Film jako součást Kulturní aktovky. Film a audiovize v systému uměleckého vzdělávání v Norsku

Studie věnovaná uměleckému vzdělávání v souvislosti s filmem a kinematografií vznikla jako výstup výzkumné služební cesty do Norska. Jejím cílem bylo zmapování filmové výchovy a uměleckého vzdělávání v norských institucích a návštěva festivalu Barnefilmfestivalen v Kristiansandu. Výzkum je součástí klíčové aktivity „Monitoring příkladů dobré praxe v zemích EU“ projektu Posílení oboru filmová a audiovizuální výchova v ČR, financovaného z Fondů EHP a Norska 2014–2021.

Úvodem

Služební cesta i samotný výzkum v Norsku byl rámován nejen úvahami, které souvisí s donátorským vztahem Fondů EHP a Norska. Součástí záměru bylo prozkoumat, jakým způsobem funguje často zmiňovaný, ale málo prozkoumaný program nazvaný Kulturní aktovka (často také nesprávně Kulturní ruksak, norsky: Den kulturelle skolesekken) a jakými mechanismy je podporováno a realizováno umělecké vzdělávání v této severské zemi.

Původně plánované termíny výzkumné cesty vzaly za své zejména kvůli nejistotám souvisejícím s šířením nemoci Covid-19 a navazujícím opatřením. Nešlo jen o omezení spojené s cestováním. Předpokladem úspěchu výzkumné cesty byla také návštěva kulturních a školských zařízení, což by v průběhu pandemických opatření nebylo možné. Plánování tedy souviselo s nalezením vhodného termínu. Tím se ukázal být termín konání festivalu Barnefilmfestivalen, který probíhá na přelomu dubna a května v přímořském letovisku Kristiansand na jihozápadě Norska.

Norské školství

Nejprve se ve stručnosti podívejme na podobu norského vzdělávacího systému a školství. Povinná školní docházka, zavedená až v roce 1936, začíná ve věku 6 let, končí ve věku 16 let. Vzdělávací systém je rozdělen na základní školy (Barneskole, věk 6–13), nižší střední školy (Ungdomsskole, věk 13–16) a nepovinné vyšší střední školy (Videregående skole, věk 16–19). Poslední stupeň vzdělání je volitelný a je složen z variabilních modulů, které si studenti volí s vědomím své další profesní dráhy a zaměření.

Na prvním stupni žáci nejsou známkováni, na druhém stupni (11–14 let) dostávají hodnocení v jednotlivých předmětech v polovině a na konci školního roku. Středoškolské vzdělávání je rozděleno do 12 programů – 4 obecné programy (Umění, design a architektura, Média a komunikace, Hudba, tanec a drama, Sport a tělesná výchova) mají směřovat k vysokoškolské kvalifikaci, ostatních 8 programů je prakticky zaměřených a vede studenty k výučnímu certifikátu.

Většina norských škol je zřizována obcemi a městy a školní docházka je zde bezplatná (obojí je výsledek reformy vzdělávání z roku 1997). Formální vzdělávání je založeno na principech rovnosti, inkluze a podpory, žáci a studenti nedostávají domácí úkoly. Velký důraz je kladen také na celoživotní vzdělávání a prostupnost jednotlivých fází, stupňů a typů. Vyhodnocování kvality ve vzdělávání má na starosti národní agentura NOKUT (Národní agentura kvality ve vzdělávání).

Norské vzdělávání prošlo během posledních desetiletí významnou proměnou, která se odráží ve významné roli inkluze a v robustní podpoře a dalším vzdělávání učitelů. Učitel je v norských školách spíše průvodcem a facilitátorem poznání žáků a studentů než zdrojem informací. Výcvik pedagogů je zaměřen výrazně prakticky, s cílem osvojení důležitých kompetencí, a probíhá nejen na pedagogických fakultách, ale hlavně v průběhu učitelské praxe.

