Skip to main content

Kategorie filmů: Česky

Králíček Jojo

Napsal Aneta Kohoutová dne .

Druhá světová válka se mění v očích desetiletého Joja ve velkou dobrodružnou hru s jediným cílem, stát se dokonalým malým nacistou.  


Malý Jojo dospívá a objevuje svět společně se svým nejlepší imaginárním kamarádem Adolf Hitlerem, kterého ztvárnil novozélandský komik Taika Waititi.  Adolf Jojovi radí v různých životních situacích a podporuje jej v jeho správném náckovství. Jedním z prvních kroků je členství v organizaci Hitlerjugend, čili v „Hitlerově mládeži,“ což obnáší trochu vojenského drilu, pálení závadných knih, vyhazování věcí do vzduchu, nenávidění židů a podobné hraní si na vojáčky i na válku. Zlom v Jojově životě nastane v okamžiku, kdy zjistí, že jeho maminka ukrývá v podkroví židovskou dívku. Od té chvíle musí malý Jojo čelit svému vlastnímu zaslepenému nacismu a s tím mu jeho vymyšlený Hitler už může jen velmi těžko poradit.

Ve filmu Králíček Jojo se bezbřehá dětská fantazie mísí s válečnou realitou a vytváří tak mix bizarních situací, které ukazují hrůzy války ve zcela jiném světle. Film si pohrává s otázkou dětského chápání válečného násilí, kterému často nerozumí ani sami dospělí. Ač se téma snímku může zdát těžké, výsledným žánrem je chytrá komedie, která velmi umě pokládá otázky týkající se nacismu, židovské rasy, ale reflektuje i roli přátelství a přijetí jinakosti. Králíček Jojo skvěle zapadá do osnov občanské výchovy, protože nenásilnou cestou otevírá všeobecná témata (třeba jak poznat co je dobré a co špatné), které řeší v běžném životě snad každý dospívající člověk.

Duše

Napsal Aneta Kohoutová dne .

Joe Gardner je učitel hudební výchovy, jehož životním snem je stát se jazzmanem, po jednom chybném kroku se ale najednou ocitá mezi životem a smrtí. 

Joe žije svým obyčejným životem, jednoho dne se ale vše změní – dostane možnost splnit si svůj sen a… zemře? Zmatená duše vášnivého jazzmana se toulá světem Neznáma před a snaží se dostat zpět do svého těla. S tím mu nakonec pomůže až nepoddajná duše číslo 22 a společně se naučí žít.

Co bylo před tím, než jsme se narodili? A co bude po tom, co zemřeme? Takové a mnohé další otázky si pokládá animovaný film studia Pixar – Duše. Snímek hravě zpracovává náročná témata za pomoci líbivých postav a podmanivé jazzové hudby, citlivě tak diváky provede životem i smrtí. I přes svou premiéru na streamovací platformě Disney+ se stala Duše hitem a získala mnoho ocenění. Mezi ty nejvýznamnější nepochybně patří Oscar za nejlepší animovaný film a hudbu.

Na palubu!

Napsal Aneta Kohoutová dne .

Uprostřed letních prázdnin se trojice postav ocitá v kempu kdesi na francouzském venkově, místo idylky na ně ale čeká pět dní plných nástrah dospívání.

 Félix se rozhodne, že překvapí svou letní lásku Almu, co by se tak mohlo pokazit… Jak brzy zjistí, skoro všechno. Spolu s kamarádem Chérifem a Edouardem, který se stane nedobrovolnou součástí tohoto úletu, zůstávají uvězněni v letním kempu, kde na ně čeká řada nástrah. Chlapci jsou nuceni najít cestu ve spletitém labyrintu vztahů, na jehož konci není jen letní láska, ale především přátelství na celý život.  

Na palubu! pobaví patáliemi, ve kterých se postavy ocitají, ale zároveň poukazuje na složitost vztahů a chaos dospívání, který se prolíná celým příběhem. To vše se odehrává v prostředí kouzelného francouzského venkova, který poskytuje dokonalou letní kulisu.

Film si vysloužil zvláštní uznání – cenu FIPRESCI, na festivalu Berlinale. V hodinách francouzštiny vzbudí jistě podobné nadšení díky svým lidským postavám a hovorovému jazyku. 

