Audiovizuální výchova ve Spojeném království Velké Británie a Severního Irska

V následujícím textu se věnujeme filmové a audiovizuální výchově ve Spojeném království Velké Británie a Severního Irska, včetně samostatných regionů Walesu a Skotska. Text doplňuje také rozhovor s ředitelem Kreativních vzdělávacích center v Severním Irsku Martinem Melarkeym. Článek je součástí výzkumného záměru monitoringu příkladů dobré praxe v Evropě projektu Posílení oboru filmová a audiovizuální výchova v ČR, který je realizován v rámci Programu Kultura financovaného z Fondů EHP 2014-2021. Jedná se o první z osmi připravovaných studií zaměřených na vybrané evropské země.

Úvod

Spojené království má specifické postavení v našem výzkumu věnujícímu se situaci ve vybraných evropských zemích, a to hned z několika důvodů. Spojené království, tedy společenství čtyř zemí – Velké Británie, Skotska, Walesu a Severního Irska – tvoří výjimečný politický konstrukt. Země je odlišná od ostatních evropských zemí historicky (izolovaný vývoj ostrovní země), politicky (svrchované království, spojení částečně autonomních regionů) i ekonomicky (Londýn jako globální mekka světového obchodu, odloučenost Severního Irska).

I přes důsledky referenda o vystoupení z Evropské unie a dopadů Brexitu jej však kulturně můžeme považovat za region spojený s kontinentální Evropou, což dokazují i společenské a ekonomické vazby v oblasti kultury a kinematografie. Samostatnou kapitolou je britský vzdělávací systém, kterému se budeme v následujícím textu podrobněji věnovat. Uvedené odlišnosti však neznamenají, že není oblast audiovizuální výchovy (anglický termín screen education) zdrojem inspirace pro české prostředí, právě naopak.

Tradice filmové osvěty

Osobnosti britského filmového průmyslu i zástupci vzdělávacího systému si byli vědomi významu osvěty v oblasti filmu a kinematografie již v třicátých letech dvacátého století, jak dokazuje Terry Bolas ve své obsáhlé historické knize Screen Education: From Appreciation to Media Education. V počátcích se můžeme setkat jak s nadšeným prosazováním filmu do školních osnov, tak s protekcionistickými snahami o ochranu žactva před zhoubnými následky patologických jevů v něm zobrazovaných.

Jedním z příkladů může být stanovisko Komise pro vzdělávací a kulturní filmy, která v roce 1932 připravila rozsáhlou zprávu o zapojení filmu do kulturního života pod názvem The Film In National Life (Film v životě národa). James Merchant, předseda komise, formuloval stanovisko a možná rizika vystavení dětí a mládeže pokleslé filmové kultuře takto: „Film, pokud je správně uváděn, může mít velký prospěch pro naše dobro; pokud je však zanedbáván, pokud jeho zneužívání není monitorováno, jeho negativní důsledky jsou nedozírné.“ (BOLAS, s. 12) Na základě uvedené zprávy byly položeny základy vzniku Britského filmového institutu v roce 1933.

Zvýšená pozornost věnovaná možnému škodlivému vlivu kinematografie nicméně nezabránila dalším snahám a iniciativám prosazujícím osvětu ve vzdělávacím systému a přímému zapojení filmu do školního kurikula. Významnou roli sehrává průběžně Britský filmový institut (viz. box), ale také práce filmových pedagogů a publicistů, zejména učitelů anglického jazyka, kteří se na počátku padesátých let sdružili do Společnosti filmových učitelů (Society for Film Teachers). Ti se povětšinou rekrutovali z učitelů anglického jazyka.

Společnost filmových učitelů začala v šedesátých letech minulého století vydávat významný žurnál Screen Education (původně The Film Teacher, následně do roku 1960 Screen), který postupně získal významnou roli svými teoretickými, často politicky zabarvenými statěmi a studiemi, jež měly podstatný vliv na přijímání filmu jako nástroje i cíle výuky. Institucionální podporu získaly tyto proudy také v BFI, a to zejména po nástupu Paddy Whannela v roce 1957, který o pár let později inicioval vznik samostatného vzdělávacího oddělení této instituce.