Obrat k umění a kultuře

Kulturní aktovka (Den kulturelle skolesekken) je norským národním programem pro umění a kulturu ve školách. Jeho založení vyplynulo z dlouholeté diskuse o začlenění kultury a umění do kurikula. Program vznikl v roce 2001 na základě memoranda Ministerstva školství a Ministerstva kultury a již od svého počátku se setkal s nebývalým zájmem. Program byl realizován norským Arts Councilem, v roce 2016 jej převzala transformovaná instituce Kulturtanken. Kulturní aktovka zahrnuje všechny žáky a studenty základních a středních škol (od 6 do 19 let). 

Kulturní aktovka se stala národním fenoménem, který je inspirací pro mnohé další evropské země (např. Lotyšsko). Základní krédo programu je vyjádřeno v jeho preambuli: „Kontakt s kulturou a uměním v průběhu dětství a dospívání může dětem nabídnout znalosti a zkušenosti, které budou stimulovat jejich vlastní kreativitu a zvýší jejich schopnost vyhodnotit různé formy kulturního vyjadřování. Porozumění uměleckému výrazu je také součástí výukového procesu. Dětem musí být nabídnuta příležitost, aby rozvinuly své schopnosti ocenit široké spektrum kulturních projevů tak, aby byly vybaveny k setkání s výzvami ve znalostní společnosti.“ (Cultural Rucksack. Zpráva č. 8 (2007–2008), s. 27)

Financování Kulturní aktovky probíhá stejně jako většina jiných kulturních a sportovních aktivit z výtěžků státem vlastněné loterijní společnosti Norsk Tipping (24 mil. NRK v roce 2013, 40 mil. NRK, tedy zhruba 92 mil. Kč v roce 2021).

Program prošel od svého vzniku řadou revizí a proměn. V roce 2009 byl norským Ministerstvem kultury iniciován tříletý výzkumný program řízený Centrem sociálních studií Bergenské univerzity, jehož cílem byl vznik nezávislé, kritické a empirické studie analyzující program Kulturní aktovky. Stejnojmenná publikace vydaná v roce 2013 představuje metody a způsoby průzkumu a nálezy, ke kterým výzkum dospěl.

Výzkumný projekt měl za cíl zjistit, jaký význam má Kulturní aktovka na jednotlivých úrovních a pro jednotlivé jeho aktéry. Tento celkový cíl šetření byl rozdělen na jednotlivé podotázky: Jaké jsou dílčí cíle, zájmy a hodnoty jednotlivých aktérů? Jak jsou v něm implementovány politické cíle? Jaké důsledky má Kulturní aktovka pro její jednotlivé aktéry?

Cílem programu je umožnit žákům a studentům zažít profesionální, kvalitní kulturní a umělecké produkce přímo ve školních hodinách a v prostorách škol a podnítit je k aktivnímu (diváckému i uměleckému) zapojení. Kulturní aktovka má nabídnout co nejširší spektrum kulturních a uměleckých zážitků. Pokrývá oblasti scénických umění (divadlo, tanec), výtvarných umění, hudby, filmu, literatury a projekty zaměřené na kulturní dědictví.

Jak uvádí v rozhovoru programový ředitel festivalu Barnefilmfestivalen Danckert Monrad-Krohn, k zapojení filmu do celonárodního schématu Kulturní aktovky došlo až s velkým zpožděním. V současnosti je však film a audiovize plnohodnotnou součástí programu, která počítá se zapojením filmařů, producentů, a dalších tvůrčích pracovníků filmu, stejně jako festivalů do celkové nabídky kulturních programů pro školy.

Kulturní aktovka se řídí následujícími deseti kritérii:

