Skip to main content

Kategorie filmů: Česky

Démanty noci

Napsal Rostislav Nétek dne . Žádné komentáře u textu s názvem Démanty noci

Svědectví lidského utrpení, které nepotřebuje slova ani velká gesta

Minimalistický děj sleduje dva chlapce, kteří ve snaze vyhnout se koncentračnímu táboru prchají z transportu skrz sudetské lesy. Zběsilý útěk, připomínající spíše lov štvané zvěře, má jediný cíl – přežít. Reálná linie příběhu se mísí s představami jednoho z chlapců. Sledujeme jeho vzpomínky, děsy i sny a touhy v nikdy nekončícím proudu myšlenek. Naléhavost kamery snímající pohyb chlapců lesem tak kontrastuje se statickými záběry existenciální imaginace, u které divák ani postavy často netuší, zdali se skutečně děje. 

Snímek Démanty noci natočil režisér Jan Němec na motivy povídky Arnošta Lustiga Tma nemá stín, sám autor se na scénáři podílel. Téměř němý film vystupuje ze škály klasických válečných filmů minimalistickým provedením i experimentálním přesahem. Jedná se o zcela stěžejní dílo nejen tvorby Jana Němce, ale i celé československé kinematografie. V roce svého uvedení získal jako vůbec první dílo československé nové vlny ocenění na festivalu v Mannheimu. Démanty noci slouží jako příkladná ukázka do hodin dějepisu i literatury. 

Ať žije republika

Napsal Rostislav Nétek dne . Žádné komentáře u textu s názvem Ať žije republika

Šestým společným filmem režiséra Karla Kachyni a scenáristy Jana Procházky bylo drama originálně revidující ideologicky zkreslený obraz druhé světové války, jak jej prezentovala dřívější filmová produkce. 

Podobně jako v dalších filmech sehraného tvůrčího dua, například v Kočáru do Vídně, také v Republice jsou společenské poměry v určitém dějinném okamžiku prezentovány skrze individuální příběh a výrazně subjektivní hledisko. Události z moravského venkova během dubna 1945 snímek filtruje optikou dvanáctiletého Olina, rozčarovaného nespravedlnostmi páchanými německými okupanty i sovětskými osvoboditeli.

Dvoudílné širokoúhlé drama, natáčené u příležitosti dvacátého výročí osvobození Československa, bylo jedním z nejdražších tuzemských filmů své doby. Vznikalo ve spolupráci Československého státního filmu a Československého armádního filmu a v rámci hned dvou barrandovských tvůrčích skupin. Pozoruhodný je i svým ambivalentním, nečernobílým nahlížením na přelomové období našich dějin.

Atentát

Napsal Rostislav Nétek dne . Žádné komentáře u textu s názvem Atentát

Precizní rekonstrukce atentátu na říšského protektora Reinharda Heydricha, která v šedesátých letech mohla vzniknout bez ideologické zmínky o komunistickém odboji.

Režisér Jiří Sequens mimořádně napínavým způsobem líčí jeden z nejslavnějších momentů moderní české historie. Vše je založeno na věrohodných archivních podkladech a záběry byly natočeny přímo na místě atentátu. Děj sleduje nejen přípravy a samotné provedení, ale také tragické následky v souvislosti s vypálením Lidic. Umocňuje ho skvělá širokoúhlá kamera, dynamický střih i herecké výkony.

Válečné drama Atentát se hodí při výuce dějepisu: přesně totiž následuje historické události bez nánosu komunistické ideologie a zároveň je poutavým příběhem, který událost zasazuje do širšího dobového kontextu.

Daleká cesta

Napsal Rostislav Nétek dne . Žádné komentáře u textu s názvem Daleká cesta

První celovečerní film divadelního režiséra Alfréda Radoka a zároveň první český film o holocaustu je dodnes u nás i v zahraničí považován za jednu z nejhodnotnějších výpovědí o nacistickém pronásledování Židů.

Expresivní vyprávění o osudech jedné židovské rodiny, zachycující ovšem útrapy zakoušené za války celým židovským národem, se dobové československé produkci vymyká stylistickou vynalézavostí, zahrnující například zapojení dokumentárních záběrů. Právě výrazná formální stránka byla důvodem omezeného uvádění Daleké cesty v kinech. Promítání probíhalo zejména na předměstích a na venkově, v tisku se o filmu prakticky nepsalo.