V sedmdesátých letech se v důsledku nástupu nových médií i konzervativní vlády proměnily politické priority a kulturní politika včetně audiovizuální výchovy procházela turbulentním vývojem plným nejistot a škrtů. Novým a perspektivním oborem univerzit se stala media studies, která vytlačila pozornost věnovaným audiovizuální výchově na okraj akademické pozornosti. Dříve vlivný časopis Screen Education s novým názvem Screen již nereprezentoval progresivní trendy ve výuce pohyblivého obrazu a redakce ztratila po personálních změnách také dosah na samotné učitele.

[Ukázat prezentaci]

Klíčová role Britského filmového institutu

Institut, který patří mezi historicky nejstarší instituce tohoto typu v Evropě, sehrál při formování oboru nezměrnou roli. Jako paměťová instituce, která se stará o uchovávání národního filmového dědictví, má stále významné předpoklady být dostředivou silou filmové osvěty a výchovy. Kromě správy licencí i kopií filmů a digitalizace bohatého filmového archivu, vydávání nejstaršího filmového časopisu Sight and Sound, jehož autoři také kultivovali povědomí o kinematografii a spolupracovali na přednáškách, lektorských úvodech i práci edukačního oddělení, se BFI v šedesátých letech stalo také centrem samotné audiovizuální výchovy.

Sedmdesátá a osmdesátá léta také znamenala rozkolísání významu a postavení vzdělávacího oddělení. Jak uvádí Cary Bazalgette, “vzdělávací mise BFI oscilovala nepříjemně mezi neformálním vzděláváním dospělých a formální pedagogikou ve školách, což vedlo k posilování odlišných až protichůdných aspirací a cílů.” Časté reorganizace, finanční nejistota, obhajování neobhajitelné šíře činnosti edukačního oddělení a proměny kulturního prostředí (nástup mediálních studií, významu televize) a technologického paradigmatu (nástup VHS kazet a domácích přehrávačů) vedly k průběžnému útlumu. Na ten navázalo hluboké předefinování mise a priorit v činnosti oddělení, které se ale naplno uplatnily až v druhé polovině devadesátých let.

Zásadní změny je možné vystopovat po nástupu labouristické vlády Johna Majora počátkem devadesátých let, která usilovala o systémovou proměnu filmového průmyslu, ale také adaptaci zastaralého školství. Zásadní proměnou tehdy prošly nejen samotné priority a strategie instituce, ale také systém rozvoje a financování audiovizuální výchovy. Novým, dlužno říci že stále kontroverzním zdrojem financování kulturních institucí se tehdy stal National Lottery Fund, který je dodnes významnou finanční oporou rozvoje ostrovní kultury (tvoří až 70% zdrojů BFI).

Nový impuls zdůrazňující systematický přístup k audiovizuální výchově přinesla po roce 1998 ředitelka edukačního oddělení BFI Cary Bazalgette, která zde působila od konce 70. let. Její tým započal nejen proměnu celého segmentu filmové výchovy a vzdělávání, ale zahájil také přípravu vzdělávacích materiálů a příruček pro učitele, zapojil se aktivně do samotného vzdělávání pedagogů i obsahu školních pomůcek tehdy rozšiřujícího se fond filmů na VHS kazetách, později na DVD. Mimo praktickou podporu se Bazalgette se svým týmem zasloužila také o prosazení audiovizuální výchovy do vládních priorit v oblasti vzdělávání. 