1. Jedná se o průběžný program.
2. Měl by být dostupný pro všechny studenty bez ohledu na jejich finanční, sociální, etnické a náboženské zázemí a bez ohledu na to, jakou školu navštěvují.
3. Má pomáhat dosáhnout cílů národního kurikula, jak na obecné úrovni, tak u kurikul jednotlivých předmětů.
4. Program má udržovat vysoký standard kvality. Studenti by se měli setkávat s výsledky profesionální umělecké a kulturní nabídky co nejvyšší úrovně.
5. Program by měl udržovat širokou nabídku a měl by zohlednit umělecké a kulturní projevy z rozmanitých kultur a historických období. V nabídce by se mělo objevit široké spektrum žánrů a typů uměleckých projevů.
6. Program by měl umožnit pravidelný přístup k umění po dobu celého roku.
7. Mělo by se jednat o širokou spolupráci škol a kulturního sektoru na všech úrovních: místní, regionální i národní.
8. Vzdělávací sektor by měl mít na zodpovědnost zajištění řádné přípravy a následných aktivit. Kulturní sektor má v kompetenci vhodný obsah produkce a zajištění toho, aby měly školy dostatečný čas na přípravu.
9. Důraz je kladen na lokální zodpovědnost a vlastnictví.

(Cultural Rucksack. Zpráva č. 8 /2007-2008/, s. 26)

Klíčová instituce: Kulturtanken

Na programu v současnosti pracuje okolo čtyř set lidí na plný nebo částečný úvazek, jedná se především o administrátory a koordinátory programu, kteří mají na starost jeho rozvoj a implementaci na jednotlivých školách. Významnou část zaměstnává organizace Kulturtanken, která je přímo zodpovědná za koordinaci, organizaci a implementaci programu na národní i lokální úrovni.

Přímo ve školních zařízeních se koordinaci projektu a úspěšné organizaci na místě věnuje vždy pověřený učitel. Není výjimkou, že se organizaci a přípravě jednotlivých programů věnují také ve svém volném čase sami studenti, zejména ve vyšších ročnících středních škol. Jejich role je často podobná promotérům, produkčním či provozovatelům kulturních zařízení. Připravují technické zázemí, zajišťují propagaci jednotlivých kulturních programů na škole mezi studenty a žáky nebo chystají podklady pro účinkující, lektory a další hosty programu.

Významný na celém programu Kulturní aktovky je jeho společenský status ve vzdělávacím a kulturním systému, ale také jeho společenská role směrem k veřejnosti a rodičům. Program spadá do škály služeb, které nabízejí jednotlivé obce a regiony místním školám, a má poměrně velký společenský a mediální ohlas. Jeho nezastupitelná role spočívá také v tom, že pomáhá (kulturnímu) dialogu mezi umělci, studenty, jejich rodiči a učiteli.

Mezi lektory projektu, kteří zde mají naprosto klíčovou roli, nalezneme jak zástupce uměleckého odvětví (bývalé či praktikující filmaře, hudebníky, spisovatele, divadelní profesionály), tak profesně vyškolené učitele s pedagogickým zázemím nebo administrativně vzdělané pracovníky. S ohledem na zájem o rozšiřování kvalifikací mají lektoři možnost využít konzultací s odborníky, případně účasti na školeních.

Jak program Kulturní aktovky funguje?

Detailně to popisuje Cathrine Jakobsen v samostatném rozhovoru. Důležitá role v samotné distribuci, logistice a administrativě náleží místním samosprávám regionů, měst a obcí. Ty každoročně připravují v koordinaci s Kulturtanken „katalog“ programů a vystoupení, ze kterých si školy pouze vyberou a vlastní program si sestaví.

Umělci a kulturní organizace jsou osloveni k nabídce programů, které mohou nabízet lokálně, regionálně či celostátně. V případě výběru jejich programu (umělecká představení a vystoupení, workshopy, semináře) na celostátní úrovni jsou zařazeni do turné po školách a jsou zváni více regiony. Výrazněji se odlišují velká města, kde komplexní program často zajišťují na klíč jednotlivé kulturní organizace, a menší obce a vesnice, kde je nabídka omezenější a je nutno program sestavovat s účastí přespolních umělců.

Shrneme-li význam a přínos programu Kulturní aktovka pro norskou společnost, jedná se o program, který svým krédem („setkání s uměním a kulturou“), kompaktností a šíří záběru výrazně přesahuje jakýchkoliv jiný celostátní program v Evropě. Důraz je kladen zejména na umělecké vzdělávání a výchovu jako celek, jíž jsou film a audiovize podstatnou součástí. Program plní nezastupitelnou roli v seznamování žáků a studentů s kulturními díly, uměleckou tvorbou a kulturním prostředím. Jeho výjimečnost spočívá také ve velkém důrazu na sebereflexi, průběžné vyhodnocování a praktickou implementaci nově nabitých poznatků a zkušeností (administrátorů, umělců, učitelů i studentů).