 

 

Havel

Napsal Aneta Kohoutová dne .

Netradiční snímek představuje Václava Havla nejen jako státníka, ale především jako skutečného člověka s ideály i chybami. 

Příběh československého prezidenta začíná v roce 1968 a mapuje klíčové momenty vedoucí k Sametové revoluci. Režisér Slávek Horák v epizodickém vyprávění prezentuje Havla jako disidenta a bojovníka za svobodu, ale i manžela a nedokonalou osobnost stíhanou strachem ze selhání. Zásadní roli v životopisném snímku hraje, podobně jako v Havlově životě, manželka Olga.

Tvůrce se nevyhýbá rozporuplným pohledům na významného hybatele dějin československého státu, ani syrovému rozboru jeho soukromého života. Drama nenabízí černobílou představu o Václavu Havlovi, ale spíše podnět k zamyšlení jak nad moderními dějinami, tak nad světem samotným.

Působivý filmový vizuál zavádí diváka přímo na jeviště Havlových dramat, které se před zraky neviditelného publika prolínají s absurditami socialistického režimu. Snímek, několikrát nominovaný a jednou oceněný Českým lvem, slouží jako nevšední ukázka do hodin moderních dějin a občanské výchovy. 

Luca

Napsal Aneta Kohoutová dne .

Barvitý příběh o přátelství, jinakosti a přijetí. Luca je dospívající, na první pohled od ostatních ničím se nelišící se chlapec, který ale pod povrchem (zemským i tělesným) skrývá jedno hluboké tajemství. 

Film Luca se odehrává  v malebném městečku italské riviéry a vypráví o dospívajícím chlapci, který zažívá nezapomenutelné letní prázdniny plné zmrzliny, těstovin a vyjížděk na mopedu. Prosluněná dobrodružství prožívá Luca se svým novým nejlepším kamarádem Albertem, avšak jejich veselí ohrožuje přísně střežené tajemství, neboť oba jsou ve skutečnosti vodní příšeráci z podmořského světa, kteří vstupem na pevninu riskují své vlastní životy. Luca a Alberto však neodolají své zvědavosti a vydávají se prozkoumat, co to vlastně znamená být člověkem.

Film nenásilnou formu pokládá otázky týkající se jinakosti a zapadnutí do kolektivu, které mohou být pro některé vyučující velmi aktuálním tématem právě v jejich třídě. Zároveň snímek neřeší abstraktní problémy, ale přímo se dotýká každodenních situací a emocí, ve kterých se běžně děti ocitají, jako například soutěživost, osamělost, stanovení toho co je není a není fér. 




Přes hranici

Napsal Aneta Kohoutová dne .

Nadčasový příběh o ztrátě domova a nástrahách, které čekají na dva sourozence, nucené kvůli válce opustit svou rodnou vesnici, a následně zemi. 

Vyprávění není zasazeno do žádného konkrétního státu – mohlo by se odehrávat kdekoli a zároveň kdykoli – v současnosti, stejně jako před 100 lety. Režisérku Florence Miailhe inspiroval příběh její vlastní prababičky a v české koprodukci vytvořila citlivý i bolestivý portrét Kyony a Adriela. Dva sourozenci se potýkají se situacemi, které si málokdo z nás ve střední Evropě dokáže představit, a které přesto každý den zažívají tisíce, ne-li miliony dětí po celém světě, někdy nepříliš daleko od nás.

Unikátní a nesmírně pracná metoda malby na sklo dodává snímku křehkost, unikavost a dělá z Přes hranici sugestivní vizuální zážitek. Jde o vůbec první celovečerní film realizovaný touto technologií. Snímek si odnesl Zvláštní cenu poroty v kategorii celovečerního filmu pro dospívající a mládež na festivalu Zlín Film Fest. Hodí se pro využití v občanské výchově, ale i jako ukázka jedinečného stylu animace.

Smečka

Napsal Aneta Kohoutová dne .

Tomáš Polenský v roce 2020 debutoval teenagerským sportovním dramatem Smečka, k němuž spolu s Irenou Kocí také napsal scénář. Inspirovaly je výzkumy, podle nichž téměř každé páté dítě v Česku čelí šikaně. Rozhodli se o ní vypovědět v širších souvislostech, aby ozřejmili jednání šikanátorů i pocity oběti sužované strachem a bezmocí.