V současnosti je BFI neotřesitelnou institucí v oblasti filmu a audiovize (včetně výchovy a vzdělávání) a pomocí konkrétních kroků a opatření dosahuje přesvědčivých výsledků. Současný dlouholetý ředitel vzdělávacího oddělení Mark Reid stojí nejen za konceptem regionálních centrál a kanceláří Into Film, ale také za výzkumnými projekty celoevropské úrovně (studie Screening Literacy Report /2012/ a Framework for Film Education /Rámec filmové výchovy, 2015/). Obě tyto studie jsou jedinými celoevropskými výstupy mapování filmové výchovy a návrhu univerzální metodiky, Rámce filmové výchovy, které jsou schváleny Evropskou komisí. Evropská mise Marka Reida však byla mimo jiné utlumena politickými problémy s financováním a také dopady pobrexitové britské politiky, jejíž priority se významně rozcházejí s prioritami předchozích vlád a kulturních stakeholderů.

Edukační oddělení BFI vytvořilo a realizuje od roku 2012 také školní akademie pro budoucí filmové profesionály BFI Film Academy (viz. box), které nabízí studentům rezidenční programy, stáže a kurzy v oblastech animace, vizuálních efektů (VFX), dokumentární tvorby, programování kin nebo truhlářství a výroby dekorací v rámci Art Department týmu. Tyto akademie jsou výsledkem pětiletého rozvojového plánu organizace, podle kterého je možno průběžně kontrolovat naplňování mise organizace i jednotlivé kroky. Vzniká tak předvídatelné a stabilní prostředí rozvoje oblasti audiovizuální výchovy.

Vedle vzdělávací a koordinační činnosti se Britský filmový institut věnoval také intenzivní publikační činnosti, o které se zmíníme v následující kapitole.

Od strategií k metodikám a učebnicím

Významné změny v organizaci a financování filmového průmyslu i audiovizuální výchovy v druhé polovině devadesátých let vedly k zásadním krokům, jež vedly k systematizaci přístupu a konkrétním opatřením. V roce 1998 byla jmenována pracovní skupina pro filmovou výchovu, jejímž cílem bylo vytvoření národní strategie. Oficiálně spatřila světlo světa v roce 1999 a měla jasně definovat významné postavení filmu a audiovize jako klíčového média kulturní politiky a vzdělávání ve 21. století.

Strategie Making Movies Matter (volně Posílit význam filmu) spojila odborníky, úředníky a politiky a znamenala skutečný obrat v proměně celého odvětví. Cílem dokumentu bylo shromáždit argumenty na podporu významného, leč podceňovaného oboru a definovat strukturální kroky, které povedou k posílení jeho role v kultuře a společnosti, zejména pak ve vzdělávacím systému. “Studie zdůrazňuje význam silnější infrastrukturní podpory výchovy k pohyblivému obrazu za pomocí národní knihovnické strategie a regionálních sítí propojujících kina, vzdělávací instituce, archivy, knihovny, filmové společnosti a další relevantní organizace.” (Making Movies Matter, s. 2)

Autoři studie přicházejí s konkrétními dvaadvaceti návrhy, jak posílit audiovizuální výchovu v rámci národního kurikula i kulturní politiky Spojeného království. Mezi klíčové návrhy, která mohou být výraznou inspirací i pro českou strategii podpory filmové výchovy, patří následující:

• navázat audiovizuální výchovu na kurikulum na všech vzdělávacích stupních a zdůraznění filmu a audiovize v Národní soustavě gramotností,
• rozšířit přístup k filmům, zejména školním projekcím v kinech formou slevových programů,
• zapojit základní dovednosti výuky o filmu a audiovizi do vzdělávání budoucích učitelů,
• zapojit výuku filmu a audiovize do kurikulárních plánovacích dokumentů, hodnocení žáků, dalšího vzdělávání učitelů, hodnotících a inspekčních plánů a vzdělávacích zdrojů ve školách,
• zajistit lepší a pravidelný výzkum v oblasti efektivity, četnosti a rozsahu výuky filmu a audiovize.

Implementační část strategie a průběžná práce vzdělávacího oddělení BFI vyústila po roce 2000 v sérii publikací, které se věnují metodické podpoře výuky filmu na vysokých školách (edice Teaching Film and Media Studies, kam patří například publikace Teaching Stars and Performance, Teaching Black Cinema nebo Teaching Scriptwriting, Screenplays and Storyboards for Film and TV Production) i na školách základních a středních.