Existence takového projektu by nebyla možná bez společné iniciativy Ministerstva kultury a školství, finančního zázemí i organizační profesionality a důslednosti. Místo výuky obsáhlého vzdělávacího obsahu upřednostňuje kritérium zážitku a zkušenosti. Participativní přístup umožňuje, aby se žáci a studenti necítili být pouze pasivními konzumenty uměleckých zážitků, ale aby se výrazněji zapojili a porozuměli umění jako tvořivému procesu, do kterého se může zapojit každý.

[Ukázat prezentaci]

Cinematéka Norského filmového institutu

Krátce o NFI

Norský filmový institut byl založen rozhodnutím parlamentu 3. května 1955 jako poslední z řady významných vládních iniciativ v oblasti filmu po druhé světové válce. Norský filmový institut (NFI) byl ve svých počátcích založen jako filmový archiv. NFI byl zakládajícím členem Mezinárodní federace filmových archivů (FIAF). Podstatné strukturní změny v roce 2007 vedly k tomu, že 1. dubna 2008 byly Norský filmový fond, Norský filmový institut, Norský filmový rozvoj a Norská filmová komise sjednoceny pod názvem Norský filmový institut.  Filmový archiv (Filmarkivet) byl přesunut do Norské národní knihovny spolu s odpovědností za uchovávání a restaurování norských filmů. (Web: www.nfi.no) 

Významnou roli v šíření a rozvoji filmové kultury v návaznosti na národní i světové filmové dědictví hraje Norský filmový institut (Norsk Filminstitutt, dále NFI). NFI je příkladem komplexní národní instituce pečující o filmové dědictví, preservaci, archivaci, disponující však také rolí národního filmového fondu. Roční rozpočet instituce činí 625 milionů norských korun (66 milionů EUR), které jsou k dispozici na podporu vývoje, výroby, propagace a distribuce filmů. NFI zaměstnává 87 lidí a má kanceláře v Oslu a Bergenu.

Institut je součástí nabídky kulturních programů pro Kulturní aktovku, většina škol v Oslu se účastní populárních projekcí němých filmů s živou hudbou. Oblíbený koncept zahrnuje původní zvukový a hudební doprovod od renomovaných hudebníků, mezi které patří Kjetil Schjander Luhr nebo Kristin Bolstad (ukázka její práce s němým filmem zde).

Mezi další programy, které Norský filmový institut nabízí školám, patří například projekce filmů s rozborovým seminářem a analýzou, jejímž cílem je napsat zasvěcenou recenzi filmu. Institut také pořádá festival němých filmů nebo Fusion Film Festival zaměřený na LGBT komunitu, kterou propojuje s úvody a diskusemi k vybraným filmům ve školách.

V neposlední řadě zahrnují aktivity NFI workshopy animace, které provázejí účastníky procesem vzniku námětu, psaní scénáře, samotné animace i postprodukce (ruchy, hudba). Pro animační workshopy jsou používány klasické iPady a fotoaparáty (kamery). Workshopy jsou často spojeny také s projekcí krátkých animovaných filmů z dějin filmu, případně tvorby domácích autorů. „Děti si také zkouší vytvořit vlastní hudbu k vybraným scénám nebo krátkým filmům, kde si vyzkouší vytvoření vhodné nálady,“ uvádí Sita Jakobsen, programová ředitelka vzdělávacích aktivit.

Součástí rozšířené nabídky je také festival 70mm filmů, jehož program je také nabízen školám a studentům, kteří se zajímají o formáty a nečekané zážitky s filmovým materiálem. NFI nabízí své výchovně-vzdělávací a osvětové programy školám v Oslu pomocí katalogu nabídek agentury Kulturtanken.