Radokovy tvůrčí podmínky byly po Daleké cestě výrazně ztíženy. Tři dny po sovětské okupaci v roce 1968 emigroval do Švédska. Film tak může být připomínkou osudu Židů i vizionářského umělce. Jeho forma, upozorňující na použité vypravěčské nástroje, současně vybízí k debatě o možnostech zpracování a reprezentace dějinného traumatu.

…a pátý jezdec je Strach

Napsal Rostislav Nétek dne . Žádné komentáře u textu s názvem …a pátý jezdec je Strach

Režisér Zbyněk Brynych se po Transportu z ráje (1962) vrátil k tématu života židů za protektorátu a podle psychologické novely Hany Bělohradské Bez krásy, bez límce natočil sugestivní drama …a pátý jezdec je Strach (1964).

Židovský lékař Armín Braun (Miroslav Macháček) ukryje ve svém pražském bytě během nacistické okupace příslušníka odboje, čímž začíná jeho zápas s vlastním svědomím. Obrazové pojetí, na němž spolupracovala multitalentovaná výtvarnice Ester Krumbachová, bylo programově vymezené expresionismem. Film prostoupený metaforami a symboly s nadčasovou platností svou atmosférou připomíná horečnatý sen či halucinaci.

Pátý jezdec je řazen mezi vrcholy Brynychovy tvorby také pro rovnováhu mezi formou a obsahem a schopnost najít adekvátní vyjadřovací prostředky pro vystihnutí svíravé atmosféry strachu z institucionalizovaného zla, ať nacistického, komunistického nebo jakéhokoli jiného. Jde proto o vhodný film pro doplnění výkladu o životě v totalitě.  

Jan Cimbura

Napsal Rostislav Nétek dne . Žádné komentáře u textu s názvem Jan Cimbura

Adaptace románu Jindřicha Šimona Baara představuje kvůli kontroverzní scéně protižidovského pogromu jeden z nejnápadnějších ústupků českých filmařů nacistické dramaturgii.

V období protektorátu byly v kinematografii preferovány náměty posilující vlastenecké cítění. Důraz kladený na národní hodnoty se projevoval adaptováním klasických děl české literatury nebo zvýšeným zájmem o českou krajinu. Do této dramaturgické koncepce zapadá Jan Cimbura. Z rozsáhlé předlohy si tvůrci filmu vybrali první část, popisující hrdinovo mládí. Ze třetí části však přejali a zdramatizovali antisemitský motiv lichvářského židovského krčmáře.

Režisér František Čáp a filmový podnikatel Miloš Havel se po válce hájili poukázáním na skutečnost, že sporná scéna v Čápově scénáři původně nebyla a do filmu ji prosadil Úřad říšského protektora. Otázku Čápovy kolaborace projednávala disciplinární rada Svazu československých filmových pracovníků i Komise pro národní bezpečnost. V červenci 1946 bylo trestní řízení zastaveno a Čáp mohl dál natáčet.

Samotný film může být inspirací k probrání otázky českého antisemitismu, mimofilmové okolnosti pak k diskuzi o podobách a hranicích kolaborace.

Fany a pes

Napsal Pavel Bednařík dne .

Lipsko 1989. Dvanáctiletá Fany se s láskou stará o Sputnika, psa její nejlepší kamarádky Sophie, která odjela s maminkou na letní prázdniny do Maďarska. Na začátku školního roku se však Sophie do třídy nevrátila. Jako mnoho jiných uprchla s maminkou na Západ. Fany se odvážně vydává kamarádku hledat a jejího psa Sputnika jí vrátit. Stane se tak svědkem pohnutých událostí, které změní budoucnost celé země.

Podmanivý a dobrodružný animovaný film představuje dětským pohledem události společenských a politických proměn v roce 1989. Fany se snaží zorientovat v proměnlivém světě a náznacích a šifrách, které znamenají zcela něco jiného. Proto Fany a jejímu plánu stojí jak zapálená soudružka Liesegangová, tak tajná policie. Podporu naopak nachází u svého kamaráda Bély, který jí pomůže uskutečnit dobrodružný plán překročení hranic.

Film představuje srozumitelným a poutavým způsobem moderní dějiny středoevropských zemí a je využitelný v hodinách dějepisu nebo občanské nauky (Základy společenských věd). Je ale rovněž ukázkou kvalitní kreslené animace a vhodný k rozboru tvůrčích postupů, vztahu animace a skutečnosti nebo filmového vyprávění.