V roce 2000 byla rovněž vydána reprezentativní učebnice pro střední školy Moving Images in the Classroom. Výuce filmu pro děti od tří do jedenácti let je věnována učitelská příručka Look Again! A Teaching Guide to using film and television with three-to eleven-year olds vydaná v roce 2003. Obě učebnice spojuje ambice přiblížit film stávající podobě výuky a ostrovnímu kurikulu, ale také praktické zaměření na konkrétní učební techniky, praktické příklady a výběr analyzovaných filmů využitelných bezprostředně v samotném vyučování. Učebnice pro základní školy se zaměřuje na první seznámení s filmem jako médiem pohyblivého obrazu, na středních školách je pak důraz kladen na propojení s jednotlivými předměty (historie, angličtina, umění, cizí jazyky, věda, design a technologie). 

Zmíněné učebnice, metodické materiály programu Into Film i vzdělávací materiály a průvodce k jednotlivým tématům a filmům od společnosti Film Education (dnes The Film Space) tak tvoří komplexní vzdělávací materiály využitelné přímo ve výuce v jednotlivých předmětech nebo samostatnému použití v rámci filmových klubů Into Film. Významnou změnou posledních let je cílený rozvoj online učebních zdrojů a jejich průběžná aktualizace (na rozdíl od předchozí těžkopádné a nákladné distribuce filmů a vzdělávacích materiálů na DVD nosičích).

Spolu ale sami: Skotsko a Welles

Podíváme-li se blíže na situaci v ostatních regionech Spojeného království, zřejmě nás nemůže překvapit, že se situace v těchto regionech liší. Příznačným projevem politicky odlišných provincií, jakými jsou Skotsko, Wales nebo Severní Irsko, je schopnost přijímat centralizované pokyny a iniciativy pocházející z Londýna a zároveň si udržovat národní suverenitu a specifičnost. Skotsko a Wales tak přirozeně integrovaly národní strategie do svých kurikulárních dokumentů a vzdělávacích politik, najdeme tam proto mnoho styčných prvků, ale i odlišností.

Britský filmový institut si přímo zakládá na koordinované rozmanitosti jednotlivých regionů. Ve svých strategiích a výzkumech se věnuje jak celonárodnímu rámci, tak samotným regionům, pro které se snaží poskytnout maximální servis a reflektovat specifika jejich vzdělávacích systémů. Vzdělávací autority ve Skotsku, Walesu a Severním Irsku plní roli kombinující přístupy Národního pedagogického institutu (kurikulum) a České školní inspekce (hodnocení a kontrola, státní zkoušky).

Skotský vzdělávací systém spravuje a aktualizuje od roku 1998 agentura Education Scotland, která má zodpovědnost za všechny jeho aspekty a prvky. Klíčovým aktérem dění v oboru audiovizuální výchovy ve Skotsku je nově vzniklá agentura Screen Scotland, která má na starosti koordinaci audiovizuálního sektoru, ale implementaci domácích politik i regionálních kurikulárních dokumentů se zaměřením na filmovou výchovu.

Ve Walesu se o koordinaci aktivit v oblasti kinematografie i vzdělávání stará kancelář Ffilm Cymru Wales se sídlem v Cardiffu. Ta mimo jiné zajišťuje organizaci a financování Film Education Awards, každoročních cen pro mladé filmové talenty ze středních a základních škol v celém Walesu. Po referendu o vystoupení z EU je situace komplikovaná a zodpovědnost zůstává na jednotlivých národních vzdělávacích autoritách.

Unikátní případ Severního Irska

Severní Irsko jsme vyčlenili na závěr z důvodů, které v následujících řádcích vysvětlím. Geografická odloučenost, problematická minulost regionu a svébytnost vzdělávacího systému, který prošel doslova revolucí po mírové dohodě v roce 1998 z této provincie vytvořily výkladní skříň filmové výchovy. Experti, učitelé i autoři tohoto severoirského zázraku dodnes čerpají z krvavé minulosti a politických snah o vypořádání se s důsledky Nepokojů, atentátů a vražd, které zde probíhaly od počátku sedmdesátých let. Pohnutá historie je průběžně impulsem k různým podobám usmíření, jak dokazuje pilotní projekt využívající film jako kreativní médium, nazvaný Teaching Divided Histories (Učíme rozdělené dějiny).

