumentární film již nelze přehlížet.

Ovšem i ocenění primárně divadelní herečky, jen střídmě objevující se ve filmech či seriálech (snímek Krajina ve stínu za nějž má obě ocenění, či též úspěšní Zrádci) dokazuje, že divadlo a film jsou stále dva neoddělitelné světy. Mimochodem v kategorii herectví slavil film Krajina ve stínu na Českých lvech ještě jeden herecký úspěch – Petry Špalkové za herecký výkon ve vedlejší roli.

Podobný úspěch v rámci obou cen zaznamenal i herec Ivan Trojan. Nemyslím si, že by jeho vítězství bylo nečekané. Očekávat se však dal i úspěch Viktora Dvořáka za titulní roli ve filmu Havel. Ztvárnění historických postav u obou herců se otisklo výrazně jak do Havla, tak i Šarlatána. Je však otázkou, zda si Dvořákův výkon v roli Václava Havla nezasloužil větší pozornost. Právě jeho herecký výkon byl totiž nejvyzdvihovanějším aspektem filmu, navíc se v této roli Viktor Dvořák neobjevil poprvé – předtím si jej zahrál již ve filmu Pražské orgie či v jednom z dílu rozhlasového pořadu Osudové ženy věnovaného Olze Havlové. Snad právě i jeho opakované obsazování je důkazem jeho úspěšného hereckého pojetí. Řadu vítězství Krajiny ve stínu doplnily ještě kategorie Nejlepší kostýmy (Zuzana Bambušek Krejzková) a Nejlepší střih (Jan Daňhel).

Poslední úspěch v kategorii herectví na Český lvech sklidil Jiří Mádl za roli ve filmu Modelář. Akademici tak „naplnili“ nominaci kritiků. Modelář ale na rozdíl od cen kritiků neuspěl na cenách Českého lva. Vítězství slavil Ivan Arsenjevse scénářem Krajiny ve stínu. Filmu se dařilo také v kategorii Nejlepší střih a Nejlepší hudba. Právě v této kategorii měl laureát Jakub Kudláč výrazného „soka“ Petra Ostrouchova, jehož hudba se stala výraznou součástí seriálu Zrádcia, jenž byl již několikrát předtím na toto ocenění nominován. Na rozdíl od Ostrouchova Kudláč vytvořil méně výrazný soundtrack, nicméně skvěle doplňující pochmurnou atmosféru filmu.

Druhým velmi úspěšným filmem na Českých lev se stal Šarlatán. Kromě již zmíněných kategorií získal cenu za Nejlepší zvuk (Radim Hladík jr.) a Nejlepší kameru (Martin Štrba). Ocenění za snímek Šarlatán získal Martin Štrba od Asociace českých kameramanů (Cena za vynikající kameramanské dílo). Jeho kameramanská práce na filmu je pro diváka viditelná například na práci se světlem či barevností obrazu.

V kategorii Nejlepší scénografie uspěla druhá část minisérie Marie Terezie. Ocenění se neslo ve smutném duchu, kdy byla cena udělena nedávno zesnulému Martinu Kurelovi.

Jeden z předpokládaných filmových favoritů, snímek Havel, nakonec uspěl pouze v kategorii Nejlepší kostýmy (Adriana Bartošová a René Stejskal). Maskérům (jak sami v medailonku nominovaných říkají) pomohla podoba hlavního herce s jeho reálným předobrazem. Více se museli soustředit na představitelku Olgy Havlové Annu Geislerovou, kterou bylo třeba v rámci dekád upravovat. A to i přesto, že se nakonec objeví ve filmu daleko méně, než bychom mohli jako diváci očekávat.

Minisérie Herec nakonec z mnoha nominací proměnila jen tu za Nejlepší televizní film nebo minisérii. Novinkou však je možnost nominace televizní filmů či minisérií i v rámci stejných kategorií, jako klasické celovečerní filmy. I přesto, že Herec nakonec uspěl pouze v jedné kategorii, jeho nominace v několika různých kategoriích může být signálem, že podoba televizního filmu se může kvalitou blížit celovečernímu filmu a že televizní film nemusí mít nízkorozpočtovou (a často bohužel i nedomyšlenou) podobu spojenou s mnoha českými televizními snímky.

Krok ke kvalitní televizní podívané můžou být i Zrádci Viktora Tauše, které uspěli i na Cenách české filmové kritiky v sekci Mimo kino a kteří se stali pravděpodobně nejskloňovanějším seriálem minulého roku.

Ze studentských filmů sklidila velký úspěch Anatomie českého odpoledne Adama Martince, a to jak na Českém lvu v kategorii Nejlepší krátký film a Cena Magnesia za nejlepší studentský film. Tak uspět i na cenách filmových kritiků, kde taktéž zvítězil v kategorii Nejlepší krátký film. Konkurencí mu byl oceňovaný film Pripyat Piano, Hranice, Musí to být bolestivý či snímek Jsme si o smrt blíž nominovaný také jako Nejlepší animovaný film.

Další podstatnou změnou bylo přidání nové kategorie Nejlepší animovaný film. Jejím prvním držitelem se stal Jan Balej za film Barevný sen. Ten zatím diváci mohli vidět pouze na festivalu Anifilm (letos poprvé netradičně v Liberci), do běžné distribuce se zatím nedostal. Kromě již zmíněného krátkého snímku Jsme si o smrt blíž, se v nominacích objevily i Mlsné medvědí příběhy Kateřiny Karhánkové, jež slavila úspěch i se svým předchozím filmem Plody mraků. Nejen její úspěch, ale i schopnost kvalitního zpracování příběhů pro děti by mohli být znakem nové animátorské generace, která se snad dočká i potřebného uznání.

Vstřícným gestem od Akademie bylo i ocenění všech tří nominovaných v kategorii Mimořádný počin v oblasti audiovize – seriál #martyisdead (držitel ocenění Emmy), projekt Film NAŽIVO / TELEVIZE Naživo a filmové muzeum NaFilm.

Některé možné dopady na filmový diskurs a možná zamyšlení nad rozdělením ocenění jsem zmínila už během výčtu proměněných nominací. Televizní produkce se začíná prosazovat i mezi běžnou tvorbou celovečerních filmů. Zvyšující se kvalita televizní produkce by mohla mít vliv i na jejich ekonomickou podporu, a hlavně výběr zajímavých tvůrců přinášející nové filmové formy a autorský rukopis. O tom svědčí již zmiňovaný úspěch minisérie Herec a seriálu Zrádci.

Naopak je na škodu, že bez výraznějšího ohlasu prošly snímky Žáby bez jazyka a Cesta do nemožna. Oba filmy pracují s novými formami. Žáby bez jazyka si pohrávají s novou podobou scenáristiky. Cesta do nemožna zase s podobou mizanscény a obecně s celkovou vizuální podobou filmu. Cesta do nemožna se sice objevila mezi nominacemi na obě ocenění, neuspěla však v jednom případě. Je otázkou, zda by nestálo zato ocenit právě tento pokus o prací s novou filmovou formou. Podobnou otázku si kladu i u snímku Žáby bez jazyka.

Pozitivní signál však vyslala směr k „udržování“ kultury online. Ocenění se dočkal Film NAŽIVO / Televize NAŽIVO převádějící divadlo a hudební vystoupení do online prostředí, ale také online seriál #martyisdead. A dobrých zpráv se dočkala i filmová výchova, prostřednictvím ocenění filmového muzea NaFilm, první instituce podobného typu u nás. Snad nás podobně dobrých zpráv čeká v budoucnosti více.

Theodora Pfeffermannová