Ostře sledované vlaky

Jeden z nejoceňovanějších titulů šedesátých let v roce 1968 získal Oscara za nejlepší cizojazyčný film.  Celovečerní debut režiséra Jiřího Menzela je považovaný za vrcholné dílo československé nové vlny. Adaptace novely Bohumila Hrabala je příběhem nesmělého mladíka Miloše Hrmy, který se v zasněném světě středočeského nádražíčka na sklonku druhé světové války pokouší stát mužem. Spíš než o blížící se prohru nacistického Německa se plachý železničářský elév zajímá o ženy – respektive o vytouženou ztrátu panictví, které by mu otevřelo cestu k půvabné průvodčí Máše. Přednosta stanice, výpravčí Hubička i ostatní zaměstnanci dráhy mají sice ve svých názorech na německé okupanty jasno, vzhledem k přísným trestům se však i oni místo odboje věnují raději všednodenním soukromým záležitostem.

V rámci kinematografie šedesátých let Ostře sledované vlaky patří ke snímkům, které demytizují téma protinacistického odboje. S filmem se dá dobře pracovat jak při hodině českého jazyka, tak i dějepisu. Díky filmařské lehkosti Jiřího Menzela nabízí snímek unikátní vhled do každodenního života mladého člověka v průběhu druhé světové války.