Šťastný souběh mnoha okolností, mezi které patří vznik samostatné severoirské vlády a samostatných ministerstev v roce 2000, potřeba zcela nového kurikula a integrační vzdělávací strategie nebo zapojení amerického vzdělávacího experta Kena Robinsona do vyjednávacích procesů, způsobily, že je podle slov někdejší ředitelky BFI Amandy Nevill Severní Irsko “předvojem filmové výchovy v celém Spojeném království”.

Zmíněná vzdělávací strategie, která později získala vypovídající název Unlocking Creativity (Uvolnění kreativity), obsahuje progresivní skelet moderních teorií a přístupů ve vzdělávání. Ty staví na rozvoji kompetencí žáků a studentů, posilování samostatnosti, tvořivosti a kritického myšlení, ale také vzájemné důvěře mezi žáky a učiteli. Na strategii zabývající se celým kulturním sektorem a jeho rolí ve vzdělávání navazoval další strategický dokument Wider Literacy. O roli těchto dokumentů pojednáme v samostatném článku na začátku roku 2022.

Vedle systémových změn, které vyžadovaly vhodné politické milieu, však proměnu vzdělávacích systému vzhledem k otevřenosti filmové výchově sehráli také “nezávislí hráči”. V roce 2000 vznikla v Belfastu Board for Film and Television, které se proměnilo o dva roky později v audiovizuální institut Northern Ireland Screen. Ten koordinuje veškeré aktivity v oblasti audiovize v Severním Irsku, včetně filmové výchovy.

Součástí implementace uvedené strategie byl také vznik Kreativních vzdělávacích center (v Derry, Belfastu a Armagh – více v samostatném článku), které odpovídají nejen za realizaci mimoškolních aktivit pro děti a mládež (hudební zkušebny, profesionálně vybavená studia a učebny, workshopy, BFI Film Academy, Screen Academies), ale také za vzdělávání a školení pedagogů základních i středních škol nebo poskytování filmů a dalších materiálů pro výuku (kanceláře Into Film).

Tato centra jsou skutečnou páteří filmové výchovy v Severním Irsku (podrobněji se jim budeme věnovat v samostatném článku), ale jsou také přirozenými kulturními centry v Belfastu, Derry a Armagh.

Důležitým faktorem úspěchu a jednou z priorit strategie Wider Literacy bylo zavedení samostatného volitelného předmětu. Předmět Moving Image Arts, který byl poprve spuštěn ve školním roce 2003/2004 byl zaveden na druhém stupni základních škol a středních školách a patří mezi nejpopulárnější předměty. Žáci a studenti mohou předmět zvolit pro zkoušku GCSE ve 14. letech (rovnající se české maturitě), nebo se rozhodnout pro specializaci A2 nebo AS v 16 letech. Film se již v roce 2004-2005 stal volitelným maturitním předmětem, což je unikátní v celoevropském kontextu.

V Severním Irsku se daří velmi efektivně propojovat mladé diváky a studenty s filmovým průmyslem. Kreativní centra nabízejí vedle BFI Film Academy také vlastní varianty tzv. Screen Academies, které umožňují trénink a následnou praxi v jednotlivých dílčích specializacích, jako je animace, vizuální efekty nebo herní design. Propojení praxe filmového průmyslu a rozvoje dovedností přispívají také festivaly (Belfast Film Festival, Cinemagic, Foyle Film Festival), ale také přímá spolupráce s filmovými štáby (mimo jiné na natáčení osmi sérií populární Hry o trůny) přes Northern Ireland Screen.