Setkání se zástupci Norského filmového institutu (Norsk Filminstitutt) proběhlo živě a online (ve středu 27. dubna 2022), zúčastnili se jej tři zástupci NFI: Berit Andersen, která měla na starosti organizaci služební cesty a programu v Norsku; Sita Jakobsen, filmová historička a kurátorka programu cinematéky NFI, a vedoucí oddělení filmové výchovy a vzdělávání Stig Andresen.

Příklad dobré praxe 1:  Animační program v základní škole Nordstrand

První cesta v rámci stáže byla spojena s návštěvou a hospitací ve škole Nordstrand v Oslu. Příležitostí byl animační workshop animátorky Elin Grimstad pro žáky této školy. Workshop probíhal jako součást nabídky Kulturní aktovky školám, během workshopu proběhly také rozhovory se zástupcem ředitele školy Dag Roar Fordalem (pověřeným koordinací kulturních programů), zástupkyní programu Den kulturelle skolesekken Ingebjør Westgaard a samotnou animátorkou Elin Grimstad.

Program byl rozdělen na tři části, probíhal v tělocvičně školy Nordstrand v jedné z okrajových čtvrtí Osla. Dvouhodinový program začínal úvodním představením animátorky, její tvorby a také představením průběhu celého workshopu, kterého se zúčastnilo okolo 70 žáků  ve věku 8–10 let ze čtyř tříd. Druhá část programu byla věnována projekci autorčina krátkého animovaného filmu Věčná loviště (Eternal Hunting Grounds) z roku 2016. Poté proběhla krátká diskuse a rozbor s žáky o postavách, tématech a pocitech ze zhlédnutého filmu.

Závěrečná část workshopu byla věnována „interaktivní animační show, ve které Elin Grimstad v připraveném animačním pozadí, s předpřipravenými rekvizitami a loutkami animovala příběh na přání žáků. Žáci si volili možnosti, kam se má příběh ubírat, a animátorka instantně snímala jednotlivé pohyby sovy, hlavní postavy a příběh posouvala. Veškerá akce byla promítána na velké plátno, bylo tedy možné vidět pod drobnohledem práci animátorky. Výsledkem bylo několikavteřinové dílo, které bylo na závěr několikrát promítnuto. Po třetí části proběhla reflexe, žáci se podívali na speciální animační vitríny s výjevy ze zhlédnutého filmu a workshop byl ukončen.

Animační workshop byl výjimečnou ukázkou programu Kulturní aktovky z několika důvodů. Podrobně a živě představil práci animátora, která je časově náročná a sama o sobě není nijak poutavá. Většina animačních workshopů je založena na aktivní účasti žáků, v tomto případě šlo spíše o živou show, demonstraci, jak se animace vytváří. Interaktivita byla založena na zapojení žáků do vytvoření samotného příběhu.

V neposlední řadě bylo patrné, že aktivity filmových tvůrců (animátorů) v případě Kulturní aktovky nejsou jen vedlejším produktem. Elin Grimstad svůj workshop pečlivě připravovala, na zakázku programu vyrobila svítící trojrozměrné scény (vitríny) ze svého animovaného filmu. Samotná příprava na workshop probíhala několik týdnů, s velmi pečlivě zpracovaným plánem a cílem.

Profil Elin Grimstad

Příklad dobré praxe: Mladí dramaturgové ve Vega Scene

Odpolední část programu spočívala v návštěvě nezávislého kulturního centra Vega Scene. Zde jsem se zúčastnil projekce filmu Návrat do budoucnosti, představení v rámci filmového klubu pro děti z místní městské části. Film vybrali mladí dramaturgové. Následně jsem se zúčastnil programového setkání těchto mladých dramaturgů (16–25 let), kteří se pravidelně scházejí a připravují program filmového klubu. Součástí těchto dramaturgických schůzek bývají také obsáhlé tématické diskuse o vybíraných i shlédnutých filmech. Navazujícím bodem návštěvy byl rozhovor s Anne Kathrine Fallmyr, koordinátorkou programů pro děti a mládež, která má na starosti koordinaci zmíněných programů pro mladé návštěvníky.