Tématem dynamického snímku je konkrétně šikana v dorosteneckém hokejovém týmu. Hlavní hrdina, šestnáctiletý David, jí čelí nejen v šatnách a na ledě, kam nastupuje v brankářské výstroji, ale také online. Nebanální, dospívajícímu publiku uzpůsobený film za svou přesvědčivost vděčí talentovaným mladým hercům, upřímnému vykreslení prostředí chlapeckého kolektivu i ambivalentnímu jednání protagonisty, který svou frustraci v krizové chvíli obrací i proti lidem, kteří mu chtějí pomoct.

Moje slunce Mad

Napsal Aneta Kohoutová dne .

Příběh vypráví o české dívce Heleně, která se vdá do Afghánistánu za milovaným Nazirem. Začne si říkat Herra a v exotickém prostředí začíná úplně nový život, se kterým se postupně začíná smiřovat. Ne každý má pro ni tolik pochopení jako Nazir. Jednoho dne najdou malé opuštěné dítě, které se jmenuje Mad. Přijmou ho a začnou vychovávat jako svého syna.

Moje slunce Mad vychází z knižní předlohy novinářky Petry Procházkové Frišta. Režisérka Michaela Pavlátová pracuje se silnou hlavní hrdinkou, které se nelíbí utlačování a misogynní jednání ze strany mužů všude kolem. Snímek vstoupil do kin zrovna v době krize v Afghánistánu, čímž získal na své aktuálnosti a nadčasovosti. Moje slunce Mad sice pracuje s odkazy na politické dění, nicméně zůstává hlavně intimním příběhem o rodině, lásce k jinému a přijetí odlišného.

Myši patří do nebe

Napsal Aneta Kohoutová dne .

Celovečerní animovaný film Myši patří do nebe vypráví o myšce Šupito a lišákovi Bělobřichovi – dvou zvířecích nepřátelích. Nešťastnou náhodou se dostanou do nebe, kde musí spojit síly, aby došli ke společnému cíli. Dvojice prochází různými prostředími a řeší problémy, zrcadlící trable každodenního života, nebe navíc slouží jako utopický prostor, kam se chodí pro poučení z životních chyb, aby mohla nastat reinkarnace.

Autoři Denisa Grimmová a Jan Bubeníček neodkazují svým výkladem nebe k žádné konkrétní víře, ale zůstávají univerzálními a přístupnými pro každého diváka. Podprahově sdělují, že je normální být jiný než ostatní, přestože se zdržují jakékoli moralizace. Snímek tematizuje mezilidské vztahy, kamarádství, nepřátelství nebo vztah k rodině. Nehraje na city, ale pracuje s humorem a silnou identifikací s hlavními hrdiny, čímž se stává poutavým zážitkem jak pro malého, tak pro dospělého diváka.

Na značky!

Napsal Aneta Kohoutová dne .

Slovenská režisérka Mária Pinčíková ve svém celovečerním debutu Na značky! sleduje radost, stres i tápání doprovázející přípravy na XVI. všesokolský slet v Praze. Úsměvné dokudrama se zaměřuje na mladého cvičence Radka, který víc než se sportovními výzvami bojuje s matematikou a vlastní nesmělostí, a jeho horkokrevného trenéra Mirka, očekávajícího od všech borců i organizátorů bezchybné výsledky. Těch se ale nedočkává.

Složité přípravy velké akce jsou pro Pinčíkovou vděčným zdrojem sociálních interakcí řízených snahou najít shodu. Neusiluje o vytvoření reprezentativního portrétu slavného tělocvičného spolku. Nelehké nacvičování sestav je pro ni především metaforou hledání našeho místa v kolektivu, stejně jako rovnováhy mezi potřebami jednotlivce a celku.

Přestože Na značky! pracuje s autentickými situacemi, svou promyšlenou strukturou a inscenačními postupy má blízko k hrané kinematografii. Ve filmu, který se svým tragikomickým tónem a vnímavostí vůči trapnu napojuje na českou tvorbu Miloše Formana, tak dochází k plodnému dialogu nejen mezi zástupci různých generací, ale také mezi dokumentem a fikcí.