Závěr

Rozvoj oboru audiovizuální výchovy ve Spojeném království nemůžeme sledovat jako kontinuální, nepřetržitý vývoj odvětví, ale spíše jako prolínání různých iniciativ, diskusí, pokusů, rozhodnutí a aktivit od třicátých let do současnosti. Výraznou změnou diskurzu a otřesem politických priorit je pak referendum o vystoupení z Evropské unie a politické i kulturní důsledky Brexitu, které ještě zdaleka nejsou zjevné a definitivní.

Pokusíme-li se shrnout specifika audiovizuální výchovy, můžeme zmínit pozitivní roli centrální instituce (Britský filmový institut) a snahy o systematický přístup založený na strategickém plánování a dostatečném financování – na audiovizuální výchovu putovalo v roce 2020 celkem 37,500,000 liber (= 1 miliarda českých korun). Centrální role BFI a systematický přístup umožňují budovat silnou filmotéku a pracovat významně s domácí kinematografií, včetně propojení s filmovým průmyslem (London Film Festival, BFI Film Academy). Dále je jistě vhodné zmínit, že povaha “ostrovní” audiovizuální výchovy (televize byla vždy silnou součástí screen education) je rovnoměrně založena na třech pilířích, kreativním, kulturním a kritickém. Všechny tyto složky jsou vyváženě reprezentovány v metodickém přístupu, publikačních výstupech i vzdělávacích cílech.

V neposlední řadě je také vhodné připomenout, že BFI byla v letech 2010 – 2019 rovněž  lídrem v oblasti výzkumu filmové a audiovizuální výchovy v celoevropském měřítku. Jak se nejen tato role do budoucna promění, zůstává otevřenou otázkou bez jasných odpovědí.

Prameny a literatura

• BOLAS, Terry. Screen Education. From Film Appreciation to Media Studies. Bristol: Intellect Books 2009.
• CHRISTIE, Ian. Audiences. Amsterdam: Amsterdam University Press 2014.
• LAWRENCE, Sarah: Future Classrooms. Managing Mobile Technology 2015. Creative Learning Centres, Belfast 2015.
• PARRY, Becky. Children, Film and Literacy. Londýn: Palgrave MacMillan 2013.
• BAZALGETTE, Cary (ed.). Making Movies Matter. Londýn: British Film Institute 1999. Dostupné zde: www.bfi.org.uk/education/research/advocacy/pdf/making-movies-matter.pdf
• BAZALGETTE, Cary (ed.). Moving Images In the Classroom. Londýn: British Film Institute 2000.
• BAZALGETTE, Cary (ed.). Look Again! Teachers guide to using film and television with three-to-eleven-year olds. Londýn: British Film Institute 2003.
• REID, Mark (ed.). Reframing Literacy. Londýn: British Film Institute 2008.
• REID, Mark–BURN, Andrew. Screening Literacy: Reflecting on Models of Film Education in Europe. Universitetsforlaget [online]. Nordic Journal of Digital Literacy 7, 2012. Dostupné zde: https://www.idunn.no/doi/10.18261/ISSN1891-943X-2012-04-07 
• REID, Mark–WALL, Ian (eds). Screening Literacy Report. Londýn: British Film Institute 2012. Dostupné zde: http://www.bfi.org.uk/screening-literacy-film-education-europe
• REID, Mark–WALL, Ian (eds). Framework for Film Education. Londýn: British Film Institute 2015. Dostupné zde: http://www.bfi.org.uk/screening-literacy-film-education-europe

Online zdroje

• www.bfi.org.uk
• https://www.bfi.org.uk/bfi-film-academy-opportunities-young-creatives
• www.intofilm.org.uk
• www.northernirelandscreen.co.uk
• https://www.idunn.no/doi/10.18261/ISSN1891-943X-2012-04-07
• https://ffilmcymruwales.com/our-work/education
• https://www.northernirelandscreen.co.uk/education/creative-learning-centres/
• https://screenacademiesni.org/
• https://www.northernirelandscreen.co.uk/education/moving-image-arts/
• http://www.thefilmspace.org/