Vega Scene jako nezávislá umělecké a kulturní scéna je skvělým příkladem iniciativ, které propojují kulturní sféru a žáky ze škol. Probíhají zde programy neformálního vzdělávání mezi hudbou, filmem, výtvarným uměním, tancem a divadlem. Organizovaný klub mladých filmových dramaturgů probíhá celoročně, mladí lidé se setkávají každý týden a připravují program pro jejich vrstevníky vždy na celé pololetí.

Organizace je podporována programy centrální norské vlády, města Oslo i místní části, stejně jako programy Arts Council Norway. Aktivity nabízené žákům a třídám ve školách jsou také součástí Kulturní aktovky

Příklad dobré praxe 3: Barnefilmfestivalen

Druhé části výzkumné cesty předcházel přesun do Kristiansandu na Barnefilmfestivalen, mezinárodní festival filmů pro mladé diváky (největší v Norsku), kde jsem byl hostem programu festivalu. Podařilo se realizovat několik plánovaných, ale také neplánovaných setkání a rozhovorů v rámci výzkumu.

Součástí programu a výzkumu na festivalu byla účast na prezentaci Films on the Horizon, v rámci které byly představeny připravované projekty v produkci nebo koprodukci s Norskem. Vhled do strategií producentů snímků, které jsou zaměřené na mladé diváky, jsou důležitou součástí výzkumu produkce pro tuto cílovou skupinu a propojení s cíli filmové výchovy.

V průběhu festivalu jsem navštívil několik filmových projekcí pro různé věkové skupiny a několik akcí z doprovodného programu (problém byla částečná jazyková bariéra). Podařilo se domluvit rozhovor s ředitelem festivalu Danckertem Monrad-Krohnem, ale také s členkou poroty Norou Kruse, která je tajemnicí a programovou koordinátorkou sítě filmových klubů v Norsku.

Závěr

Výzkumná cesta byla částečně zaměřena na samotné postupy a metody filmové a audiovizuální výchovy v Norsku. Výraznou součástí ale byl průzkum ojedinělého programu uměleckého vzdělávání (Kulturní aktovka), ale také organizačního zázemí, které tento robustní a komplexní program zajišťuje. Samotné procesy a mechanismy financování, výběru programů, činnosti a priorit agentury Kulturtanken by měly být součástí dalšího, kulturně-historického bádání.

Důležitým závěrem inspirativním pro české prostředí je princip uceleného uměleckého vzdělávání, které je postaveno na vyváženém zájmu a účasti vzdělávacích a kulturních institucí, stejně jako vlády a místních samospráv. Jde tedy o sofistikovaný systém s promyšlenou strukturou, který je replikovatelný a v případě zajištěného financování také použitelný v České republice či jiné evropské zemi.

[Ukázat prezentaci]

Prameny a odkazy

Rozhovory pořízené v průběhu služební cesty

• Rozhovor s Dagem Roarem Fordalem, zástupcem ředitele školy Nordstrand v Oslu
• Rozhovor s Elin Grimstad, animátorkou a filmařkou, a Ingebjør Westgaard, zástupkyní Den kulturelle skolesekken na magistrátu města Oslo
• Rozhovor s Cathrine Jakobsen z organizace Kulturtanken (publikován zde)
• Rozhovor se zástupci Norského filmového institutu:
  • Stig Andresen, vedoucí oddělení filmové výchovy a mladého diváka
  • Sita Jakobsen, dramaturgyně cinematéky a programů
  • Berit Andersen, koordinátorka zahraniční spolupráce
• Rozhovor s Anne Kathrine Fallmyr z kulturní organizace Vega Scene
• Rozhovor s Norou Kruse, programovou koordinátorkou Filmových klubů
• Rozhovor s Danckertem Monrad-Krohnem, ředitelem Barnefilmfestivalu

Obecné odkazy

• www.nokut.no
• Popis vzdělávacího systému v Norsku
• Video o norském vzdělávání a školství

Odkazy na stránky organizací

• Kulturtanken
• Norsk Filminstitutt
• Barnefilmfestivalen Kristiansand
• Vega Scene Oslo